O čem to je
Protože "stůňu" (tj. piju čaj, sypu do sebe medikamenty a ve volných pikosekundách se snažím ležet v posteli), jsem nucena dělat dnes večerní práci v posteli vedle pracovního koutku mé drahé polovičky, který má rád zvukovou kulisu a pouští si videostreamy nejrůznějšího druhu. A zatímco on nechá zvuk bravurně protéci druhým uchem ven a občas zbystří, já to musím poslouchat. Někdy to je náročné.
Zrovna dneska nebyl na pořadu dne žádný hluboce odborný diskusní pořad, ani politická debata, ale VIP zprávy. Bez nich se už dobu neobejdeme - jak bychom jinak věděli všechno o současném štěstí a pádech místních celebrit, notabene tak neotřelým a bezprostředně kamarádským tónem? V tomhle pořadu se dobře ukáže, kdo pro popularitu udělá všechno, ale skutečně všechno. A dneska mě vytočili, i když už jsem jinak na tuhle hororově humoristickou show zvyklá a kiksy jim odpouštím. Běžela reportáž o tom, co se nosí na velkou pardubickou.
"Tak velká pardubická je o koktejlkách,..." začala nějaká rádobynávrhářka, jejíž jméno radši neuvedli.
Vyletěla jsem vzteky z hromady peřin, a byla jsem ironicky ukonejšena, že to beru moc vážně a že mi chybí ten nový, nezávislý pohled na vše, zejména na gramatiku a styl (plus pobavený úsměv blaženého Buddhy, za který ho jednou brutálně zavraždím).
No ale řekněte, jak, jak můžou být dostihy o hadrech? Jsou to dostihy, ne kniha! A kdybych už připustila tu odpornou kontaminovanou a pokřivenou vazbu, tak by dostihy logicky musely být o koních.
Mimochodem, o pár reportáží dále při komentáři k nové divadelní hře Krakatit jsem zaslechla "Krakatit je o..." - tak to je alespoň formálně v pořádku. Krakatit je divadelní hra, a ta může O něčem být. Skoro je to i žádoucí. (A jsem tak blahovolná, že tomu dementovi odpustím, že Krakatit ve skutečnosti není "o náročné přípravě herců a kvalitní výpravě" či co to tam tlachal.)
Zrovna dneska nebyl na pořadu dne žádný hluboce odborný diskusní pořad, ani politická debata, ale VIP zprávy. Bez nich se už dobu neobejdeme - jak bychom jinak věděli všechno o současném štěstí a pádech místních celebrit, notabene tak neotřelým a bezprostředně kamarádským tónem? V tomhle pořadu se dobře ukáže, kdo pro popularitu udělá všechno, ale skutečně všechno. A dneska mě vytočili, i když už jsem jinak na tuhle hororově humoristickou show zvyklá a kiksy jim odpouštím. Běžela reportáž o tom, co se nosí na velkou pardubickou.
"Tak velká pardubická je o koktejlkách,..." začala nějaká rádobynávrhářka, jejíž jméno radši neuvedli.
Vyletěla jsem vzteky z hromady peřin, a byla jsem ironicky ukonejšena, že to beru moc vážně a že mi chybí ten nový, nezávislý pohled na vše, zejména na gramatiku a styl (plus pobavený úsměv blaženého Buddhy, za který ho jednou brutálně zavraždím).
No ale řekněte, jak, jak můžou být dostihy o hadrech? Jsou to dostihy, ne kniha! A kdybych už připustila tu odpornou kontaminovanou a pokřivenou vazbu, tak by dostihy logicky musely být o koních.
Mimochodem, o pár reportáží dále při komentáři k nové divadelní hře Krakatit jsem zaslechla "Krakatit je o..." - tak to je alespoň formálně v pořádku. Krakatit je divadelní hra, a ta může O něčem být. Skoro je to i žádoucí. (A jsem tak blahovolná, že tomu dementovi odpustím, že Krakatit ve skutečnosti není "o náročné přípravě herců a kvalitní výpravě" či co to tam tlachal.)