Trochu sýtoidní
Zjistila jsem, že mám hlavu děravější, než jsem si původně myslela. A to už je co říct, protože ani předtím jsem na svou paměť neměla příliš valný názor.
Nejen že jsem přišla na to, že mám o jednu rozepsanou povídku navíc, než jsem tušila, a že to původně nebyl asi tak špatný nápad, ale včera jsem objevila i napůl oglosovanou 3. kapitolu Julie, kterou jsem nedávno začala glosovat znova, aniž bych měla potuchy o tom, že už jednou mi pod rukama prošla. Jediný, co mi bylo divný, že mi ten text je nějak povědomý...napadlo mě, jestli jsem to třeba nečetla předem, což ale moc nedělám, radši do toho skáču po hlavě, ať už je povídka sebedebilnější. Takové zážitky mi stačí jednou, popřípadě dvakrát, když to čtu oglosované ode mě i od Michellky (goosberry )(a to se u toho už i celkem bavím). Opravdu si začínám říkat, že to je čím dál horší, když takhle po čase objevuju věci, kterým jsem se chtěla věnovat, ale které postupem času upadly v zapomnění. Včera před usnutím jsem si slíbila (nutno dodat že pod silným vlivem velkého množství kofeinu), že pokud dostanu k vánocům notebook, všechno to během několika měsíců dopíšu. Teď možná nápad bláhový, ale třeba se povede. Začínám laptopu vymýšlet jména, abych byla připravená...na prvním místě je zatím Rufus (*ozývá se velké NEČEKANĚ*). Takže nezbývá, než si držet tlapky. A jíst víc pamět-stimulujících vitamínů. Kari, třeba ^^
Začala jsem používat tagy, a abych jich neměla tři hromady, vytvořila jsem si několik skupin, zahrnujících široká témata. Jenže si ty názvy nepamatuju xD Prašťte mě někdo něčím...
Nejen že jsem přišla na to, že mám o jednu rozepsanou povídku navíc, než jsem tušila, a že to původně nebyl asi tak špatný nápad, ale včera jsem objevila i napůl oglosovanou 3. kapitolu Julie, kterou jsem nedávno začala glosovat znova, aniž bych měla potuchy o tom, že už jednou mi pod rukama prošla. Jediný, co mi bylo divný, že mi ten text je nějak povědomý...napadlo mě, jestli jsem to třeba nečetla předem, což ale moc nedělám, radši do toho skáču po hlavě, ať už je povídka sebedebilnější. Takové zážitky mi stačí jednou, popřípadě dvakrát, když to čtu oglosované ode mě i od Michellky (goosberry )(a to se u toho už i celkem bavím). Opravdu si začínám říkat, že to je čím dál horší, když takhle po čase objevuju věci, kterým jsem se chtěla věnovat, ale které postupem času upadly v zapomnění. Včera před usnutím jsem si slíbila (nutno dodat že pod silným vlivem velkého množství kofeinu), že pokud dostanu k vánocům notebook, všechno to během několika měsíců dopíšu. Teď možná nápad bláhový, ale třeba se povede. Začínám laptopu vymýšlet jména, abych byla připravená...na prvním místě je zatím Rufus (*ozývá se velké NEČEKANĚ*). Takže nezbývá, než si držet tlapky. A jíst víc pamět-stimulujících vitamínů. Kari, třeba ^^
Začala jsem používat tagy, a abych jich neměla tři hromady, vytvořila jsem si několik skupin, zahrnujících široká témata. Jenže si ty názvy nepamatuju xD Prašťte mě někdo něčím...