日 14
Tak jsme měli happjókai. Většina lidí něco na styl památky Budapeště, takže můj projev o pivu přesně uprostřed byl docela osvěžením, jež se setkalo s příznivým ohlasem. Tedy až na Mohameda ze Saudské Arábie, který se netvářil zrovna přátelsky…doufám, že mi nepřijde žádný podezřelý balíček bez zpáteční adresy. Hm… podivnou náhodou mi dnes přišlo 600 slovy šest set spamů. Hotový spam bombing.
Bohužel stejné happjó budeme muset předvést příští týden i blízké střední škole, kde nevím jak se snesou věty typu :“pivo je zdravější než voda, takže neváhejte a dejte si ho“ a podobně :D.
Na oslavu jsem si koupila umešu (švestky, 10%, sladké), které mi opravdu zachutnalo.
Sotva skončil happjókai, nahnali nás do dalšího projektu - máme nafotit věci, které nás v Japonsku zaujaly v rámci nějakého jednotícího tématu a udělat k tomu prezentaci. Vybrala jsem si 便利な機械, tedy různá užitečná udělátka, kterými si Japonci zjednodušují život. Více o tom, až to budu mít hotové. Zítra jdu na kulturní cvičení 浴衣の着かた, kde se budeme učit, jak nosit yukatu. To by mě zajímalo, co na tom může trvat hodinu. V pátek jdeme na kabuki, které bude údajně trvat 3 a půl hodiny. No, pořád ještě lepší než řecká tragédie.
O víkendu mě čeká homestay, kdy navštívím nějakou rodinu, která bydlí asi hodinu odtud. Podle papíru, co jsem dostala, už u nich takhle bylo asi 60 lidí, tak doufám, že je ani nejbizarnější z mých gaidžinských manýrů nezaskočí.
Jak to vše dopadlo napíšu pak.
A aby tenhle záznam nebyl úplně bez fotek, tak tady je důkaz, že opravdu zde opravdu netrpím hlady, ani když si občas omylem dám něco jako juicy chicken - jak vypadá můj tác po běžném obědě (foto). Jestli se vám to zdá málo, tak dodávám, že na něm předtím byly i věci, po kterých nezůstaly žádné stopy, jako ovoce apod.
Bohužel stejné happjó budeme muset předvést příští týden i blízké střední škole, kde nevím jak se snesou věty typu :“pivo je zdravější než voda, takže neváhejte a dejte si ho“ a podobně :D.
Na oslavu jsem si koupila umešu (švestky, 10%, sladké), které mi opravdu zachutnalo.
Sotva skončil happjókai, nahnali nás do dalšího projektu - máme nafotit věci, které nás v Japonsku zaujaly v rámci nějakého jednotícího tématu a udělat k tomu prezentaci. Vybrala jsem si 便利な機械, tedy různá užitečná udělátka, kterými si Japonci zjednodušují život. Více o tom, až to budu mít hotové. Zítra jdu na kulturní cvičení 浴衣の着かた, kde se budeme učit, jak nosit yukatu. To by mě zajímalo, co na tom může trvat hodinu. V pátek jdeme na kabuki, které bude údajně trvat 3 a půl hodiny. No, pořád ještě lepší než řecká tragédie.
O víkendu mě čeká homestay, kdy navštívím nějakou rodinu, která bydlí asi hodinu odtud. Podle papíru, co jsem dostala, už u nich takhle bylo asi 60 lidí, tak doufám, že je ani nejbizarnější z mých gaidžinských manýrů nezaskočí.
Jak to vše dopadlo napíšu pak.
A aby tenhle záznam nebyl úplně bez fotek, tak tady je důkaz, že opravdu zde opravdu netrpím hlady, ani když si občas omylem dám něco jako juicy chicken - jak vypadá můj tác po běžném obědě (foto). Jestli se vám to zdá málo, tak dodávám, že na něm předtím byly i věci, po kterých nezůstaly žádné stopy, jako ovoce apod.
