(no subject)
Jsem právě teď někde na severu Lofot, ZNAJÍ TU INTERNET (tento bod bych ráda podtrhla - internet se vytrácí se stoupající zeměpisnou šířkou) a mají tu dostatek vaflí, jahodové marmelády a smetany. Je tu písečná pláž, lidi se koupají v krásném moři jako o život. Vypadá to jako v Itálii, ale je tu... no, o něco málo menší horko než tam :) Já si odvážně šla namočit nohy, ale jen co mi voda vyšplíchla po kotníky, (začala jsem křičet a utíkat _pryč). Rodiče se tam asi čvachtají ještě teď nebo dělají večeři, což je příjemnější představa. Pro mě a myslím, že i pro ně :D
Už jsme tak severně, že tu slunce vůbec nezapadá. Respektive zapadá, ale jen se dotkne hladiny moře a už zase stoupá. Jsme z toho všichni pořádně zblblí a objevily se už i tak smělé myšlenky, že je to šílenější než ponorková nemoc. Ta se naštěstí ještě nedostavila, takže nemáme s čím srovnávat.
Znovu tu uvažuju o studiu v zahraničí. Ale teď je to mnohem vážnější, protože jsem si uvědomila, že když už tam odjedu, sotva se vrátím zpátky. Ne proto, že by to tam bylo lepší, spíš by se mi nechtělo opakovat ročník, možná bych dostala dobré stipendium, možná bych tam našla dost přátel nebo já nevím co. Vůbec si to nedokážu představit, ale tak nějak doufám, že bych tam mohla najít něco skvělého, co by mi bývalo bylo uteklo mezi prsty, kdybych to nezkusila. *krčí rameny* Na to je ale ještě dost času :)
Jů a ještě maličká poznámka na závěr: začala jsem tu číst jednu knížku od Mariy Keyes, Watermelon. Je to dost legrace a jsem na sebe hrdá, že jsem schopná číst něco anglicky :)) Dobře, musím uznat, že jsem si předtím přečetla jednu knížku, kde je to na jedné straně anglicky a na druhé česky. To bylo "In Watermelon Sugar" - miluju tu knížku *_* Říkala jsem si, že po návratu bych se konečně vrhla na Stmívání... :)
Už jsme tak severně, že tu slunce vůbec nezapadá. Respektive zapadá, ale jen se dotkne hladiny moře a už zase stoupá. Jsme z toho všichni pořádně zblblí a objevily se už i tak smělé myšlenky, že je to šílenější než ponorková nemoc. Ta se naštěstí ještě nedostavila, takže nemáme s čím srovnávat.
Znovu tu uvažuju o studiu v zahraničí. Ale teď je to mnohem vážnější, protože jsem si uvědomila, že když už tam odjedu, sotva se vrátím zpátky. Ne proto, že by to tam bylo lepší, spíš by se mi nechtělo opakovat ročník, možná bych dostala dobré stipendium, možná bych tam našla dost přátel nebo já nevím co. Vůbec si to nedokážu představit, ale tak nějak doufám, že bych tam mohla najít něco skvělého, co by mi bývalo bylo uteklo mezi prsty, kdybych to nezkusila. *krčí rameny* Na to je ale ještě dost času :)
Jů a ještě maličká poznámka na závěr: začala jsem tu číst jednu knížku od Mariy Keyes, Watermelon. Je to dost legrace a jsem na sebe hrdá, že jsem schopná číst něco anglicky :)) Dobře, musím uznat, že jsem si předtím přečetla jednu knížku, kde je to na jedné straně anglicky a na druhé česky. To bylo "In Watermelon Sugar" - miluju tu knížku *_* Říkala jsem si, že po návratu bych se konečně vrhla na Stmívání... :)