Fascinovaná
Právě jsem dočetla knížku Bryana Sykese s názvem "Sedm dcer Eviných". Autor je profesorem genetiky v Cambridgi a popisoval, jak se dá pomocí genetiky dohledat společný předek mnoha lidí. Úplně mě to fascinovalo! A taky mě to znovu utvrdilov tom, že se chci věnovat genetice.
Celý výzkum je založený na tom, že z matky na dítě se dědí jistá skupina genů (mitochondriální DNA), které od otce nezískáváme. Ta je v podstatě neměnná, jen jednou za desítky tisíců let mutuje v nějaké malinkaté části. Takže já i můj bráška máme stejnou mitochondriální DNA jako naše mamka, jako naše babička z mamčiny strany atd. A takhle se to dá vysledovat až skoro do nekonečně daleké doby a podle počtu mutací určit, jak dlouhá doba to je.
Takže kdybych třeba chtěla zjistit, jak dávno žila společná pramatka mě a George Bushe, prostě se podívám na svou a Bushovu mitochondriální DNA, zjistím počet odlišných částí, tento počet vynásobím 10 000 a voilá - výsledek je na světě! :)
Pomocí této metody se dá zjistit náš původ (vlastně původ celého světa po přeslici). Bryan Sykes se zaměřil na zkoumání původu Evropanů. Zjistil, že 95% evropanů má sedm společných pramatek, z nichž nejstarší žila někdy před 45 000 lety. Prý je dokonce založená nějaká databáze, kam pošlete svou DNA a oni vám zjistí, čí jste potomek xD Mají svá jména, své charakteristiky, ... Kniha tak dává pocit, že někdo takový skutečně žil a ještě více přibližuje tyto reálné postavy, bez nichž bychom my sami nikdy nemohli přijít na svět (minimálně ne v té podobě, ve které jsme sem přišli).
Těchto sedm evropských pramatek má někde dál v minulosti také svou společnou matku. Celá populace Homo sapiens má dokonce také jednu společnou pramatku, které se v knize říká "mitochondriální Eva". Ačkoliv žilo v její době rozhodně více žen (stejně tak tomu bylo u jakékoliv jiné pramatky), potomci těchto jiných žen buďto byli jen synové, kteří mitochondriální DNA předávat nemohou, nebo prostě vymřeli.
Důvod mé fascinace ale zdaleka neleží v tomto zjištění, ač je rozhodně také úžasné. Jsem fascinována tím uvědoměním, že jsem v jistých ohledech velmi stejná jako mí předci, že díky nim dýchám a žiju a směju se. Protože kdyby oni nedýchali, nežili, nesmáli se, nikdy bych se to neměla od koho naučit! Konečně mi došla důležitost našichpředků, rozdílnost životních podmínek našich a jejich a znovu mě to přivedlo na velmi zajímavé otázky, které jako by se dostavily s jedním velikým porozuměním...
Prostě - jedno velké WOW!
Celý výzkum je založený na tom, že z matky na dítě se dědí jistá skupina genů (mitochondriální DNA), které od otce nezískáváme. Ta je v podstatě neměnná, jen jednou za desítky tisíců let mutuje v nějaké malinkaté části. Takže já i můj bráška máme stejnou mitochondriální DNA jako naše mamka, jako naše babička z mamčiny strany atd. A takhle se to dá vysledovat až skoro do nekonečně daleké doby a podle počtu mutací určit, jak dlouhá doba to je.
Takže kdybych třeba chtěla zjistit, jak dávno žila společná pramatka mě a George Bushe, prostě se podívám na svou a Bushovu mitochondriální DNA, zjistím počet odlišných částí, tento počet vynásobím 10 000 a voilá - výsledek je na světě! :)
Pomocí této metody se dá zjistit náš původ (vlastně původ celého světa po přeslici). Bryan Sykes se zaměřil na zkoumání původu Evropanů. Zjistil, že 95% evropanů má sedm společných pramatek, z nichž nejstarší žila někdy před 45 000 lety. Prý je dokonce založená nějaká databáze, kam pošlete svou DNA a oni vám zjistí, čí jste potomek xD Mají svá jména, své charakteristiky, ... Kniha tak dává pocit, že někdo takový skutečně žil a ještě více přibližuje tyto reálné postavy, bez nichž bychom my sami nikdy nemohli přijít na svět (minimálně ne v té podobě, ve které jsme sem přišli).
Těchto sedm evropských pramatek má někde dál v minulosti také svou společnou matku. Celá populace Homo sapiens má dokonce také jednu společnou pramatku, které se v knize říká "mitochondriální Eva". Ačkoliv žilo v její době rozhodně více žen (stejně tak tomu bylo u jakékoliv jiné pramatky), potomci těchto jiných žen buďto byli jen synové, kteří mitochondriální DNA předávat nemohou, nebo prostě vymřeli.
Důvod mé fascinace ale zdaleka neleží v tomto zjištění, ač je rozhodně také úžasné. Jsem fascinována tím uvědoměním, že jsem v jistých ohledech velmi stejná jako mí předci, že díky nim dýchám a žiju a směju se. Protože kdyby oni nedýchali, nežili, nesmáli se, nikdy bych se to neměla od koho naučit! Konečně mi došla důležitost našichpředků, rozdílnost životních podmínek našich a jejich a znovu mě to přivedlo na velmi zajímavé otázky, které jako by se dostavily s jedním velikým porozuměním...
Prostě - jedno velké WOW!