A co teď s tím?
A s čím že to? S psaním. Mám nápady. Hodně nápadů. Jenže. Vždycky jsou to různé scény, a když je sepíšu, mám problém je pospojovat. Neumím psát "vatu". Co s tím děláte vy, moji milí píšící přátelé?
Rozepsala jsem povídku o svých oblíbených klonech ze hry Republic Commando. Začátek šel dobře, rozjela jsem se, ale za chvíli mi došel "benzín". Pak už motor jen párkrát škytl a zhasl.
Možná nad vším moc přemýšlím a analyzuju to. Asi protože mám víc načteno, jsem kritická k ostatním autorům a pak o to víc k sobě. Dřív jsem prostě sedla a psala, ať to bylo dobré nebo pitomé. A teď asi ve snaze, aby to nebylo pitomé, zredukuju příběh na pár podstatných scén a zapomínám, že spousta kvalitního materiálu vzniká i při psaní té vaty. Moje postavy často ode mě dostanou jen pobídnutí a pak už si jednají a žvaní po svém, obvykle stačí jen mírně poupravit jejich kurz, aby se dopravily ke zkáze, kterou jsme si pro ně připravila, vlastními silami, jenže to zřejmě vždycky nestačí.
Takže, jak se to vlastně má s tou povídkou, kterou jsem chystala jako bonus k soutěžním povídkám na Jediland? Můžete se na tu spoušť podívat sami:
Svádění po deltovsku
Celé to začalo celkem nevinně. Někdo, a Sev si byl téměř stoprocentně jistý, že to byl jako obvykle Scorch, zavedl řeč na tým Omega a jejich rozrůstající se ženský doprovod. Potom se zeptal, proč si vlastně ještě nikdo z nich čtyř nenašel nějakou ženskou známost. Nejsou přece o nic méně fešní než ti citlivkové z Omegy a mají tedy stejné šance jako oni. Tedy alespoň někteří z nich ty šance mají, dodal a pohlédl při tom na Seva. Následně apeloval na jejich čest, že by s tím měli něco udělat, neboť co zvládne Omega, musí zvládnout Delta s přehledem. To už jeho tirádu uťal Fixer a bylo by zůstalo jen u toho, kdyby ten nápad z nějakého nepochopitelného důvodu nezaujal Bosse. Snad na tom mělo svůj podíl dlouhé čekání, až je tahle zatracená loď doveze zpátky na Coruscant, a že neměli zrovna co na práci.
Boss odložil pečlivě vyčištěnou DC-17ku. Pak vytáhl dvě přídělové tyčinky a rozlámal je na čtyři nestejně dlouhé části.
„Dobrá,“ řekl. „Lepší příležitost už se nenaskytne. Na týhle lodi jsou tři ženské.“ Srovnal kousky tyčinek na stole podle velikosti. „Kdo si vytáhne nejdelší, bere si tu Jedi, která tvrdí, že už není Jedi.“ Ukázal na další kousek. „Druhý největší má tu druhou Jedi, která oslovuje tu první ‚mistře‘. Třetí si bere pilotku a poslední zůstane tady ve společenské místnosti a bude sledovat, kdo dostane košem nejrychleji.“
Fixer rovnou sáhl po nejmenším kousku. „Odmítám se tohohle nesmyslu účastnit,“ řekl.
„Tvoje škoda,“ zašklebil se na něj Scorch, „umřeš nejen mladej, ale taky nezkušenej.“
Fixer už se nadechoval, aby mu odpověděl něco ostrého, ale Boss mu nedal příležitost. „Dobře, Čtyřicítko, budeš monitorovat situaci.“ Pak shrnul zbylé kousky do dlaně, pod stolem si je srovnal v ruce a nechal Seva a Scorche tahat.
„Jo!“ zajásal Scorch, když se ukázalo, že si vylosoval druhou Jedi. Sev si také nestěžoval, vyšla na něj pilotka, což bylo určitě mnohem rozumnější a také bezpečnější, než si něco začínat s někým, kdo ovládá Sílu. Na Bosse zbyla „mistryně“, což koneckonců bylo tak nějak správné, protože na téhle lodi očividně vydávala rozkazy ona, takže to bude šéf versus šéf, nebo spíš jak to nazval Scorch: „taková malá velitelská porada“.
„Tady ti tvoje umění rychlého průniku do objektu moc nepomůže, Scorchi,“ uchechtl se Sev.
„Co ty víš,“ ušklíbl se Scorch, „možná využiju i to.“
* * *
Scorch se nedbale opřel o futro a pronesl: „Co dělá takové pěkné děvče v tak ošklivém kumbálu?“ Všiml si, že mladá Jedi na okamžik ztuhla a pak se otočila a upřela na něj údivem rozšířené oči. Ty její oči se mu líbily. „Nechtěl jsem vás vylekat,“ omlouval se.
Hezké oči se přimhouřily. „Nelekla jsem se. Vím, že tam stojíte už celou věčnost.“
„Aha. Ale vypadala jste překvapeně.“
„Protože se mi zdálo, že jsem se musela přeslechnout.“
* * *
Lea ohromeně sledovala, jak se k ní přibližuje Scorchův obličej. Ne! Toho se neodváží! pomyslela si.
Scorch se odvážil.
Lea použila Sílu.
* * *
Poslední, co si pamatoval, než ho obestřela temnota, byla podivná bílá bota opatřená kovovou čepelí řítící se shora proti němu a žalostné vykvíknutí něčeho gumového, na čem přistál zády.
* * *
Tess zvedla ze země zploštělé gumové zvířátko. „To je moje kachnička do vany,“ pronesla dotčeně a snažila se ji uvést do původního stavu.
„Ty tady máš vanu?“ zeptala se Yanna.
Tess na ni upřela bezelstný pohled. „Ne. To vadí?“
„No, předpokladem k vlastnictví gumových kachniček do vany bývá vana,“ odpověděla poněkud bezradně Yanna.
„A to tvrdí kdo?“ ohradila se Tess.
Yanna se zmohla už jen na pokrčení ramen.
* * *
Sev nebyl jediný, kdo si lámal hlavu nad tím, jakou zbraň mladá Jedi použila, protože otisk na Scorchově čele neodpovídal ničemu, co znal.
* * *
„No to mě podržte, náš Psychouš zabodoval. Kam to spějeme? Že mě radši na Kaminu rovnou nevylili z nádrže.“