Stanu se menším a ještě menším,
Až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě,
Po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až obejmu se s ním:
"Chlapečku bosý,
Nebe dlaň o tebe opřelo si
Kapičkou rosy,
Aby nespadlo."
Стану я маленьким и ещё уменьшусь,
Пока не сделаюсь всех меньше в мире этом.
На утренней лужайке летом
Я к еле видному цветочку потянусь
И зашепчу, его обнимая:
«Мальчик босой,
Небо о тебя опирается рукой,
Каплею росяной,
Чтоб не упасть».