(no subject)
Víte, to je tak...
ráno vstanete, máte pocit, že život nestojí za nic, ale co...rozhodnete se tomu všemu dát ještě šanci a přece jen vstanete.
Den pomalu ubíhá, stejně jako včera, jako předevčírem, jako loni, jako vždy...a vy zase máte pocit, že živo nestojí za nic.
Pak se rozhodnete přečíst si pár povídek, které vám zlepší náladu. Prohledáte internet, něco najdete a přečtete, pobavíte se (zasmějete, zapláčete, zamráčíte...etc), ale pak vám dojde, že tohle není realita, že je to fantasie (fantasmagorie?) a že váš skutečný život nestojí za nic.
No a pak se náhodou dostanete na svůj vlastní Lj a zjistíte, že tam máte nový komentář. Řeknete se:" kdo by mi tak mohl psát komentář, když jediní lidé, kteří mi tady píšou, už mi dávno napsali..." Pak si komentář přečtete.
Jste překvapení, protože je to od člověka, od kterého byste to nečekali. Pak dočtete do konce a někde uvnitř jako by vám malinká pěstička dítěte svírala srdce. Ptáte se proč?
Není to proto, že byste se dočetli něco extra smutného, ne. Není to ani proto, že by vás dotyčný v komentáři zklamal, že by vás rozzlobil nebo urazil, taky ne.
Je to proto...že si uvědomíte, že vám úplně "cizí" člověk napsal, že mu na vás záleží...podělil se s vámi o něco osobního, o něco intimního a bolestného a to jen proto, aby vám ukázal, že v tom nakonec nejste sám.
Že se může stát hodně věcí, ale přesto vždycky budou lidé, kteří přijdou a pohladí vás, obejmou vás a přitisknout k sobě...nebo vám napíšou. Napíšou, ať to ještě nevzdáváte.
A vy pro jednou...po dlouhé době...máte pocit, že život přece jen za něco stojí.
Díky, Alion
ráno vstanete, máte pocit, že život nestojí za nic, ale co...rozhodnete se tomu všemu dát ještě šanci a přece jen vstanete.
Den pomalu ubíhá, stejně jako včera, jako předevčírem, jako loni, jako vždy...a vy zase máte pocit, že živo nestojí za nic.
Pak se rozhodnete přečíst si pár povídek, které vám zlepší náladu. Prohledáte internet, něco najdete a přečtete, pobavíte se (zasmějete, zapláčete, zamráčíte...etc), ale pak vám dojde, že tohle není realita, že je to fantasie (fantasmagorie?) a že váš skutečný život nestojí za nic.
No a pak se náhodou dostanete na svůj vlastní Lj a zjistíte, že tam máte nový komentář. Řeknete se:" kdo by mi tak mohl psát komentář, když jediní lidé, kteří mi tady píšou, už mi dávno napsali..." Pak si komentář přečtete.
Jste překvapení, protože je to od člověka, od kterého byste to nečekali. Pak dočtete do konce a někde uvnitř jako by vám malinká pěstička dítěte svírala srdce. Ptáte se proč?
Není to proto, že byste se dočetli něco extra smutného, ne. Není to ani proto, že by vás dotyčný v komentáři zklamal, že by vás rozzlobil nebo urazil, taky ne.
Je to proto...že si uvědomíte, že vám úplně "cizí" člověk napsal, že mu na vás záleží...podělil se s vámi o něco osobního, o něco intimního a bolestného a to jen proto, aby vám ukázal, že v tom nakonec nejste sám.
Že se může stát hodně věcí, ale přesto vždycky budou lidé, kteří přijdou a pohladí vás, obejmou vás a přitisknout k sobě...nebo vám napíšou. Napíšou, ať to ještě nevzdáváte.
A vy pro jednou...po dlouhé době...máte pocit, že život přece jen za něco stojí.
Díky, Alion