Zápisník školský
V pátek jsem absolvovala presemestrální setkání a pocity z toho mám dost smíšené. Dobrá zpráva je, že jeden z pedagogů je vtipný, špatná zpráva je, že garantka je uspávačka hadů vyučující historii. Jiná dobrá zpráva je, že to, co nám tam vysvětlovali jak pro debily, jsem pochopila bez problémů už při a často i před prvním zopakováním, takže co se týká úrovně, zatím jsem optimistická. Špatná zpráva je, že tam očividně opět mluví cizím jazykem. Když jsem se odvážila se zeptat na imho úplně logickou otázku, dostalo se mi ošklivého uchechtutí a pátého zopakování něčeho, co vím už měsíc. *žaluje*
Po skončení jsme si pak na Florenci zašly se sensearth na oběd, který se skládal povětšinou z nakládaných hermelínů (<3), a protože Smrtečka pak dostala čajový absťák, vláčely jsme se přes Anděl a Újezd, abychom našly "tu druhou" Dobrou trafiku. Nakonec nám poradil člověk, který vypadal jako ztělesnění hospodského povaleče s bonusovým punkovým čírem, a tak jsme se tam nakonec bezpečně dostaly a cestou ještě objevily jednu zajímavou cukrárničku. Někdy po cestě jsme narazily na stádo Levných knih a zasvěcený pochopí, co následovalo... Objevily jsme tam dokonce dvě Joanne Harrisové (Svatí blázni a její povídkovou knihu Jiné světy, jiní lidé), které si obě odnesla Saphira, protože Smrťule neměla až tolik na utrácení a dala přednost anglickému pexesu a puzzlím s nádherným zlatotiskem. Nesmím ani zapomenout na to, že jsme si konečně předaly na přepsání glosy, některé byly fakt perly i bez našeho přičinění (jako srnka Fred, trojnásobná rakovina nebo třeba Temnota u zubaře), tak už se nemůžu dočkat, až najdu originály a přepíšu je.
Od táty jsem dostala další z té série Lindt Excellence čokolád, které skrývají překvapení. Minule to byla čokoláda s mořskou solí (mňamy) a tentokrát dokonce Chilli tmavá. Taktéž doporučuju.
A co mě nepotkalo cestou vlakem domů... Hlavní nádraží bylo nacpané k prasknutí, fronta na lístky až k eskalátorům, a protože mi za deset minut jel vlak, rozhodla jsem se oželet tři pětky a koupit si lístek až u průvodčích. A udělala jsem dobře, protože přijít o chvíli později, už bych si nesedla. Paní průvodčí mi pak ohromně zlepšila náladu, protože se mě ptala na studentskou slevu a odběhla, aby se zeptala, jestli nám ji za ten ISIC ještě nezrušili, a už se jaksi nevrátila. X) Tedy - vrátila, do toho velkého nového kupéčka vlezla ještě tak třikrát, aby zkontrolovala nově přistoupivší, ale po mně už vůbec nic nechtěla. Tak jsem ušetřila dvě stovky a mohla díky tomu jít večer na zábavu. A ta byla příjemná i přes osm set lidí, co se nahrnuli do sokolovny o velikosti házenkářského kapesníku.
Takže teď - puzzle... *.*
Po skončení jsme si pak na Florenci zašly se sensearth na oběd, který se skládal povětšinou z nakládaných hermelínů (<3), a protože Smrtečka pak dostala čajový absťák, vláčely jsme se přes Anděl a Újezd, abychom našly "tu druhou" Dobrou trafiku. Nakonec nám poradil člověk, který vypadal jako ztělesnění hospodského povaleče s bonusovým punkovým čírem, a tak jsme se tam nakonec bezpečně dostaly a cestou ještě objevily jednu zajímavou cukrárničku. Někdy po cestě jsme narazily na stádo Levných knih a zasvěcený pochopí, co následovalo... Objevily jsme tam dokonce dvě Joanne Harrisové (Svatí blázni a její povídkovou knihu Jiné světy, jiní lidé), které si obě odnesla Saphira, protože Smrťule neměla až tolik na utrácení a dala přednost anglickému pexesu a puzzlím s nádherným zlatotiskem. Nesmím ani zapomenout na to, že jsme si konečně předaly na přepsání glosy, některé byly fakt perly i bez našeho přičinění (jako srnka Fred, trojnásobná rakovina nebo třeba Temnota u zubaře), tak už se nemůžu dočkat, až najdu originály a přepíšu je.
Od táty jsem dostala další z té série Lindt Excellence čokolád, které skrývají překvapení. Minule to byla čokoláda s mořskou solí (mňamy) a tentokrát dokonce Chilli tmavá. Taktéž doporučuju.
A co mě nepotkalo cestou vlakem domů... Hlavní nádraží bylo nacpané k prasknutí, fronta na lístky až k eskalátorům, a protože mi za deset minut jel vlak, rozhodla jsem se oželet tři pětky a koupit si lístek až u průvodčích. A udělala jsem dobře, protože přijít o chvíli později, už bych si nesedla. Paní průvodčí mi pak ohromně zlepšila náladu, protože se mě ptala na studentskou slevu a odběhla, aby se zeptala, jestli nám ji za ten ISIC ještě nezrušili, a už se jaksi nevrátila. X) Tedy - vrátila, do toho velkého nového kupéčka vlezla ještě tak třikrát, aby zkontrolovala nově přistoupivší, ale po mně už vůbec nic nechtěla. Tak jsem ušetřila dvě stovky a mohla díky tomu jít večer na zábavu. A ta byla příjemná i přes osm set lidí, co se nahrnuli do sokolovny o velikosti házenkářského kapesníku.
Takže teď - puzzle... *.*