Asgardská anabáze IIo
Pak dorazil Odin, zvědavý, co to ta midgardská mládež vymýšlí.
„Co to vlastně děláte, děvčata?"
„Spravujeme Bifröst,“ odpověděla Jadra, která ovšem nedělala vůbec nic.
Válela se po Gerim a chumlala Frekiho. Nebo naopak.
„Co je?“ zeptala se, protože Jednooký na ně nevěřícně zíral.
„Cos jim to provedla?“
„Já? Vůbec nic. Jsou to chudinky, abys věděl. Nikdo je tu nepohladí, nepodrbe…“
„Jo, jsme chudinky,“ broukl Geri nebo Freki a natáhl krk, aby se mu na něj Jadra pohodlněji dostala.
„Jaký chudinky? Božští vlci nejsou žádní… žádní… žádní…“
„Gaučoví pinčli?“
„Jo! Ať je to, co je to.“
„Neboj, veliteli bohů. Dlouho ti je kazit nebude,“ uklidňovala Odina Gwen, zauzlovala zelený cop a sáhla po oranžové barvě.
Zuzka už pilně pletla žlutou a Kleio přišívala k tmavě modré modrou.
Odin na to chvíli koukal, jenže pak mu z těch jasných barev začalo přecházet oko.
„No, vidím, že vám tady asi nijak nepomůžu…“
„Není třeba,“ zamávala Kleio jehlou.
„Jen klidně běž,“ mávla rukou Zuzka.
„Ale třeba kdybyste mi naznačily…“
Z Odinova hlasu byla slyšet jasná zvědavost.
„Já ani nevím, jestli vůbec smíme naznačovat. A kromě toho, co se tu bude dít, ví stejně jenom Gwen.“
„Spravujeme ti Duhový most. Měl bys být rád a nezajímat se o podrobnosti.“
„Jen klidně jdi, Odine. Bude lepší, když nebudeš vědět, co se tu plete. Je to ilegální, děláme to bez povolení autora a kromě toho vykrádáme cizí fandom. Jdi. Jen jdi.“
Odin kapituloval.
„Myslím, že vám lidem stejně nikdy nebudu rozumět.“
„Zřejmě ne. Chce to celoživotní pilnou snahu. U tebe je už pozdě.“
„Ale on to dohoní. Je nesmrtelnej, ne?“
„Nevím, nevím. Ragnarök tu máš za chvíli a pak už je na nějaké doučování pozdě.“
Odin mávl rukou a měl se k odchodu.
„Doufám, že aspoň Hugina s Muninem mi necháš na pokoji,“ utrousil ještě směrem k Jadře, „kde vlastně jsou?“
„Támhle.“
Oba havrani na sobě měli kousek duhy, promenovali se po trámu a vzájemně se pozorovali, jak vlají.
Odin zaúpěl a šel se opít.
Nastalo zase ticho, které ovšem dlouho nevydrželo.
„Je ti jasné, že jestli přijde ještě někdo a uvidí mě v této nedůstojné pozici…“
„Loki, prosím tě, nech toho. Spískal sis to sám.“
„Jo spískal,“ šťouchl do svého bratra Thor, „já bych tady měl mít výhrady. A mám? Nemám. I když,“ Thor vrhl pohled na Gwen a pak na Jadru, „když tu tak stojíme a konverzace vázne, mohly byste mi něco vysvětlit.“
„Ptej se. Pokud víme, odpovíme,“ řekla Gwen.
„Pokud se nám bude chtít,“ zamumlala Jadra.
„Ne, vážně. Tohle je důležitý!“
„Vážně i nevážně. Copak chceš vědět, ó bóže?“ přestala plést Gwen.
„Mjöllnir.“
„Co je s ním?“
„Že ho unesete. Jak to? Jste jenom lidi a…“
„Oho! To teda vůbec není pravda!“ ohradila se Jadra.
„Správně. Není to pravda. Tady Jadra je zabrak a já jsem z rasy tak tajemné a neznámé, že ani nevím z jaké. A kromě toho sme obě Jedi.“
„Kdože ste?“
„Jedi,“ Gwen zamávala rukou, „něco jako… kouzelníci?“ koukla po Jadře.
Ta se na chvíli zamyslela.
„Kouzelníci… kouzelníci…,“ převalovala to slovo na jazyku, „ne, to se mně nelíbí. Jedi je Jedi. Ať si to najde na netu.“
„Jadro,“ sykla Gwen, „tady internet není.“
„To je jedno. Ať si to tam najde,“ trvala Jadra na svém.
Gwen máchla rukou a pokusila se to vysvětlit.
„Tedy Jediové… jsou lidé…,“ začala.
„Nebo taky ne,“ vpadla jí Jadra do řeči.
„Ovšem. Taky to můžou být nelidé.“
„Například tučňáci,“ napověděla Zuzka.
„Ve Star Wars nejsou inteligentní na Sílu citlivý tučňáci.“
„To je ovšem diskriminace.“
„Tučňákominace,“ opravila ji Kleio.
„Ne, to je když vezmeš minu a upravíš ji do podoby tučňáka. Nebo když mají mince podobu tučňáků. A nechte toho. Snažím se vysvětlovat. Takže Jediové jsou bytosti. Inteligentní. Které… které umí používat vesmírnou Sílu.“
„Co?“ nechápal Thor.
„Sílu. Vesmírnou. To je něco jako kobercovka. Má světlou a temnou stranu a drží galaxii pohromadě.“
„Co??“
„Ne, znovu. V jednoduchých pojmech. Prostě. Jediové… jsou… jsou. Definice Jedie zní: ‚Má světelný meč a umí lozit po stromech… ééé… zvedat vesmírné stíhačky z bahna‘,“ prohlásila Gwen, „což ti ovšem nepomůže,“ dodala při pohledu na Thora, který se tvářil velmi nešťastně.
„Jinak. Prostě. Někteří mají jisté schopnosti. Umí telekinezi, telepatii, ovládání mysli, házení jiných bytostí po místnosti, blokování střel vlastní rukou bez újmy na zdraví, blokování plamenů neviditelnými štíty a podobně. A samozřejmě zvedání větších objektů silou mysli. Tak to jsou Jediové. Zhruba. Stačí?“
„Zapomnělas na příkazy od Rady, nutnou výuku v Chrámu a buzerace od Mistra Windu.“
„Tak pokud jsi neškolený Force user… nebo si to umíš zařídit,“ zašklebila se Gwen.
„Není to fér. Jedinej, koho Mace buzeruje, jsem já.“
„Protože jsi Pohroma.“
„To je pravda,“ Jadra se uklidnila a pokračovala v drbaní Frekiho nebo Geriho.
Thor zmateně koukal z Jadry na Gwen a zpět.
„Kdo je Mace?“
„Ale takovej jeden Jedi. Protivnej jak činže a třikrát tolik neodbytnej.“
„Hm. Takže pokud jsem to správně pochopil, Jediové jsou bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Takže něco jako kouzelníci.“
„Ne. Kouzelníci ne. Kouzelnící potřebují kouzelné hůlky a když na tebe sesílají kletbu, mumlají nesrozumitelná slova. Jedi tohle nepotřebuje,“ vysvětlovala Jadra.
„Je kouzelný od přírody, doplnila Gwen, „podívej, Thore. Kdybych byla kouzelnice, byla bych oblečena v rozevláté roucho a v ruce bych třímala hůlku. Nebo hůl. Nebo koště. Podle fandomu. Zatímco jako Jedi tebou mohu smýkat po Ásgardu pouhým hnutím ruky. A bez rozevlátého roucha a říkánek v pseudolatině.“
„Kromě toho kouzelník může být každý. Jedi potřebuje talent!“
„Eh, Jad?“
„No?“
„To není tak docela pravda. Mimas žádný vlohy nemá a taky je Jedi,“ řekla Gwen, „bude,“ opravila se, „až to napíšu,“ dodala.
„To bys měla. Jsem na to zvědavá,“ řekla Zuzka.
„Až to napíšu, tak to bude. Víš kolik toho mám rozepsanýho?“
„Nevim. Kolik?“
„Hodně.“
„Myslím, že si to opravdu raději najdu na internetu,“ řekl Thor napůl pro sebe.
„Já ti to říkala už od začátku,“ řekla Jadra.
Thor mávl rukou a už nic neříkal.
„Tedy ta vaše debata je zajímavá a vůbec a poslouchat, jak matete bohy je úžasné divadlo, ale Gwen, mohla bys na chvíli?“ ozvala se Kleio, která šila tak pilně, že by se Bohdanka od Sedmi krkavců zastyděla a šla si za trest natrhat nějaký ten věrtel kopřiv nádavkem.
„Copak se děje?“
Gwen vrazila rozpletený cop Lokimu do ruky.
„Ono to nějak jako srůstá, či co. To je dobře, špatně nebo jak?“
Gwen vzala do ruky fialový pás. Ten ztratil strukturu copu a přechod do tmavomodré nebyl ani znát.
„To je dobré, funguje to.“
„Tys to věděla?“
„No, tak nějak jsem doufala,“ řekla Gwen a pak se nespokojeně koukala na Kleio a hromadu duhy okolo.
„Co je?“
„Nelíbí se mi to. Blbě se ti to dělá. Kluci, zaběhněte k Heimdallovi pro nějaký stůl.“
„A teď jsem ještě poslíček?“ ozval se ukřivděně Loki.
Thor ho popadl za rukáv a odtáhl dovnitř.
„Bude ti stačit tenhle?“
Bozi vytáhli od Heimdalla stůl pro dvanáct až patnáct Einherjar a přisunuli ho k lavici.
Okamžitě se zaplnil duhou a Kleio jásala:
„Jé, to je mnohem pohodlnější.“
Gwen dopletla oranžovou, Zuzka dokončila červenou a na nějakou chvíli jediný, kdo něco dělal, byla Kleio.
„No, asi jsem ty jehly měla udělat dvě,“ řekla Gwen, „nemám si to s tebou vyměnit?“
„A víš, že docela jo? Začínaj mě bolet ruce.“
Gwen se chopila jehly a pokračovala v sešívání.
Už to vypadalo, že zbytek jejich přítomnosti v Ásgardu mine bez nějakých dalších setkání a Gwen v to upřímně doufala. Jenže… jenže podcenila božskou zvědavost všeobecně a místního pantheonu konkrétně.
„Co to vlastně děláte, děvčata?"
„Spravujeme Bifröst,“ odpověděla Jadra, která ovšem nedělala vůbec nic.
Válela se po Gerim a chumlala Frekiho. Nebo naopak.
„Co je?“ zeptala se, protože Jednooký na ně nevěřícně zíral.
„Cos jim to provedla?“
„Já? Vůbec nic. Jsou to chudinky, abys věděl. Nikdo je tu nepohladí, nepodrbe…“
„Jo, jsme chudinky,“ broukl Geri nebo Freki a natáhl krk, aby se mu na něj Jadra pohodlněji dostala.
„Jaký chudinky? Božští vlci nejsou žádní… žádní… žádní…“
„Gaučoví pinčli?“
„Jo! Ať je to, co je to.“
„Neboj, veliteli bohů. Dlouho ti je kazit nebude,“ uklidňovala Odina Gwen, zauzlovala zelený cop a sáhla po oranžové barvě.
Zuzka už pilně pletla žlutou a Kleio přišívala k tmavě modré modrou.
Odin na to chvíli koukal, jenže pak mu z těch jasných barev začalo přecházet oko.
„No, vidím, že vám tady asi nijak nepomůžu…“
„Není třeba,“ zamávala Kleio jehlou.
„Jen klidně běž,“ mávla rukou Zuzka.
„Ale třeba kdybyste mi naznačily…“
Z Odinova hlasu byla slyšet jasná zvědavost.
„Já ani nevím, jestli vůbec smíme naznačovat. A kromě toho, co se tu bude dít, ví stejně jenom Gwen.“
„Spravujeme ti Duhový most. Měl bys být rád a nezajímat se o podrobnosti.“
„Jen klidně jdi, Odine. Bude lepší, když nebudeš vědět, co se tu plete. Je to ilegální, děláme to bez povolení autora a kromě toho vykrádáme cizí fandom. Jdi. Jen jdi.“
Odin kapituloval.
„Myslím, že vám lidem stejně nikdy nebudu rozumět.“
„Zřejmě ne. Chce to celoživotní pilnou snahu. U tebe je už pozdě.“
„Ale on to dohoní. Je nesmrtelnej, ne?“
„Nevím, nevím. Ragnarök tu máš za chvíli a pak už je na nějaké doučování pozdě.“
Odin mávl rukou a měl se k odchodu.
„Doufám, že aspoň Hugina s Muninem mi necháš na pokoji,“ utrousil ještě směrem k Jadře, „kde vlastně jsou?“
„Támhle.“
Oba havrani na sobě měli kousek duhy, promenovali se po trámu a vzájemně se pozorovali, jak vlají.
Odin zaúpěl a šel se opít.
Nastalo zase ticho, které ovšem dlouho nevydrželo.
„Je ti jasné, že jestli přijde ještě někdo a uvidí mě v této nedůstojné pozici…“
„Loki, prosím tě, nech toho. Spískal sis to sám.“
„Jo spískal,“ šťouchl do svého bratra Thor, „já bych tady měl mít výhrady. A mám? Nemám. I když,“ Thor vrhl pohled na Gwen a pak na Jadru, „když tu tak stojíme a konverzace vázne, mohly byste mi něco vysvětlit.“
„Ptej se. Pokud víme, odpovíme,“ řekla Gwen.
„Pokud se nám bude chtít,“ zamumlala Jadra.
„Ne, vážně. Tohle je důležitý!“
„Vážně i nevážně. Copak chceš vědět, ó bóže?“ přestala plést Gwen.
„Mjöllnir.“
„Co je s ním?“
„Že ho unesete. Jak to? Jste jenom lidi a…“
„Oho! To teda vůbec není pravda!“ ohradila se Jadra.
„Správně. Není to pravda. Tady Jadra je zabrak a já jsem z rasy tak tajemné a neznámé, že ani nevím z jaké. A kromě toho sme obě Jedi.“
„Kdože ste?“
„Jedi,“ Gwen zamávala rukou, „něco jako… kouzelníci?“ koukla po Jadře.
Ta se na chvíli zamyslela.
„Kouzelníci… kouzelníci…,“ převalovala to slovo na jazyku, „ne, to se mně nelíbí. Jedi je Jedi. Ať si to najde na netu.“
„Jadro,“ sykla Gwen, „tady internet není.“
„To je jedno. Ať si to tam najde,“ trvala Jadra na svém.
Gwen máchla rukou a pokusila se to vysvětlit.
„Tedy Jediové… jsou lidé…,“ začala.
„Nebo taky ne,“ vpadla jí Jadra do řeči.
„Ovšem. Taky to můžou být nelidé.“
„Například tučňáci,“ napověděla Zuzka.
„Ve Star Wars nejsou inteligentní na Sílu citlivý tučňáci.“
„To je ovšem diskriminace.“
„Tučňákominace,“ opravila ji Kleio.
„Ne, to je když vezmeš minu a upravíš ji do podoby tučňáka. Nebo když mají mince podobu tučňáků. A nechte toho. Snažím se vysvětlovat. Takže Jediové jsou bytosti. Inteligentní. Které… které umí používat vesmírnou Sílu.“
„Co?“ nechápal Thor.
„Sílu. Vesmírnou. To je něco jako kobercovka. Má světlou a temnou stranu a drží galaxii pohromadě.“
„Co??“
„Ne, znovu. V jednoduchých pojmech. Prostě. Jediové… jsou… jsou. Definice Jedie zní: ‚Má světelný meč a umí lozit po stromech… ééé… zvedat vesmírné stíhačky z bahna‘,“ prohlásila Gwen, „což ti ovšem nepomůže,“ dodala při pohledu na Thora, který se tvářil velmi nešťastně.
„Jinak. Prostě. Někteří mají jisté schopnosti. Umí telekinezi, telepatii, ovládání mysli, házení jiných bytostí po místnosti, blokování střel vlastní rukou bez újmy na zdraví, blokování plamenů neviditelnými štíty a podobně. A samozřejmě zvedání větších objektů silou mysli. Tak to jsou Jediové. Zhruba. Stačí?“
„Zapomnělas na příkazy od Rady, nutnou výuku v Chrámu a buzerace od Mistra Windu.“
„Tak pokud jsi neškolený Force user… nebo si to umíš zařídit,“ zašklebila se Gwen.
„Není to fér. Jedinej, koho Mace buzeruje, jsem já.“
„Protože jsi Pohroma.“
„To je pravda,“ Jadra se uklidnila a pokračovala v drbaní Frekiho nebo Geriho.
Thor zmateně koukal z Jadry na Gwen a zpět.
„Kdo je Mace?“
„Ale takovej jeden Jedi. Protivnej jak činže a třikrát tolik neodbytnej.“
„Hm. Takže pokud jsem to správně pochopil, Jediové jsou bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Takže něco jako kouzelníci.“
„Ne. Kouzelníci ne. Kouzelnící potřebují kouzelné hůlky a když na tebe sesílají kletbu, mumlají nesrozumitelná slova. Jedi tohle nepotřebuje,“ vysvětlovala Jadra.
„Je kouzelný od přírody, doplnila Gwen, „podívej, Thore. Kdybych byla kouzelnice, byla bych oblečena v rozevláté roucho a v ruce bych třímala hůlku. Nebo hůl. Nebo koště. Podle fandomu. Zatímco jako Jedi tebou mohu smýkat po Ásgardu pouhým hnutím ruky. A bez rozevlátého roucha a říkánek v pseudolatině.“
„Kromě toho kouzelník může být každý. Jedi potřebuje talent!“
„Eh, Jad?“
„No?“
„To není tak docela pravda. Mimas žádný vlohy nemá a taky je Jedi,“ řekla Gwen, „bude,“ opravila se, „až to napíšu,“ dodala.
„To bys měla. Jsem na to zvědavá,“ řekla Zuzka.
„Až to napíšu, tak to bude. Víš kolik toho mám rozepsanýho?“
„Nevim. Kolik?“
„Hodně.“
„Myslím, že si to opravdu raději najdu na internetu,“ řekl Thor napůl pro sebe.
„Já ti to říkala už od začátku,“ řekla Jadra.
Thor mávl rukou a už nic neříkal.
„Tedy ta vaše debata je zajímavá a vůbec a poslouchat, jak matete bohy je úžasné divadlo, ale Gwen, mohla bys na chvíli?“ ozvala se Kleio, která šila tak pilně, že by se Bohdanka od Sedmi krkavců zastyděla a šla si za trest natrhat nějaký ten věrtel kopřiv nádavkem.
„Copak se děje?“
Gwen vrazila rozpletený cop Lokimu do ruky.
„Ono to nějak jako srůstá, či co. To je dobře, špatně nebo jak?“
Gwen vzala do ruky fialový pás. Ten ztratil strukturu copu a přechod do tmavomodré nebyl ani znát.
„To je dobré, funguje to.“
„Tys to věděla?“
„No, tak nějak jsem doufala,“ řekla Gwen a pak se nespokojeně koukala na Kleio a hromadu duhy okolo.
„Co je?“
„Nelíbí se mi to. Blbě se ti to dělá. Kluci, zaběhněte k Heimdallovi pro nějaký stůl.“
„A teď jsem ještě poslíček?“ ozval se ukřivděně Loki.
Thor ho popadl za rukáv a odtáhl dovnitř.
„Bude ti stačit tenhle?“
Bozi vytáhli od Heimdalla stůl pro dvanáct až patnáct Einherjar a přisunuli ho k lavici.
Okamžitě se zaplnil duhou a Kleio jásala:
„Jé, to je mnohem pohodlnější.“
Gwen dopletla oranžovou, Zuzka dokončila červenou a na nějakou chvíli jediný, kdo něco dělal, byla Kleio.
„No, asi jsem ty jehly měla udělat dvě,“ řekla Gwen, „nemám si to s tebou vyměnit?“
„A víš, že docela jo? Začínaj mě bolet ruce.“
Gwen se chopila jehly a pokračovala v sešívání.
Už to vypadalo, že zbytek jejich přítomnosti v Ásgardu mine bez nějakých dalších setkání a Gwen v to upřímně doufala. Jenže… jenže podcenila božskou zvědavost všeobecně a místního pantheonu konkrétně.