Květnové dobrodružství 5
Poslední várka, půltýden...
Zpátky k práci (Změny - 29. 5. 2017)
Tess se znechuceně zašklebila.
„Proč to sebou taháme?“
„Aby se z toho nestala biologická zbraň. Můžeme vyrobit protilátku. Kromě toho-“ Yanna sebou trhla.
Gwen a Mimas taky.
„Musíme pryč,“ vyhrkly obě Jedi.
Skupina přešla ze stavu naprostého klidu do plné pohotovosti okamžitě. Zamířili ven. Když se probili až k nadzemnímu východu, ožilo taky spojení s vnějším světem.
„Změna polohy... opakuji, změna polohy. Jsme pod útokem, pozice neudržitelná, ústup na sever,“ hlásil seržant z tábora.
„Vzdušná podpora. Přesouváme se na sever.“
To byl palubní počítač Nameless.
„Člověk tu chvíli není a hned je všechno jinak,“ rýpnul si Fi.
„Změna je život.“
Totální rekonstrukce (Fasáda - 30. 5.)
Čekalo je poslední nádvoří. K seržantovi se naklonil Jaing.
„Už můžeme, Kal'buire?“
„Ovšem, adike.“
Jaing se zašklebil, vytáhl z kapsy malý váleček a zmáčkl tlačítko.
Země se zachvěla, ozval se tlumený výbuch.
Droidi a příšery začali pobíhat ještě zmateněji.
„Tak a teď si je vyplašil,“ zabručel Atin, „a zrovna stáli tak hezky pohromadě.“
„Tak si je postřílíš postupně, no.“
Za klony padla první zeď, omítky, maskující duraplast, popraskaly.
„Budou to muset postavit celé znovu,“ potěšeně pravil Fi.
„Bude to drahé,“ dodal Mereel.
Padla druhá zeď.
„Už jen ty fasády budou stát majlant.“
„Třeba dostanou množstevní slevu.“
„Na fasády? To sotva.“
Odchod ve velkém stylu (Zase jeden konec světa - 31. 5.)
Prodírání lesem odbývali, dokonce to odnesly některé stromy. Sev a Berek kráčeli vpředu, dělali cestu, Darman a Scorch byli vzadu a zbavovali se přebytečných droidů přebytečnými výbušninami.
Kdyby se mohli podívat z náhorní plošiny, ze které před několika dny pozorovali komplex, zjistili by, jak moc rozsáhlý byl. Výbuchy poškodily značnou část objektu, země se propadla a pro příšery, které se v komplexu narodily, se zhroutil vlastně celý svět. A jako ve správné apokalypse to žádná nepřežila.
Republikové síly se spojily s ustupujícím zbytkem a na severu, v opuštěném táboře po kolonistech, vyčkávaly přílet transportů, protože Nameless hlídkovala na oběžné dráze.
V poslední chvíli (Poslední klapka - 30. 4.)
Republice bylo tentokrát dost horko a nejen díky podnebí. Separatisti do nich bušili vším, co měli, LAATky, které je měly odvézt do bezpečí, se neobjevovaly a jediná loď, schopna pojmout přeživší, trčela nefunkčně na zemi. Hrabal se v ní Berek, Trins, Sev, Fixer a Mereel a kibicoval Skirata, Vau a Tess. Loď byla dávána dohromady, ale pořád to nestačilo. Jedijské velení, reprezentované Mistry Yannou a Gwen a padawanem Leou, bránilo loď i klony okolo, jak se dalo.
Když už horko dosahovalo kvalit Mustafaru, motory se konečně rozeřvaly.
„Co byla ta poslední závada?“ zaječela Gwen.
„Vzpříčená klapka!“ zakřičel Trins.
Mohli domů.
Zpátky k práci (Změny - 29. 5. 2017)
Tess se znechuceně zašklebila.
„Proč to sebou taháme?“
„Aby se z toho nestala biologická zbraň. Můžeme vyrobit protilátku. Kromě toho-“ Yanna sebou trhla.
Gwen a Mimas taky.
„Musíme pryč,“ vyhrkly obě Jedi.
Skupina přešla ze stavu naprostého klidu do plné pohotovosti okamžitě. Zamířili ven. Když se probili až k nadzemnímu východu, ožilo taky spojení s vnějším světem.
„Změna polohy... opakuji, změna polohy. Jsme pod útokem, pozice neudržitelná, ústup na sever,“ hlásil seržant z tábora.
„Vzdušná podpora. Přesouváme se na sever.“
To byl palubní počítač Nameless.
„Člověk tu chvíli není a hned je všechno jinak,“ rýpnul si Fi.
„Změna je život.“
Totální rekonstrukce (Fasáda - 30. 5.)
Čekalo je poslední nádvoří. K seržantovi se naklonil Jaing.
„Už můžeme, Kal'buire?“
„Ovšem, adike.“
Jaing se zašklebil, vytáhl z kapsy malý váleček a zmáčkl tlačítko.
Země se zachvěla, ozval se tlumený výbuch.
Droidi a příšery začali pobíhat ještě zmateněji.
„Tak a teď si je vyplašil,“ zabručel Atin, „a zrovna stáli tak hezky pohromadě.“
„Tak si je postřílíš postupně, no.“
Za klony padla první zeď, omítky, maskující duraplast, popraskaly.
„Budou to muset postavit celé znovu,“ potěšeně pravil Fi.
„Bude to drahé,“ dodal Mereel.
Padla druhá zeď.
„Už jen ty fasády budou stát majlant.“
„Třeba dostanou množstevní slevu.“
„Na fasády? To sotva.“
Odchod ve velkém stylu (Zase jeden konec světa - 31. 5.)
Prodírání lesem odbývali, dokonce to odnesly některé stromy. Sev a Berek kráčeli vpředu, dělali cestu, Darman a Scorch byli vzadu a zbavovali se přebytečných droidů přebytečnými výbušninami.
Kdyby se mohli podívat z náhorní plošiny, ze které před několika dny pozorovali komplex, zjistili by, jak moc rozsáhlý byl. Výbuchy poškodily značnou část objektu, země se propadla a pro příšery, které se v komplexu narodily, se zhroutil vlastně celý svět. A jako ve správné apokalypse to žádná nepřežila.
Republikové síly se spojily s ustupujícím zbytkem a na severu, v opuštěném táboře po kolonistech, vyčkávaly přílet transportů, protože Nameless hlídkovala na oběžné dráze.
V poslední chvíli (Poslední klapka - 30. 4.)
Republice bylo tentokrát dost horko a nejen díky podnebí. Separatisti do nich bušili vším, co měli, LAATky, které je měly odvézt do bezpečí, se neobjevovaly a jediná loď, schopna pojmout přeživší, trčela nefunkčně na zemi. Hrabal se v ní Berek, Trins, Sev, Fixer a Mereel a kibicoval Skirata, Vau a Tess. Loď byla dávána dohromady, ale pořád to nestačilo. Jedijské velení, reprezentované Mistry Yannou a Gwen a padawanem Leou, bránilo loď i klony okolo, jak se dalo.
Když už horko dosahovalo kvalit Mustafaru, motory se konečně rozeřvaly.
„Co byla ta poslední závada?“ zaječela Gwen.
„Vzpříčená klapka!“ zakřičel Trins.
Mohli domů.