Trochu se obětovat. Trochu? Celý můj život je vzhůru nohama! 01
Nad mýtinou zakroužila loď. Poměrně malá, krátký trup vzadu rozšířený o dva mohutné válce motorů. Zakroužila a pak ztěžka usedla na rozblácenou zem. Motory ztichly, klapání a cvakání chladnoucího kovu přehlušilo zasyčení otvíraných dveří. Z lodi v oblaku páry vykročil mando.
„Zůstaň tady, jen něco ulovím a hned jsem zpátky.“
Din učinil pouhé dva kroky po rozbláceném povrchu, když se za ním ozvalo tázavé kníknutí. Mandalorian se zastavil.
„Co jsem řekl?“
Ticho.
Din si povzdychl a kdyby to bylo možné, sevřel by si prsty můstek nosu. Samozřejmě, Grogu ho neposlechl. Din se otočil, ale na nástupní rampě dítě nebylo. Mando se rozhlédl okolo.
„Zkiffeně!“
Nemáte tušení, jak rychle se dá běžet v beskaru neznámým terénem.
Mando ho odlovil právě ve chvíli, kdy se pokoušel strčit ruku do hmyzího hnízda. Následovalo ublížené kňourání a nespokojené vrtění.
„Grogu.“
Dítě se zklidnilo a dokonce se nechalo uložit do brašny.
„Na lovu budeš ticho.“
Din se pokoušel ingorovat Groguovo spokojené zavrnění a vnořil se do hlubin lesa.
O několik hodin vyplašených podivných živočichů, útočících podivných živočichů a nevyhnutelně spolknutých podivných živočichů s patřičnou dávkou bláta později se mando vynořil z lesa, na rameni místní ekvivalent spárkaté zvěře. Grogu ťapal kousek za ním, spokojeně za sebou vláčející cosi původně chlupatého, nyní mokrého, špinavého a pokoušejícího se utéct.
Din vkročil na rampu.
„Tak už to konečně pusť. Nemůžeš si to vzít s sebou, ani nevím, co to je. A jídlo už máme.“
Dítě protestně zamávalo tlapkami. Zvířátko toho bystře využilo a zmizelo v lese takřka světelnou rychlostí. Grogu se rozbrečel. Din na něj chvíli nerozhodně zíral a pak z kapsy vyndal koncovku ovládací páky. V zápětí bylo po breku a Grogu se klidně nechal odnést do lodi. Razor Crest se houpavě zvedla z mýtiny, setřásla ze sebe bláto a zmizela v oblacích.
„Zůstaň tady, jen něco ulovím a hned jsem zpátky.“
Din učinil pouhé dva kroky po rozbláceném povrchu, když se za ním ozvalo tázavé kníknutí. Mandalorian se zastavil.
„Co jsem řekl?“
Ticho.
Din si povzdychl a kdyby to bylo možné, sevřel by si prsty můstek nosu. Samozřejmě, Grogu ho neposlechl. Din se otočil, ale na nástupní rampě dítě nebylo. Mando se rozhlédl okolo.
„Zkiffeně!“
Nemáte tušení, jak rychle se dá běžet v beskaru neznámým terénem.
Mando ho odlovil právě ve chvíli, kdy se pokoušel strčit ruku do hmyzího hnízda. Následovalo ublížené kňourání a nespokojené vrtění.
„Grogu.“
Dítě se zklidnilo a dokonce se nechalo uložit do brašny.
„Na lovu budeš ticho.“
Din se pokoušel ingorovat Groguovo spokojené zavrnění a vnořil se do hlubin lesa.
O několik hodin vyplašených podivných živočichů, útočících podivných živočichů a nevyhnutelně spolknutých podivných živočichů s patřičnou dávkou bláta později se mando vynořil z lesa, na rameni místní ekvivalent spárkaté zvěře. Grogu ťapal kousek za ním, spokojeně za sebou vláčející cosi původně chlupatého, nyní mokrého, špinavého a pokoušejícího se utéct.
Din vkročil na rampu.
„Tak už to konečně pusť. Nemůžeš si to vzít s sebou, ani nevím, co to je. A jídlo už máme.“
Dítě protestně zamávalo tlapkami. Zvířátko toho bystře využilo a zmizelo v lese takřka světelnou rychlostí. Grogu se rozbrečel. Din na něj chvíli nerozhodně zíral a pak z kapsy vyndal koncovku ovládací páky. V zápětí bylo po breku a Grogu se klidně nechal odnést do lodi. Razor Crest se houpavě zvedla z mýtiny, setřásla ze sebe bláto a zmizela v oblacích.