Proč jsem se zlobila a asi ještě zlobit budu
Nechci, nechci a ještě jednou nechci zacházet do podrobností, ale:
- dvě holky/sestry, které znám a které jsou přes nějaké ty klasické mouchy fajn mně zatraceně zkazily náladu
- nejenom to. Prostě... mě štvou a bude se mi to těžko odpouštět.
- dostaly s tatínkem do péče starýho psa, o kterýho už se jejich babička nezvládla starat
- pes byl/je nemocnej a zanedbanej
- je mu šestnáct a je to vořech z ulice
- a od nich neslyším nic jinýho, než jak "nikdy nechtěly psa" a jak je štve se jím zabývat a jak jim to ničí život a kazí všechny plány. Jaký je to utrpení.
- že by bylo asi lepší ho utratit, než se s ním takhle votravovat. Že žil dlouhej a šťastnej život a bude lepší, aby ho utratily, než bude trpět.
- že co je u nich, tak se zlepšil a chodí na dlouhý procházky, ale co by se mu tak dalo podstrčit, aby zaklepal bačkorama
- to vše vřískotem, na kterej bych musela odpovědět taky vřískotem. Protože. Do háje. Aspoň chodí. Píseček vážil přes třicet kilo a od března do srpna jsme ho na zahradu nosili. Ušel tam šest metrů a bylo. A stejně byl šťastnej. Stejně jsme mu dali všechno. Jezdila jsem z práce na otočku přes poledne domů, abych ho vynesla ven, protože máma ho neunesla. Byl s náma rád i těch posledních deset dní, kdy měl otevřený rány na loktech a chodit už nešlo vůbec. Vydechl bez cizího přispění.
A tyhle holky melou o sobě a o svejch pokaženejch životech a úpějí, že si chtěly pořídit dvě kočky a takhle to musej odložit na léto nebo ještě dál, protože se musej starat o toho nemocnýho "zmetka". Chudáci kočky.
Vážně, měla jsem ve čtvrtek strašnej problém to poslouchat. Takovou esenci sobectví vám zaručuju, že jste dlouho neviděli. Zapadla jsem do kouta a Cába mě potlapkával, abych to přežila.
Tyhle holky mi nabízely pomoc ohledně mamky. Ohledně mě. To už jim asi neuvěřim. (Poprvý jsem asi měla zbystřit, když jsme se bavili o postižených dětech a jedna z nich to celý brala z toho pohledu, jaká zátěž a utrpení je to pro ty, kdo se o ně starají a že by se spíš podle toho mělo zvažovat, jestli takový děti vypiplávat k životu.)
Na kdy maj naplánovanou eutanazii rodičů, aby jim taky nezačali trpět? (Jo, názory na eutanazii padly taky.) Aby jim nekazili život?