Draeneiské dobrodružství
Lithin seděla ve staré zaplivané hospodě, která byla naprosto prázdná až na vousatého trpaslíka, evidentně místního čišníka, jehož vousy sahaly až na podlahu.
Účinný systém zametání, pomyslela si Lithin. Na další duchaplné úvahy nebyl čas - dveře se rozletěly a dovnitř vešla draeneika, která nebyla Lithin neznámá.
"Ahoj Kodamo," pozdravila.
"Ahoj," odpověděla jí přítelkyně a mávla na trpaslíka, aby jí donesl medovinu. "Není čas na zbytečné řeči. Našla jsem tenhle svitek - a obávám se, že ho našlo mnoho dalších lidí. Jak vidíš, je napsaný ve starodávném písmu, které se mi už podařilo rozluštit." Odkašlala si. "Dobře, ne mně, ale na tom teď nezáleží."
Korektní jako vždy, usmála se Lithin, ale dál poslouchala.
"Musíme se vypravit kus za Dun Morogh, do Loch Modanu. A to co nejrychleji. Tam u jezera je poklad a přece nechceme, aby ho našel někdo jiný dřív."
"Poklad? Doufám, že to nebudou dřevěné figurky jako posledně. Tenhle styl pokladů mě už moc nebere," dodala Lithin a pokrčila obočí.
"Ne, tohle je opravdový a zásadní poklad. Mám informaci, že jeho obsah zajímá jakousi malou gnomku, která je o pár tisíc let mladší než my," ušklíbla se Kodama. "A možná za něj i zaplatí."
Tohle Lithin zaujalo. Napřímila se a řekla s úsměvem: "Tak abychom šly, ne? Nechceme přece, aby tam byl někdo dřív."
---
Obě seskočily z draka hned za vesnicí a dál se vydaly po vlastních, aby nebyly tak nápadné. To byl ovšem špatný předpoklad - vidět tyhle nelétat někam na draku, to bylo podezřelé. Podle popisu ze svitku čekaly za každým stromem jedovaté pavouky a zloděje, ale všude kolem jen v trávě poskakovaly malinké žabky. Když se dostatečné pokochaly nad těmi roztomilými tvorečky, vydaly se už zcela vážně na místo, které označoval svitek. Po chvíli prodírání se nedalekým lesem našly. Byla to malá truhla se zámkem, krásně vyřezávaná.
"Už jen za tu truhlu bychom mohly dostat pěkné peníze. Znám jednu archeoložku, která -"
Zbytek výpovědi se ztratil ve výbuchu. Kodama seslala velkou kouli z tajemné energie na truhlu v domnění, že ji to otevře. Truhla vyletěla dva metry do výše a pak spadla zpátky, neporušená.
"Ach, vy mágové," mávla rukou Lithin. "Na tohle je potřeba hrubá síla."
Vylepšila si obě sekery silou ohně a vzduchu, rozmáchla se. Síla, která by rozpůlila plně vybaveného válečníka, s truhlou ani nepohnula. Lithin se zahanbeně stáhla.
"Ach, vy šamani, pořád jen násilí. Je to vůbec draeneiské?" zavrtěla hlavou Kodama. A pak si vzpomněla. Vytáhla znovu svitek a našla v něm, co potřebovala.
"A vy zapomínaví mágové - vždyť je tam napsané, jak to otevřít!" zakroutila hlavou Lithin.
"A vy sebestřední šamani, kteří chyby vidíte jen v druhých," odpověděla uraženě Kodama.
"A vy mágové..." pokračovala Lithin a Kodama jí odpovídala ve stejném duchu. Celou cestu až do Gnomereganu a možná ještě dalších pár tisíc let.
Účinný systém zametání, pomyslela si Lithin. Na další duchaplné úvahy nebyl čas - dveře se rozletěly a dovnitř vešla draeneika, která nebyla Lithin neznámá.
"Ahoj Kodamo," pozdravila.
"Ahoj," odpověděla jí přítelkyně a mávla na trpaslíka, aby jí donesl medovinu. "Není čas na zbytečné řeči. Našla jsem tenhle svitek - a obávám se, že ho našlo mnoho dalších lidí. Jak vidíš, je napsaný ve starodávném písmu, které se mi už podařilo rozluštit." Odkašlala si. "Dobře, ne mně, ale na tom teď nezáleží."
Korektní jako vždy, usmála se Lithin, ale dál poslouchala.
"Musíme se vypravit kus za Dun Morogh, do Loch Modanu. A to co nejrychleji. Tam u jezera je poklad a přece nechceme, aby ho našel někdo jiný dřív."
"Poklad? Doufám, že to nebudou dřevěné figurky jako posledně. Tenhle styl pokladů mě už moc nebere," dodala Lithin a pokrčila obočí.
"Ne, tohle je opravdový a zásadní poklad. Mám informaci, že jeho obsah zajímá jakousi malou gnomku, která je o pár tisíc let mladší než my," ušklíbla se Kodama. "A možná za něj i zaplatí."
Tohle Lithin zaujalo. Napřímila se a řekla s úsměvem: "Tak abychom šly, ne? Nechceme přece, aby tam byl někdo dřív."
---
Obě seskočily z draka hned za vesnicí a dál se vydaly po vlastních, aby nebyly tak nápadné. To byl ovšem špatný předpoklad - vidět tyhle nelétat někam na draku, to bylo podezřelé. Podle popisu ze svitku čekaly za každým stromem jedovaté pavouky a zloděje, ale všude kolem jen v trávě poskakovaly malinké žabky. Když se dostatečné pokochaly nad těmi roztomilými tvorečky, vydaly se už zcela vážně na místo, které označoval svitek. Po chvíli prodírání se nedalekým lesem našly. Byla to malá truhla se zámkem, krásně vyřezávaná.
"Už jen za tu truhlu bychom mohly dostat pěkné peníze. Znám jednu archeoložku, která -"
Zbytek výpovědi se ztratil ve výbuchu. Kodama seslala velkou kouli z tajemné energie na truhlu v domnění, že ji to otevře. Truhla vyletěla dva metry do výše a pak spadla zpátky, neporušená.
"Ach, vy mágové," mávla rukou Lithin. "Na tohle je potřeba hrubá síla."
Vylepšila si obě sekery silou ohně a vzduchu, rozmáchla se. Síla, která by rozpůlila plně vybaveného válečníka, s truhlou ani nepohnula. Lithin se zahanbeně stáhla.
"Ach, vy šamani, pořád jen násilí. Je to vůbec draeneiské?" zavrtěla hlavou Kodama. A pak si vzpomněla. Vytáhla znovu svitek a našla v něm, co potřebovala.
"A vy zapomínaví mágové - vždyť je tam napsané, jak to otevřít!" zakroutila hlavou Lithin.
"A vy sebestřední šamani, kteří chyby vidíte jen v druhých," odpověděla uraženě Kodama.
"A vy mágové..." pokračovala Lithin a Kodama jí odpovídala ve stejném duchu. Celou cestu až do Gnomereganu a možná ještě dalších pár tisíc let.