Vypsaná FiXa, napsala polovypsaná ViKa
Abyste si nemysleli, že jsem jenom naštvaná a neexistující a že neumím psát optimistické články;)
Před několika dny jsme byly s Králíčkem na koncertě Vypsané FiXy. V Praze, pro změnu, v Rock Café konkrétně.
Nevýhoda byla v tom, že tohle místo je dost malé už i tak, a když se tam nahrne milion fanoušků FiXy, není tam k hnutí a z důvodu vysoké koncetrace cigaretového kouře se tam nedá úplně dobře dýchat.
Výhodou bylo, že FiXa má velmi ráda Rock Café a většinou je to vidět. Tentokrát například tak, že začali hrát skoro včas a ne s půlhodinovým zpožděním jako obvykle.
Ještě před začátkem jsme se potkaly s mou kamarádkou a jejím přítelem, nahoře u šaten, a docela si popovídali (a dokonce všichni a celkem v klidu a tváří-se-to-úplně-normálně, což mě překvapilo a docela potěšilo, i když jsem z nich stejně během koncertu začala být nervózní a ještě to přenesla na Regi)(pardon...já nechtěla)
Nebudu vám sem psát jmenný seznam, co všechno hráli, ale ke konci se to zvrhlo v naprosto nostalgickou a vzpomínkovou hudbu, protože se v jejich repertoáru zjevily:
1) Samurajské meče (které miluju a které na koncertech nikdy nehrajou) (mimochodem, zkuste si zpívat refrén a dívat se přitom do očí osoby, kterou milujete - je to úplně moc kawai krásné a ňuf a text toho vám způsobí uslzené oči *myslí na Regušku a vzpomíná*
2) Potápěči (text 'včera jsme hráli naší oblíbenou hru' pro mnohé asi mluví za vše)
3) 1982 (viz refrén u Samurajských mečů).
4) Antidepresivní rybička, která sice není stará a nostalgická, ale první mi vehnala slzy do očí, což je zvláštní, když je antidepresivní...
Aby bylo jasno, o jakých textech mluvím (pro ty, kdo neznají), tak jsem myslela konkrétně tohle aneb Samurajské meče:
...nenapadalo ho nic
jenom ji držel
a chtěl jí aspon něco říct
její dlouhý rusý vlasy
se dotkly jeho řasy
tak se nadechl a neřekl nic
ona se dívá a padá tříšt
a z jejích očí létají jiskřičky
a nemá cenu brečet
když samurajský meče visí nad nimi...
Vlasy se dotkly řas, obě jsme se dívaly a jiskřičky v očích...*rozněžnělá*
Tohleto další je refrén z 1982:
....1982
jsem malý ýmo a ty jsi princezna
1982
nejlepší pop art - ledňáček, kofola
1982
brutální všechno - nejlepší vzpomínky
1982
nejlepší nohy - maminky, maminky....
Asi je to jasné. Princezna, brutální všechno a nejlepší vzpomínky a vůbec všechno...
Rybička:
...ona má antidepresivní rybičku
vytetovanou na nejtajněšjím místě
možná je pod srdcem
a možná trochu níž
ona muže všude
prostě tam - kam
si vymyslíš...
Ale největší překvapení, šok, záchvat nostalgie a vzpomínkovost přišla ve chvíli, kdy začali hrát něco, co jsem na jejich koncertě za ty dva roky, co na ně chodím, v životě neslyšela. Potřebují na to spešl aparaturu a kytary, tudíž to vždycky vynechávají.
Miluju to, je to první, co jsem od nich znala, a začala jsem je poslouchat přesně proto. Je to úžasná písnička, trochu depresivní, ale krásná. Kdybyste někdo chtěl slyšet, tak buď pošlu, nebo navštivte vypsanafixa.cz a zajděte se podívat na videoklipy.
Jmenuje se to Iluze a je to nádherné. A kdybyste chtěli text, tak tady: www.justsomelyrics.com/937018/Vypsan%C3%A1-Fixa-Iluze-Lyrics
*byla uslzená, hořkosladká a zamilovaná /to je pořád, ale vy-víte-co-myslím/*
Ještě se tam stalo několik dalších vtipností:
1) Aféra Ledový čaj. Někdy kolem poloviny koncertu jsme šly s Regi k baru, abysme si koupily něco k pití. Daly jsme si ledový čaj a rovnou zůstaly stát tam, abysme se nemusely mačkat na ostatní (klaustrofobie, je t'aime). Skleničky stály na baru, když jsme zrovna zpívaly. A jeden úžasný vymletý barman si jaksi nevšiml, že v té mé ještě třetina zbývá a odnesl mi ji. Šla jsem se mu zmínit o tom, že jsem to měla v plánu ještě vypít, a on mi nechal poslat jeden ledový čaj zdarma:)
2) Aféra Fixa. Když jsme odcházely, míjely jsme suvenýry, a to by nebyla Vika, aby tam nevlezla a nešla se podívat, jestli tam nemají něco pěkného. Měli. Černou lihovku s nápisem Vypsaná FiXa. No nekupte to:) Prý si ji můžu i vypsat, když budu hodně chtít.
3) Aféra Profesor. Víte, koho jsme potkaly ve frontě u šaten? Mého milovaného profesora na Dějiny 20.století ze střední školy! To, že chodí na FiXu, už nějakou dobu vím (a to byl taky hezký šok a záchvat smíchu), ale nenapadlo mě, že ho tu potkáme. Miláček.
Takže asi tak. Po koncertě jsme se šly ještě najíst do KFC (viděly dva takové polojasné mladíky...ale byli divní) a pak už ke mně domů. Moc fajn večer, jen škoda té nervozity v průběhu. Příště snad už nebude. Výlet do oblasti déjavu se povede.
Písničková Vika
PS: Na té ikonce je taky antidepresivní rybička, kdyby to někoho zajímalo;)
PPS: Je tady pěkná zima, že se úplně třesou ruce, škoda, že ti to nemůžu poslat...
PPPS: Pardon.
Před několika dny jsme byly s Králíčkem na koncertě Vypsané FiXy. V Praze, pro změnu, v Rock Café konkrétně.
Nevýhoda byla v tom, že tohle místo je dost malé už i tak, a když se tam nahrne milion fanoušků FiXy, není tam k hnutí a z důvodu vysoké koncetrace cigaretového kouře se tam nedá úplně dobře dýchat.
Výhodou bylo, že FiXa má velmi ráda Rock Café a většinou je to vidět. Tentokrát například tak, že začali hrát skoro včas a ne s půlhodinovým zpožděním jako obvykle.
Ještě před začátkem jsme se potkaly s mou kamarádkou a jejím přítelem, nahoře u šaten, a docela si popovídali (a dokonce všichni a celkem v klidu a tváří-se-to-úplně-normálně, což mě překvapilo a docela potěšilo, i když jsem z nich stejně během koncertu začala být nervózní a ještě to přenesla na Regi)(pardon...já nechtěla)
Nebudu vám sem psát jmenný seznam, co všechno hráli, ale ke konci se to zvrhlo v naprosto nostalgickou a vzpomínkovou hudbu, protože se v jejich repertoáru zjevily:
1) Samurajské meče (které miluju a které na koncertech nikdy nehrajou) (mimochodem, zkuste si zpívat refrén a dívat se přitom do očí osoby, kterou milujete - je to úplně moc kawai krásné a ňuf a text toho vám způsobí uslzené oči *myslí na Regušku a vzpomíná*
2) Potápěči (text 'včera jsme hráli naší oblíbenou hru' pro mnohé asi mluví za vše)
3) 1982 (viz refrén u Samurajských mečů).
4) Antidepresivní rybička, která sice není stará a nostalgická, ale první mi vehnala slzy do očí, což je zvláštní, když je antidepresivní...
Aby bylo jasno, o jakých textech mluvím (pro ty, kdo neznají), tak jsem myslela konkrétně tohle aneb Samurajské meče:
...nenapadalo ho nic
jenom ji držel
a chtěl jí aspon něco říct
její dlouhý rusý vlasy
se dotkly jeho řasy
tak se nadechl a neřekl nic
ona se dívá a padá tříšt
a z jejích očí létají jiskřičky
a nemá cenu brečet
když samurajský meče visí nad nimi...
Vlasy se dotkly řas, obě jsme se dívaly a jiskřičky v očích...*rozněžnělá*
Tohleto další je refrén z 1982:
....1982
jsem malý ýmo a ty jsi princezna
1982
nejlepší pop art - ledňáček, kofola
1982
brutální všechno - nejlepší vzpomínky
1982
nejlepší nohy - maminky, maminky....
Asi je to jasné. Princezna, brutální všechno a nejlepší vzpomínky a vůbec všechno...
Rybička:
...ona má antidepresivní rybičku
vytetovanou na nejtajněšjím místě
možná je pod srdcem
a možná trochu níž
ona muže všude
prostě tam - kam
si vymyslíš...
Ale největší překvapení, šok, záchvat nostalgie a vzpomínkovost přišla ve chvíli, kdy začali hrát něco, co jsem na jejich koncertě za ty dva roky, co na ně chodím, v životě neslyšela. Potřebují na to spešl aparaturu a kytary, tudíž to vždycky vynechávají.
Miluju to, je to první, co jsem od nich znala, a začala jsem je poslouchat přesně proto. Je to úžasná písnička, trochu depresivní, ale krásná. Kdybyste někdo chtěl slyšet, tak buď pošlu, nebo navštivte vypsanafixa.cz a zajděte se podívat na videoklipy.
Jmenuje se to Iluze a je to nádherné. A kdybyste chtěli text, tak tady: www.justsomelyrics.com/937018/Vypsan%C3%A1-Fixa-Iluze-Lyrics
*byla uslzená, hořkosladká a zamilovaná /to je pořád, ale vy-víte-co-myslím/*
Ještě se tam stalo několik dalších vtipností:
1) Aféra Ledový čaj. Někdy kolem poloviny koncertu jsme šly s Regi k baru, abysme si koupily něco k pití. Daly jsme si ledový čaj a rovnou zůstaly stát tam, abysme se nemusely mačkat na ostatní (klaustrofobie, je t'aime). Skleničky stály na baru, když jsme zrovna zpívaly. A jeden úžasný vymletý barman si jaksi nevšiml, že v té mé ještě třetina zbývá a odnesl mi ji. Šla jsem se mu zmínit o tom, že jsem to měla v plánu ještě vypít, a on mi nechal poslat jeden ledový čaj zdarma:)
2) Aféra Fixa. Když jsme odcházely, míjely jsme suvenýry, a to by nebyla Vika, aby tam nevlezla a nešla se podívat, jestli tam nemají něco pěkného. Měli. Černou lihovku s nápisem Vypsaná FiXa. No nekupte to:) Prý si ji můžu i vypsat, když budu hodně chtít.
3) Aféra Profesor. Víte, koho jsme potkaly ve frontě u šaten? Mého milovaného profesora na Dějiny 20.století ze střední školy! To, že chodí na FiXu, už nějakou dobu vím (a to byl taky hezký šok a záchvat smíchu), ale nenapadlo mě, že ho tu potkáme. Miláček.
Takže asi tak. Po koncertě jsme se šly ještě najíst do KFC (viděly dva takové polojasné mladíky...ale byli divní) a pak už ke mně domů. Moc fajn večer, jen škoda té nervozity v průběhu. Příště snad už nebude. Výlet do oblasti déjavu se povede.
Písničková Vika
PS: Na té ikonce je taky antidepresivní rybička, kdyby to někoho zajímalo;)
PPS: Je tady pěkná zima, že se úplně třesou ruce, škoda, že ti to nemůžu poslat...
PPPS: Pardon.