Léto 2007
Já vím, že už je to dávno passé, ale našla jsem tu fotky za Walesu, tak si řčíkám, že to trošku lépe prezentuji... :)
Za prvé jsem strávila nějakých těch pár dnů v Praze, zejména na nějakém conu, jehož jmeno jsem už zapomněla. Pak jsem byla na týden na EC a pak znovu v Praze. Těch pár chvil v Praze a na EC byly jedny z nejlepších, na jaké nikdy nechci zapoměnout :)
Jeden člověk, který žije v Praze, pak byl dokonce důvodem, proč se mi ani trošku nechtělo do Walesu. Silně to posiloval fakt, že tam jedu s dědou, jeho "milenkou" a Frankem, u kterého jsem pak měla zůstat sama. První dva mě za něco pořád buzerovali, Frank, jakožto doktor filosofie, se mnou chtěl pořád vést nějaké učené rozhovory, kterých jsem brzy měla úplně po krk.
Každopádně, první chmury byly rozptýleny už na území Belgie. Obrázky jsou, myslím, dostatečně vypovídající :)
Úplně jsem se tam stihla zamilovat do toho piva, které začíná na "H" a má citronovou příchuť... No a belgické čokoládové bonbony jsou má stará láska :)) Nejlepší byly ty "roládky" - mhmmm, těch bych se mohla ujíst! V tom mi je trošku líto, že tentokrát do Walesu poletím a Belgii tudíž minu několika kilometry.
Aby se neřeklo, že jsem fotila jen blbosti... Mám spousty gotických kostelů a já-nevím-čeho-všeho-ještě, čeho byl Gent plný. Na fotce nahoře je náměstí (které bylo mimochodem plné hospod xD)
Už jsme v Anglii, konkrétně kousíček od Doveru v malém městečku Hastingsu. Tady jsem ještě nadšeně fotila, protože jsem nevěděla, že mě čeká ještě řada docela stejných měst jižní Anglie, kterými jsme projížděli po další dva dny.
Jsem na ty jména strašná... Tohle je v nějakém jihoanglickém městě, které začíná na "A" a prý je obrovsky moc oblíbené mezi Londýňany. Bylo sice hezké, ale mě nijak zvlášť neuchvátilo. Možná proto, že třetí den jihoanglických městeček jsem měla domy před sebou, i když jsem zavřela oči. Ve stejném městě, myslím, byla i ta nejúžasnější katedrála světa a menší kostel archanděla Michaela (fotka níže *upozorňuje na ten jeho ohnivý meč*). V kostele nikdo nebyl, jen světýlka pár svíček blikotala tmou. Prošli jsme kostelem a za ním objevili nejnádhernější hřbitov světa. Přísahám, že kdyby nebyl tak maličký a zarostlý, nechám si tam postavit hrobku! Staré náhrobky lemoval břečťan a do toho barevné květiny... Jů!
Cestou po jižní Anglii jsme všichni poznali, jak jsou útulné, roztomilé, předražené a nesehnatelné Bed&Breakfats v letní sézoně. Já proti nocování v autě nic neměla, ale zbytek výpravy, který disponoval výrazně staršími kostmi, měl řady námitek.
Do Walesu jsme všichni dorazili celí šťastní. Já, že budu mít vlastní pokoj, kam se budu moci zavřít a být chvíli sama, ostatní, že se pořádně vyspí. Frank se samozřejmě těšil na svou manželku Pavlu, což mi připadalo anglicky přehnané xD (Evidentně to tak vnímala Pavla taky.)
Na fotce výše je tedy vidět dům, který mi byl něco přes měsíc domovem, a dole můj "pracovní stůl".
Jedním z mých nejmilejších míst v Cardiffu byl rozhodně park, který začínal sotva padesát metrů od domu. Chodila jsem tam večer běhat a jindy se prostě jen projít a zapálit si vanilkovou cigaretu. Dívala jsem se ráda na listy stromů, které mi dávaly nepochopitelnou naději při vzpomínkách a myšlenkách o tom všem, co mě potkává.
Nejlepším místem byla "růžová zahrada" - tolik růží na jednom místě jsem snad ještě neviděla :)) Často jsem tam třeba jen půlhodinu na sluníčku odštipovala odkvetlé květy, aby ještě mohly vyrůst nové květy. A pak samozřejmě na druhé straně parku jezero, kde jsem měla jedno místečko, kde jsem se opřela o zábradlí a krásně se mi kouřilo :))
Jaký je Cardiff?
Cardiff je na jednu stranu velmi krásné město. V centru rozhodně. Jsou tam krásně secesní a viktoriánské domy. Kolem starého hradu je park, opravdu jeden z těch nejhezčích, jaké jsem kdy v životě viděla.
Tady je fotešta parku, kde je miniaturní Stonehenge :)) U těch lehce červených stromů jsem sedávala a kreslila a sem tam se zapovídala s někým, jako byl třeba ten jamajčan, který dealoval nějaké spešl rostlinky a měl irské předky.
V centru jsou všechny nákupní pasáže a ekonomické firmy. Tam se prostě točí peníze. Já si je tam vydělávala a ihned také utrácela.
Na fotkách níže je kostel, postavený hned v boční ulici od Mary Queen Street (nejhlavnější ulice celého Cardiffu, která vede ke Cardiff Castle), u nějž je hřbitov. Ten hřbitov je udělaný jako park, kam chodí jíst manažéři a já jíst odpolední svačinu - to je minimálně originální nápad, jak vrátit mrtvoly do života!
Další krásné místo je Cardiff Bay. Tam je kulturní centrum, vlastně centrum všeho dění. Všechny výstavy, "jarmarky", přehlídky, drahé restaurace apod. jsou právě doménou Cardiff Bay. Nachází se tam mimo jiné i opera, na které miluji jednu věc: v hale se pořádají koncerty (nebo spíše ukázky koncertů) pro veřejnost zdarma. Tady jsem poprvé viděla (a hlavně tedy slyšela) kapelu Alan Y Ny Faan (doufám, že se to píše takhle xD), od kterých jsem si musela nechat na Vánoce koupit obě jejich cd. Je to nádherný velšský folk.
A tahle bublifuková příšera tam úplně všude jezdila! xD
Nakonec je kousek od centra taková věc, kde jsou soudy a univerzita a parky. To je další nádherné cardiffské místo.
Tady ovšem končí krása. Jen kousek za hranicí těchto tří částí začnou ty všude stejné ulice, nekonečné řady napodobenin viktoriánských domků pro nejchudší (tzv. "dělnická třída"), potažmo opravdových viktoriánských domů, které jsou zapadlé mezi ty napodobeniny. Některé hlavní ulice obsahují výsadu charity shopů a kebabů. Po ulicích se válejí odpadky a při procházení jimi člověka popadá podivná úzkost. Tedy, mě rozhodně popadala...
Uznávám, že závidí na čtvrti. Je neskutečné, jak se to tam dělí na společenské vrstvy, kterým prostě tak nějak patří určité čtvrti. Hendy Street je jednou z těch mála ulicí, která má právé viktoriánské domy (Hnedy znamený velšsky "starý dům"), ale je zapadlá do dělnické čtvrti. Takže jsem byla přímo u zdroje toho nejhoršího.
Jaký je Wales?
Ačkoliv jsme často jezdili Walesem, nedá se říci, že bych ho nějak poznala. Velšané mají dosti uzavřenou komunitu, což je snad jejich jediný způsob, jak si uchránit svůj národ. Jsou na sebe hrdí, přátelští a rádi zpívají. Jsou upovídání a všechno chtějí vědět (takže drby, drby, drby). Bohužel jsem se s velšany setkala sotva prákrát, takže můžu jen tušit.
Tak jako tak, krajina Walesu je kouzelná. Mám dost fotek, ale člověku, který tam nebyl, by asi nic neřekly. Překvapil mě hojný výskyt cesmíny, který mě přivedl k názoru, že náboženství má zůstat tam, kde vznilo (narážka na wiccu, která je evidentně Británii přizpůsobená).
To mi připomíná jeden konkrétní výlet - šli jsme kolem "nejlepší hamburgřárny ve Walesu", přes kopce do "nejlepší hospody ve Walesu" a pak na nejkrásnější zámek vůbec. První fotka je ukázka onoho "nejlepšího hamburgera" a druhá je sousoší ze zámku. Nevím, co jim říká mytologie, ale tohle sousoší tří žen, z nichž první přede nit, druhá ji natahuje a třetí stříhá, je ženiální :)))
Jaký je Londýn?
Pár dnů v Londýně, poprvé "sama". Poznala jsem londýnské metro, Tate modern, Camden town a King's Cross. Můj výlet byl bohužel upršený, nestíhavý a takový osamělý. Připadalo mi, že všichni někam spěchají, jako by tím to město bylo posedlé; i když někdo zrovna pil kafe a dával si "pauzu", bylo vidět, že svým způsobem spěchá pořád.
Mám pár fotek z King's Corssu a z metra. Zbytek už jsem viděla tolikrát, že se mi to ani nechtělo fotit. Užila jsem si to ale také na Covent Garden, kde jsem stála jak malá holka okouzlená představením :))
Za prvé jsem strávila nějakých těch pár dnů v Praze, zejména na nějakém conu, jehož jmeno jsem už zapomněla. Pak jsem byla na týden na EC a pak znovu v Praze. Těch pár chvil v Praze a na EC byly jedny z nejlepších, na jaké nikdy nechci zapoměnout :)
Jeden člověk, který žije v Praze, pak byl dokonce důvodem, proč se mi ani trošku nechtělo do Walesu. Silně to posiloval fakt, že tam jedu s dědou, jeho "milenkou" a Frankem, u kterého jsem pak měla zůstat sama. První dva mě za něco pořád buzerovali, Frank, jakožto doktor filosofie, se mnou chtěl pořád vést nějaké učené rozhovory, kterých jsem brzy měla úplně po krk.
Každopádně, první chmury byly rozptýleny už na území Belgie. Obrázky jsou, myslím, dostatečně vypovídající :)
Úplně jsem se tam stihla zamilovat do toho piva, které začíná na "H" a má citronovou příchuť... No a belgické čokoládové bonbony jsou má stará láska :)) Nejlepší byly ty "roládky" - mhmmm, těch bych se mohla ujíst! V tom mi je trošku líto, že tentokrát do Walesu poletím a Belgii tudíž minu několika kilometry.
Aby se neřeklo, že jsem fotila jen blbosti... Mám spousty gotických kostelů a já-nevím-čeho-všeho-ještě, čeho byl Gent plný. Na fotce nahoře je náměstí (které bylo mimochodem plné hospod xD)
Už jsme v Anglii, konkrétně kousíček od Doveru v malém městečku Hastingsu. Tady jsem ještě nadšeně fotila, protože jsem nevěděla, že mě čeká ještě řada docela stejných měst jižní Anglie, kterými jsme projížděli po další dva dny.
Jsem na ty jména strašná... Tohle je v nějakém jihoanglickém městě, které začíná na "A" a prý je obrovsky moc oblíbené mezi Londýňany. Bylo sice hezké, ale mě nijak zvlášť neuchvátilo. Možná proto, že třetí den jihoanglických městeček jsem měla domy před sebou, i když jsem zavřela oči. Ve stejném městě, myslím, byla i ta nejúžasnější katedrála světa a menší kostel archanděla Michaela (fotka níže *upozorňuje na ten jeho ohnivý meč*). V kostele nikdo nebyl, jen světýlka pár svíček blikotala tmou. Prošli jsme kostelem a za ním objevili nejnádhernější hřbitov světa. Přísahám, že kdyby nebyl tak maličký a zarostlý, nechám si tam postavit hrobku! Staré náhrobky lemoval břečťan a do toho barevné květiny... Jů!
Cestou po jižní Anglii jsme všichni poznali, jak jsou útulné, roztomilé, předražené a nesehnatelné Bed&Breakfats v letní sézoně. Já proti nocování v autě nic neměla, ale zbytek výpravy, který disponoval výrazně staršími kostmi, měl řady námitek.
Do Walesu jsme všichni dorazili celí šťastní. Já, že budu mít vlastní pokoj, kam se budu moci zavřít a být chvíli sama, ostatní, že se pořádně vyspí. Frank se samozřejmě těšil na svou manželku Pavlu, což mi připadalo anglicky přehnané xD (Evidentně to tak vnímala Pavla taky.)
Na fotce výše je tedy vidět dům, který mi byl něco přes měsíc domovem, a dole můj "pracovní stůl".
Jedním z mých nejmilejších míst v Cardiffu byl rozhodně park, který začínal sotva padesát metrů od domu. Chodila jsem tam večer běhat a jindy se prostě jen projít a zapálit si vanilkovou cigaretu. Dívala jsem se ráda na listy stromů, které mi dávaly nepochopitelnou naději při vzpomínkách a myšlenkách o tom všem, co mě potkává.
Nejlepším místem byla "růžová zahrada" - tolik růží na jednom místě jsem snad ještě neviděla :)) Často jsem tam třeba jen půlhodinu na sluníčku odštipovala odkvetlé květy, aby ještě mohly vyrůst nové květy. A pak samozřejmě na druhé straně parku jezero, kde jsem měla jedno místečko, kde jsem se opřela o zábradlí a krásně se mi kouřilo :))
Jaký je Cardiff?
Cardiff je na jednu stranu velmi krásné město. V centru rozhodně. Jsou tam krásně secesní a viktoriánské domy. Kolem starého hradu je park, opravdu jeden z těch nejhezčích, jaké jsem kdy v životě viděla.
Tady je fotešta parku, kde je miniaturní Stonehenge :)) U těch lehce červených stromů jsem sedávala a kreslila a sem tam se zapovídala s někým, jako byl třeba ten jamajčan, který dealoval nějaké spešl rostlinky a měl irské předky.
V centru jsou všechny nákupní pasáže a ekonomické firmy. Tam se prostě točí peníze. Já si je tam vydělávala a ihned také utrácela.
Na fotkách níže je kostel, postavený hned v boční ulici od Mary Queen Street (nejhlavnější ulice celého Cardiffu, která vede ke Cardiff Castle), u nějž je hřbitov. Ten hřbitov je udělaný jako park, kam chodí jíst manažéři a já jíst odpolední svačinu - to je minimálně originální nápad, jak vrátit mrtvoly do života!
Další krásné místo je Cardiff Bay. Tam je kulturní centrum, vlastně centrum všeho dění. Všechny výstavy, "jarmarky", přehlídky, drahé restaurace apod. jsou právě doménou Cardiff Bay. Nachází se tam mimo jiné i opera, na které miluji jednu věc: v hale se pořádají koncerty (nebo spíše ukázky koncertů) pro veřejnost zdarma. Tady jsem poprvé viděla (a hlavně tedy slyšela) kapelu Alan Y Ny Faan (doufám, že se to píše takhle xD), od kterých jsem si musela nechat na Vánoce koupit obě jejich cd. Je to nádherný velšský folk.
A tahle bublifuková příšera tam úplně všude jezdila! xD
Nakonec je kousek od centra taková věc, kde jsou soudy a univerzita a parky. To je další nádherné cardiffské místo.
Tady ovšem končí krása. Jen kousek za hranicí těchto tří částí začnou ty všude stejné ulice, nekonečné řady napodobenin viktoriánských domků pro nejchudší (tzv. "dělnická třída"), potažmo opravdových viktoriánských domů, které jsou zapadlé mezi ty napodobeniny. Některé hlavní ulice obsahují výsadu charity shopů a kebabů. Po ulicích se válejí odpadky a při procházení jimi člověka popadá podivná úzkost. Tedy, mě rozhodně popadala...
Uznávám, že závidí na čtvrti. Je neskutečné, jak se to tam dělí na společenské vrstvy, kterým prostě tak nějak patří určité čtvrti. Hendy Street je jednou z těch mála ulicí, která má právé viktoriánské domy (Hnedy znamený velšsky "starý dům"), ale je zapadlá do dělnické čtvrti. Takže jsem byla přímo u zdroje toho nejhoršího.
Jaký je Wales?
Ačkoliv jsme často jezdili Walesem, nedá se říci, že bych ho nějak poznala. Velšané mají dosti uzavřenou komunitu, což je snad jejich jediný způsob, jak si uchránit svůj národ. Jsou na sebe hrdí, přátelští a rádi zpívají. Jsou upovídání a všechno chtějí vědět (takže drby, drby, drby). Bohužel jsem se s velšany setkala sotva prákrát, takže můžu jen tušit.
Tak jako tak, krajina Walesu je kouzelná. Mám dost fotek, ale člověku, který tam nebyl, by asi nic neřekly. Překvapil mě hojný výskyt cesmíny, který mě přivedl k názoru, že náboženství má zůstat tam, kde vznilo (narážka na wiccu, která je evidentně Británii přizpůsobená).
To mi připomíná jeden konkrétní výlet - šli jsme kolem "nejlepší hamburgřárny ve Walesu", přes kopce do "nejlepší hospody ve Walesu" a pak na nejkrásnější zámek vůbec. První fotka je ukázka onoho "nejlepšího hamburgera" a druhá je sousoší ze zámku. Nevím, co jim říká mytologie, ale tohle sousoší tří žen, z nichž první přede nit, druhá ji natahuje a třetí stříhá, je ženiální :)))
Jaký je Londýn?
Pár dnů v Londýně, poprvé "sama". Poznala jsem londýnské metro, Tate modern, Camden town a King's Cross. Můj výlet byl bohužel upršený, nestíhavý a takový osamělý. Připadalo mi, že všichni někam spěchají, jako by tím to město bylo posedlé; i když někdo zrovna pil kafe a dával si "pauzu", bylo vidět, že svým způsobem spěchá pořád.
Mám pár fotek z King's Corssu a z metra. Zbytek už jsem viděla tolikrát, že se mi to ani nechtělo fotit. Užila jsem si to ale také na Covent Garden, kde jsem stála jak malá holka okouzlená představením :))