Já vim, že bych neměla...
... ale já se toho jináč nezbavim.
Zdálo se mi. Už na včerejšek...
Postavy a obsazení:
Učitel syntaxe a fonetiky (jmenovat radši nebudeme, gůgl je svinstvo)
Vendulka, spolužačka z frániny
Kleio, všichni znají
Gwen, všichni znají
já, k vaší škodě mě taky všichni znáte
z paměti zmizelá Postava, tu neznám ani já
plus nezbytný kompars čítající převážně osazenstvo čajovny.
Děj klasicky zmatený, nejasný a nelogický, včetně přebíhání ulice plné aut, barových stoliček v rohové čajovně na vltavském nábřeží... do změti se nějakým blíže neurčeným způsobem dostal Učitel, ponejprv opěvovaný a obletovaný Vendulkou a Postavou, kteréžto posléze metamorfovaly v Kleio a Gwen (nezabíjejte mi!). Odložte obavy, na žádné nemístnosti nedošlo, v závěru Učitel seděl mezi oněmi dvěma na gauči a koukali na televizi. Jenom bylo tak nějak ve vzduchu, jak se maj děsně rádi. A pak se mnou Učitel děsně řešil, že se to musí ututlat.
Tak.
Předpokládám, že do nějakýchdvaatřiceti hodin jsem mrtvá, Gwen mě zabije. Pak si mě ještě vypůjčí Kleio, úplně to vidim. Učitel a Vendulka na to snad nepřijdou. A Učitelova žena snad taky ne.