Pokus o sblížení čaje a kávy
...aneb přestavba je už v plném proudu. :-) Byla to úžasná zábava (to když jsme s Peťou a malou Katkou musely/mohly rozkopat poličky na knihy, které byly prožrané houbou, a taky cihlovou zídku, která je podpírala; a savování starého koberce byl už vysloveně babinec), ale místy to bylo spíš hrůzostrašné (de-instalování pavoučího prašného ráje z rohoží a větví na stropě - vážně, tohle doma nezkoušejte). Dostala jsem darem spoustu bambusových tyčí a několik slaměných rohoží (se spoustou prachu, pozn. ironika) a můj "úhlavní nepřítel" mi pod nosem vyfoukl oba pohankové pytle. Takové ty obří. Ještě ho musím přemluvit, že potřebuje jenom jeden a ten druhý že prostě chce ke mně na lodžii do knižního koutku. Fanděte mi. ;)
Zítřek (malování stropu) jsem se rozhodla zdokumentovat, abyste se zasmáli/y, protože některé provozní výmysly jsou prostě k neuvěření.
Už jsem i viděla rámcově představu, jak by to mělo vypadat, a i když už je víc než jasné, že to bude mnohem víc kavárna s vybranou kávou a čajem než čajovna, bude to rozhodně kavárna úžasně charismatická a jedinečná. V podstatě jde o jediný podnik svého druhu u nás, který má místo reprodukce asijské čajové kultury nabídnout její zevropštělou verzi. Tzn ne čajové sáčky, ale ani ne nápisy v sanskrtu. Není nad čajové doupě, říkám si, ale když vedete podnik zaměřený na menšinovou skupinu populace ve městě, které má 25tis obyvatel, musíte dělat kompromisy. Na chvíli je krásné uniknout do úplně cizího světa; ale taky mě nadchla představa, že by evropská kavárna mohla nabízet sortiment kvalitních sypaných čajů podávaných v překrásné keramice namísto hrnku s vodou na sto stupňů a sáčkem se značkou Dilmah.
Co mě ale vážně mrzí, to je plán zrušit shishy (kuskusy už padly kvůli hygieně, shishy zase kvůli maloměstskému trhu) a možná nutnost zavést kuřáckou část. :/ Ale na druhou stranu je tu zase pokoutný plán nás shishomilců, jak si také přijít na své. Ale ten prozradit nesmím.
Zítřek (malování stropu) jsem se rozhodla zdokumentovat, abyste se zasmáli/y, protože některé provozní výmysly jsou prostě k neuvěření.
Už jsem i viděla rámcově představu, jak by to mělo vypadat, a i když už je víc než jasné, že to bude mnohem víc kavárna s vybranou kávou a čajem než čajovna, bude to rozhodně kavárna úžasně charismatická a jedinečná. V podstatě jde o jediný podnik svého druhu u nás, který má místo reprodukce asijské čajové kultury nabídnout její zevropštělou verzi. Tzn ne čajové sáčky, ale ani ne nápisy v sanskrtu. Není nad čajové doupě, říkám si, ale když vedete podnik zaměřený na menšinovou skupinu populace ve městě, které má 25tis obyvatel, musíte dělat kompromisy. Na chvíli je krásné uniknout do úplně cizího světa; ale taky mě nadchla představa, že by evropská kavárna mohla nabízet sortiment kvalitních sypaných čajů podávaných v překrásné keramice namísto hrnku s vodou na sto stupňů a sáčkem se značkou Dilmah.
Co mě ale vážně mrzí, to je plán zrušit shishy (kuskusy už padly kvůli hygieně, shishy zase kvůli maloměstskému trhu) a možná nutnost zavést kuřáckou část. :/ Ale na druhou stranu je tu zase pokoutný plán nás shishomilců, jak si také přijít na své. Ale ten prozradit nesmím.