Koncert Asonance
Takže takže, další zpráva z fronty.
V sobotu večer (po srazu v Příbrami, o kterém se rozhovořím ještě časem) jsme chtěly jít s Regi a s Frííí na koncert Asonance. Už jsme měly zarezervované lístky, tudíž jsme si byly jisté, že o ně nepřijdeme. Stačilo vyzvednout si je půl hodiny před začátkem koncertu.
Mimochodem jsem je omylem zarezervovala před měsícem, kdy jsme byly s Regi, Zuzkou a Alčou (taky DoPzK) na jejich předchozím koncertě - měla jsem dojem, že rezervuju právě ten a ne až ten, co byl v sobotu. Každopádně se nám to teď hodilo, protože sežeňte někde na tohle lístky, když na to chce jít půlka Prahy.
Po mírném bloudění v okolí Vysočanské (během něhož jsme si z nepochopitelného důvodu povídaly o naší maturitě, a to do všech podrobností - asi jsme masochistky) a sehnání podpůrných prostředků, jako například ledový čaj, jsme dorazily ke Gongu, kde se měl koncert konat. Nakráčely jsme dovnitř, šly k pokladně a chtěly rezervované lístky.
Bylo nám řečeno, že tam rezervace nevydávají. To nám bylo divné, ale následná prodavačova slova odhalila, že je všechno v nejlepším pořádku - všechno, kromě mojí maličkosti.
Rezervace se sice přes internet a přes ty stránky, kde jsem byla, prováděly, ale ještě bylo nutno vyzvednout si lístky v nějaké pobočce sítě TicketPro! Tudíž - žádné lístky zde na místě a žádná možnost, jak se k nim dostat. Lejdynka opět zazářila.
Nutno říci, že to už bylo na Regi trošku moc a přece jen zaprskala - právem. Protože Frííí ještě nebyla na místě a nevěděla, že možná bude zbytečně, protože byly potřeba tři lístky, které bůhvíkde seženeme, protože jsem chodící zmatek na nožičkách a nezkontrolovala jsem si, co na tom internetu vlastně dělám.
O pár vteřin později dorazila Frííí (s vánočním stromkem, mmch), tak jsem jí sdělila smutnou skutečnost, že se tam možná nedostanem. Pokud měla chuť mě po hyenovsku zakousnout, nedala nic znát a neudělala to, za což jsem jí byla vděčná.
Paní, co u vchodu kontrolovala lístky, nám sdělila, že tam jeden má, ale když my potřebovaly tři. O pár minut později se zjevil jiný pán, který měl jeden lístek navíc a byl ochotný se ho zbavit - už byly dva. Ale třetí pořád nikde a už zbývalo jen takových patnáct dvacet minut.
Zatímco byla Regi někde vepředu pryč na honbě za lístkem, sdělila jsem Hyeně, že jdu ven, protože to už na mě bylo moc, cítila jsem se provinile a mrzelo mě to. Tak jsem si sedla ven, dala jsem si cigaretu a vrhala pohledy na všechny, kdo procházeli kolem, jestli náhodou nemají lístek navíc. A smutnila.
Po několika minutách za mnou Regi přišla. A už neprskala. A asi proto, že jsem plakala, tak byla moc hodná a králičí. Po pár minutách přemlouvání a nezaslouženého utěšování mě odtáhla zpátky dovnitř a nějakým zázrakem jsme sehnaly i třetí lístek.
Tudíž - pointa zní, na koncert jsme se všechny dostaly :-)
Usadily jsme se hrozně šejdrem na straně, protože nikde jinde nebylo místo pro tři, a v průběhu koncertu jsme zjistily, že to byla moc dobrá volba. Bylo to vepředu, takže jsme viděly na pódium, a tak hezky usazené, že jsme nemusely uhýbat nikomu, kdo by si chtěl sednout. A mohly jsme i maličko ňuchat a nikdo nás přitom neviděl a nepohoršoval se :-)
A teď už ke koncertu.
Miluju vánoční koncerty! Protože to znamená, že začnou nějakou koledou, a jak nemám zrovna extra v oblibě některé české koledy, tak slyšet je od Hanky Horké je úplně o něčem jiném.
V repertoáru je měli taky - jedna byla ještě uprostřed (Wexford Carol, zpívaná v originále Hankou, v mém případě totální dojetík a skoroplakacích pár minut) a na úplném konci po přídavcích. Ještě kdyby měli vedle pódia vánoční stromeček a na pódiu svíčky jako loni, a už bych to vážně nevydržela.
Když skončili první koledu, přišla jedna z mých (našich, když myslím i na Regi) nejoblíbenějších - Moře mám ráda. Já ještě byla tak trochu nalomená z toho předchozího zmatku, takže se to bez slz zase neobešlo. Tohle je prostě úplně úžasná nádherná písnička, a Hanka ji zpívá naprosto *neidentifikovatelný zvuk* Pro zájemce uvádím poslední a nejdůležitější sloku:
Tebe mám ráda, když večer se stmívá,
tehdy tvá láska sto příchutí mívá,
jako oheň horká a jak příboj dravá,
mým tělem proniká jako žár, jako láva.
Ráda tu s tebou sedám, tvoji ruku hledám,
ráda si pro sebe ty okamžiky střádám,
ráda tu s tebou sedám, potmě tvou ruku hledám,
když odcházíš, tak nerada ti mávám.
Kdybyste chtěli slyšet, tak s námi buď příště jděte na koncert, nebo si mi řekněte a já vám ji zdarma pošlu ;-)
(Hanka Horká)
Co ještě bylo za perly?
1) Asi pět nebo šest nových písniček, které prozatím nemají na žádném CD (a asi budou na novém). Jsou to jedna každá skvělá věcička, není tam žádná, co by se mi nelíbila. Jmenovitě:
a) Asi tě mám ráda v podání Kláry Lašťovičkové (hlasově možnostní Vika, jedna z nezakládajících členek). Už umíme refrén, už umíme refrén!
Asi tě mám ráda, asi tě mám ráda,
láska jako pokušení do srdce se vkrádá.
Asi tě mám ráda, vážně tě mám ráda,
kéž se celý život jenom z milování skládá.
b) Káně, jejíž refrén zpívá obecenstvo s nimi a protože je strašně vlezlý, tak ho samozřejmě taky umíme. V podání Blanky Laštovičkové.
Nad údolím káně letí,
nad údolím káně krouží,
nad údolím káně letí.
Velmi jednoduchý text s relativně složitou melodií, ale člověk se to naučí, když už to slyší asi popadesáté :-)
c) Kilkelly, což zpívá Klára s Petrem Bohuslavem. Je to píseň v dopisech a je tak naprosto šíleně dojímavá a hořkosladce znějící, že přitom vždycky rozpláčou půlku lidí v sále. Přiznávám - nebyla jsem výjimkou, a ani Regi nebyla. Jen Hyena se udržela, protože - pozor, upgrade - se jí to moc nelíbilo :/ Jsem zvědavá, co budu dělat, až vyjde to CD.
Je to taková věc, že otec píše synovi za mořem, píše, jak se mají, co dělají sestra a bratři, že by byli rádi, kdyby se vrátil domů. V jednom dopise píše, že synova matka zemřela. V dalším píše, že nemají čím topit, v dalším o Potato Famine (hladomor). Ke konci je vidět, že se o něho syn postaral - bydlí u sestry a syn jim posílá docela štědré příspěvky. Poslední dopis píše jeho bratr - otec zemřel. Vzhledem k tomu, že mám slzy v očích a to jenom píšu, tak si asi dovedete představit, jaká to je písnička. Až bude CD, budu moct přeposlat.
d) Divoký sokol. Zpívá opět Klára. Hodně se tam opakujou řádky, melodie je jednoduchá a rychle se učí, slova jsou úžasná, je to hrozně hezká písnička a ona má čím dál lepší hlas. Prostě kawaii věc.
Kdybys byl, můj milý,
divoký sokol,
vzlétla bych s tebou
na vysoký topol,
hffn\jkfhskfhfg (neidentifikovatelný zvuk, něco jako húlijara, až na to, že mnohem složitější :-))
(Klára Lašťovičková)
2) Pokrývky hlavy Petra Bohuslava. V jedné písničce měl vikingskou helmu (Vikingové), v další modře blikající čertí rohy (Ďáblovy námuvy).
3) Petr Bohuslav. Nevím, co to měl za náladu, ale tenhle koncert si strašně užíval. A hrozně dobře se na něj koukalo.
4) Ďáblovy námluvy. Tahle písnička je výborná už jenom samotná, zpívá ji zas on, s Blankou. A tentokrát - měl naprosto skvělý a hluboký hlas. Dostala jsem se do stavu, že jsem na něj jen v úžasu zírala, protože lepší podání téhle písničky jsem v životě neslyšela. Skvělý dokonalý tenor *omřela* A protože ta slova stojí za to a nejvíc stojí za to poslední sloka (kterou byste museli slyšet od něj, abyste pochopili zcela), tak zde:
Má milá, už tě nepustím,
zpět duši tvou ti nevrátím,
za trochu zlata, lásko má,
už navždy budeš má.
Kdybyste chtěli celý text, tak ten je tady: asonance.cz/index.php. Tentokrát z toho s Blankou udělali divadlo, při kterém na sebe gestikulovali, Ďábel tahal z kapsy peníze a nabízel jí je, dělali na sebe obličeje...prostě úžasnost.
(Petr Bohuslav)(Blanka Lašťovičková)
5) Nevím, jak se jmenuje, ale je to vtipný uvaděč písníček, taky člen. Vždycky mívá úžasné hlody, které sice opakuje, ale to ani v nejmenším nevadí. Například, když naráží na množství dravých ptáků v jejich textech, vyhrožuje, že mají rozpracovaný song Krutý puštík a že se jejich příští CD bude jmenovat Krutá voliéra :-) Případně, když učí obecenstvo meziřádkový refrén Bratrovy pomsty, upozorňuje je, aby místo 'stéká potůček studený' laskavě nezpívali 'štěká pesíček uzený,' a tak. Strašně mele a skvěle mele, a jako obvykle perlil.
6) Úžasně vymletí interpreti na začátku. Nevím, čím to bylo, ale asi dvěm nebo třem Asonančníkům se úžasně dařilo nevzpomínat si na vlastní texty. R.Slabochovi dokonce dvakrát - ten asi vážně neměl den. Jednou mu vypomohla Hanka, začala zpívat tam, kde neměla, jen proto, aby to nepopletl úplně. Kouzelné.
7) Hanka Horká. Hlavní vokalistka. Naprosto miluju její hlas, a asi čím dál víc a víc. Tyhle písničky se na ni strašně hodí, a kromě toho, že se jí taky někdy stane, že zapomene text (třeba tentokrát), nebo že tam přimotá nějakou ptákovinu, tak je úžasná. Při Jestřábovi jsem zase regulérně měla slzy v očích, protože si to hrozně užívala a její hlas zněl podobně kouzelně, jako tenor P.Bohuslava. Kawaii!
8) Trip to Ireland, což je jedna taková instrumentálka, při které vždycky myslím na naše začátky s Reguškou, a to jde samo, nijak to nevyvolávám...ono se přitom totiž krásně sní a vzpomíná :-) Jak minule, tak tentokrát, pokaždé jiné scény, ale pokaždé *_*
9) Moje úžasná, oblíbená a závěrečná Čarodějnice z Amesbury, bez které bych nešla domů. Samozřejmě opět byla, a krásná byla.
Tak to je abyste věděli, že tohle je moje oblíbená, a opravdu velmi oblíbená kapela a že ji miluju. A že jste udělali chybu, když jste nešli také ;-)
(můžete napravit 17. prosince v Brně, jinak v Praze vystupují až v únoru)
Koncertní Vika
PS: Miluje Asonanci a vánoční obzvlášť **
PPS: Už mi přestává připadat vtipné, že jsem ani jedinkrát, co jsem šla na Asonanci, neměla sehnané lístky předem *nenápadná*
PPPS: Ale co mi naopak vtipné připadá je to, že se vždycky podařilo nějak je sehnat :-))