Feb 17, 2013 00:32
Smutné jsou útěky z pralesních krajů
oči, co uhýbají, les šaškovských hávů
rolničky na čapce, úsměv malovaný
a slova, na která rybky pochytají.
Smutné jsou naděje, ty moje kráso,
že přijde tanec a po něm kvas a maso,
že naleznu v podsvětí,
za čím stojí za to stát
a smát se a v horších časech
(možná)
bojovat.
Když však přijdem k tůni dávné,
není už moc o co stát
a odrazu svého, špinavého
začneme se bát
(a utíkat...)
Není-liž co naplat, kráso,
když už jeden nemá,
druhý musí tím víc dát -
a takhle se, krok po krůčku, duše učí
(sama sebe)
milovat.
spirituálno,
poems