DMD - Day Ten

Apr 10, 2010 16:55

The first ten days of Czech multifandom Duben Měsíc Drabble (April Month of Drabble Challenge) has been so far fun beyond expectations!

245 drabbles in total so far.
33 participants so far.
18 participants attending every day and 28 attending more than once.
85 fandoms so far.
And we want more! Come and join us!

I love how this challenge stirs creativity, and I'm even proud of some of the drabbles I've written. (And I'm absolutely amazed at drabbles of many others!)

So just as proof, there are three drabbles of mine which I like probably most of the ten days batch.



Téma č. 3: Dlouhé vlasy, krátký rozum
Fandom: Harry Potter

Vlasy

Když Severus odešel do tý internátní školy, myslel jsem, že na sebe budeme mít trochu víc času. Že to znovu zkusíme dát dohromady. Ale ona zdrhla. Definitivně.
První týden jsem z toho byl totálně zničenej. Druhej týden jsem se rozhodl vymazat jí ze svýho života. Začal jsem gruntovat. Vyházel jsem všechny čarovný serepetičky, co po ní v domě zůstaly. Ale ať jsem uklízel, jak chtěl, neustále jsem nacházel její vlasy. Dlouhý a černý. S každým se vrátila jedna vzpomínka. Většinou nebyly moc příjemný. A když jsem našel ten dlouhej bílej, napadlo mě, že to se mnou možná vážně neměla jednoduchý.

Téma č. 8: Klíč, který nikam nepasuje
Fandom: Mumini

K celému světu

K tomu, aby byl šťastný, potřeboval velmi málo věcí. Klobouk. Dýmku. Foukací harmoniku. A klíč v kapse u kalhot, který vždycky sevřel v dlani, když hledal nové tábořiště.
Našel ho před lety na břehu při odlivu. Ležel na pláži zčernalý, s umně zatočeným ouškem. A nepatřil k žádným dveřím. Věděl to, protože ho vyzkoušel v každých, které potkal. Ve dveřích muminkova pokoje i ve dveřích sklepa na zavařeninu. Ve dveřích křišťálových paláců na severu, ve dveřích mimlina domku i ve dvířkách hatifnatího barometru. Nepasoval nikam. Proto si byl jist, že je to jeho klíč.
Klíč, který mu otevírá celý svět.

Téma č. 10: Pod postelí
Fandom: Hellboy - a hlavně spinoff Ú.P.V.O., povídka Dutozem

Úkryt Liz Shermanové

Když už je mi úplně nejhůř, zalezu si pod postel. Příšerám se totiž nejlíp žije pod postelí. A já jsem příšera, protože se mě lidé bojí. Já se zase nejvíc bojím strachu v jejich obličejích. Jejich nohy v bílých azbestových oblecích nevypadají zpod postele tak děsivě.
Vylézám, jen když místo bílých nohavic zahlédnu červená kopyta a mohutný rudý ocas švihající ze strany na stranu. Nosí mi lízátka. A je skutečná příšera, takže se mě nebojí a já se nebojím jeho. Hraje se mnou piškvorky a vypráví mi, jaké to je být příšerou mezi lidmi.
A že se to dá vydržet.

drabble, dmd

Previous post Next post
Up