Čím dál na východ, tím blíž na západ
po trestuhodně dlouhé době... něco málo Fans and Fascinations... tak trochu na přání.
Plesová sezona byla v plném proudu a taneční sál na Burnwood Hall opět zářil zlatým světlem nespočtu svic. Stohlasý hovor se slil s hudbou v jednu melodii, vějíře přítomných dam se míhaly do rytmu.
Susan zkontrolovala stav stolů s občerstvením a spokojeně se zahleděla na hloučky svých přátel. Něco nebylo v pořádku. Koutkem oka zachytila pohyb vějíře, který všeobecnému rytmu rozhodně odporoval. Nepatrný detail, který mohl věstit mnohem větší nepohodu.
Byla to Mrs Meadows, jinak pohodlně usazená v zeleném křesílku poblíž krbu, kdo prozrazoval tichou nervozitu jen trhavými pohyby zápěstí. Mr Meadows seděl vedle ní, studoval večerní noviny a rozhodně se netvářil znepokojeně.
“Novinky, pane?” přitočila se k němu Susan, aby se dostala blíže ke své přítelkyni.
“Uvažuji o dalších osudech Habeše,” prohlásil oslovený důstojník a četl dále.
Susan mu krátce nahlédla přes rameno. Jistě. Nejnovější zábavou mnohých gentlemanů byla nyní novinová korespondenční hra o dobývání koloniálního světa. Bylo to veskrze zajímavé a Susan by si jindy ráda poslechla čerstvé zprávy o nejnovějším vývoji na vzdálených herních kontinentech. Nyní však hbitě přešla k opačné straně stolku a přitáhla si taburet k opěrce křesla Mrs Meadows.
“Tedy, má drahá, co vás znepokojuje?” otázala se tiše a hleděla přitom do sálu, jako by se chystala se svou milou přítelkyní probírat róby přítomných dam.
Mrs Meadows ještě jednou krátce trhla vějířem, a potom se přes jeho krajkový lem zahleděla do vzdálenějšího rohu sálu. Susan sledovala její pohled a záhy pochopila, kdo má na svědomí neklid její věrné společnice.
Mrs Meadows chovala k Mr Hassleovi city ne-li přímo mateřské, pak rozhodně sesterské. Jmenovaný pán, ačkoliv o slušnou řádku let starší, v některých ohledech zajisté nebyl moudřejší a jeho nestálá energická povaha, tu nadšená tím, hned zas oním nápadem, říkala si téměř přímo o ochranitelskou ruku, která by ho mírně, ale pevně zkoušela provést úskalími přízemního reálného života, zatímco se věnoval výšinám umělecké tvorby a fantazijních debat. Té role, ač její potřebu si samotný Mr Hassle naprosto nepřipouštěl, se zcela instinktivně chopila Mrs Meadows. Proto nyní každý zásadnější výstřelek, kterého se dopustil, cuchal nervy jinak klidné a duševně obdivuhodně silné dámy.
Susan si unaveně povzdechla.
“Tak co je to tentokrát?”
“Rusko,” zněla až příliš pohotová a rozhodně zděšená odpověď.
“Chystá se na cesty? No, přitažlivý cíl to právě není… Co je za tím? Koncert?”
Mrs Meadows znovu pohlédla známým směrem a poněkud pohrdavě pozvedla obočí.
Susan si povšimla, že Mr Hassle se družně baví s neznámou tmavovláskou poněkud exotického vzezření. Otočila se zpět ke své přítelkyni. Svou otázku ani nemusela vyslovit.
“Elena Barchatnaya. Z Moskvy. Prý krásně zpívá. Mr Hassle se už pomalu hotoví k několikaměsíční cestě na východ. Sama dobře víte, jak je to tam nyní nebezpečné! Anebo, jak pravil, zařídí přestěhování jejího hřebčince sem, do Británie.”
Hlas Mrs Meadows zněl značně zoufale. Susan se i přesto neubránila krátkému uchechtnutí při představě přesunů jakéhokoliv zvířectva mezi ostrovním královstvím a kontinentem, natož jeho východními končinami.
“Omlouvám se, drahá Blanche. Chápu vaše starosti. Vskutku nerada bych viděla, kterak si Mr Hassle balí kufry ve prospěch země cara Vladimira. Ovšem nepřikládala bych tomuto zaujetí o mnoho větší váhy než oněm předchozím,” neodpustila si Susan narážku na řadu dam, které v poslední době jejich společného přítele zaujaly.
“Toto může být vážnější, věřte mi,” oponovala Mrs Meadows a hluboce si povzdechla.
“Snad bych nakonec byla raději, kdyby byla uspěla některá z nich. Alespoň by se teď nechystal na cesty.”
“Dávejte pozor, co si přejete, má milá,” usmála se poněkud nahořkle Miss Burnwood.
“Vzpomeňte na ne tak dávné doby, kdy jsme musely poslouchat jalové štěbetání Miss Bray.”
Mrs Meadows se viditelně otřásla.
“Nechtějte mi nyní připomínat takové okamžiky. Nebo dobu Miss Collette.”
“To jistě nechci. Avšak tam aspoň náš milý Mr Hassle poznal, kterak si s dámou snadno může zlámat vaz,” odpověděla tentokrát poněkud ublíženě Susan.
“Ale nemusíme chodit tak daleko. Není to tak dávno, co hrozilo snad i jiné cestování. Na západ, do West Indies,” nadhodila.
Mrs Meadows zmateně pohlédla do tváře své přítelkyně.
“Miss Santos, přece, vzpomínáte? Ta dáma, co se snažila založit ženský divadelní orchestr. To bylo nějakého nadšení. A co z toho? Mr Hassle se mohl touto dobou učit španělsky v Santiagu,” zašklebila se Susan.
Výraz nejhlubšího zoufalství ve tváři její přítelkyně začal nepatrně povolovat.
“A můžete rovnou navázat s Miss Joannou Ursini. Dnes si sám Mr Hassle podle jména stěží vzpomene, o kom je řeč. A přitom právě ona by možná nebyla nejhorší volbou. Nebo Miss Cornelia. Tolik chvály na adresu její plesové róby. Od muže jsem jaktěživa nic takového neslyšela. A přece - zase nic z toho,” ukončila svůj rychlý výčet posledních podložených klípků Miss Burnwood.
“A to Miss Cornelia ještě od posledně přišla o svého nápadníka,” dodala, než se Mrs Meadows stihla nadechnout k odpovědi.
“Vskutku? To ale patrně není dobré znamení,” poznamenala k poslední jmenované.
Susan jen pokrčila rameny.
“Jistě máte pravdu, že jeho zájem o dámskou společnost je stejně nestálý, jako jiná jeho zaujetí. Kromě hudby obecně, samozřejmě,” poznamenala Mrs Meadows a na chvíli se zamyslela. Znovu přejela pohledem celý sál.
“Skutečně se však obávám, že tento případ může být vážný.”
“Jsem ochotná tomu věřit, má milá. Přece jen ho znáte lépe, než já. Ale pokud by mu v cestě do Ruska přece jen nezabránila zhoršující se situace na kontinentě, můžeme se pokusit zasáhnout do celé věci osobně,” nadhodila Susan napůl škodolibě, napůl s jistou zastřenou obavou.
“Ano?”
“Jistě.”
Susan si opřela lokty o područku křesla Mrs Meadows a spiklenecky se usmála.
“Získat doporučující dopis není nikterak snadné. A kníže Norikov mi od posledních závodů v Ascotu ještě pořád cosi dluží…”
Plesová sezona byla v plném proudu a taneční sál na Burnwood Hall opět zářil zlatým světlem nespočtu svic. Stohlasý hovor se slil s hudbou v jednu melodii, vějíře přítomných dam se míhaly do rytmu.
Susan zkontrolovala stav stolů s občerstvením a spokojeně se zahleděla na hloučky svých přátel. Něco nebylo v pořádku. Koutkem oka zachytila pohyb vějíře, který všeobecnému rytmu rozhodně odporoval. Nepatrný detail, který mohl věstit mnohem větší nepohodu.
Byla to Mrs Meadows, jinak pohodlně usazená v zeleném křesílku poblíž krbu, kdo prozrazoval tichou nervozitu jen trhavými pohyby zápěstí. Mr Meadows seděl vedle ní, studoval večerní noviny a rozhodně se netvářil znepokojeně.
“Novinky, pane?” přitočila se k němu Susan, aby se dostala blíže ke své přítelkyni.
“Uvažuji o dalších osudech Habeše,” prohlásil oslovený důstojník a četl dále.
Susan mu krátce nahlédla přes rameno. Jistě. Nejnovější zábavou mnohých gentlemanů byla nyní novinová korespondenční hra o dobývání koloniálního světa. Bylo to veskrze zajímavé a Susan by si jindy ráda poslechla čerstvé zprávy o nejnovějším vývoji na vzdálených herních kontinentech. Nyní však hbitě přešla k opačné straně stolku a přitáhla si taburet k opěrce křesla Mrs Meadows.
“Tedy, má drahá, co vás znepokojuje?” otázala se tiše a hleděla přitom do sálu, jako by se chystala se svou milou přítelkyní probírat róby přítomných dam.
Mrs Meadows ještě jednou krátce trhla vějířem, a potom se přes jeho krajkový lem zahleděla do vzdálenějšího rohu sálu. Susan sledovala její pohled a záhy pochopila, kdo má na svědomí neklid její věrné společnice.
Mrs Meadows chovala k Mr Hassleovi city ne-li přímo mateřské, pak rozhodně sesterské. Jmenovaný pán, ačkoliv o slušnou řádku let starší, v některých ohledech zajisté nebyl moudřejší a jeho nestálá energická povaha, tu nadšená tím, hned zas oním nápadem, říkala si téměř přímo o ochranitelskou ruku, která by ho mírně, ale pevně zkoušela provést úskalími přízemního reálného života, zatímco se věnoval výšinám umělecké tvorby a fantazijních debat. Té role, ač její potřebu si samotný Mr Hassle naprosto nepřipouštěl, se zcela instinktivně chopila Mrs Meadows. Proto nyní každý zásadnější výstřelek, kterého se dopustil, cuchal nervy jinak klidné a duševně obdivuhodně silné dámy.
Susan si unaveně povzdechla.
“Tak co je to tentokrát?”
“Rusko,” zněla až příliš pohotová a rozhodně zděšená odpověď.
“Chystá se na cesty? No, přitažlivý cíl to právě není… Co je za tím? Koncert?”
Mrs Meadows znovu pohlédla známým směrem a poněkud pohrdavě pozvedla obočí.
Susan si povšimla, že Mr Hassle se družně baví s neznámou tmavovláskou poněkud exotického vzezření. Otočila se zpět ke své přítelkyni. Svou otázku ani nemusela vyslovit.
“Elena Barchatnaya. Z Moskvy. Prý krásně zpívá. Mr Hassle se už pomalu hotoví k několikaměsíční cestě na východ. Sama dobře víte, jak je to tam nyní nebezpečné! Anebo, jak pravil, zařídí přestěhování jejího hřebčince sem, do Británie.”
Hlas Mrs Meadows zněl značně zoufale. Susan se i přesto neubránila krátkému uchechtnutí při představě přesunů jakéhokoliv zvířectva mezi ostrovním královstvím a kontinentem, natož jeho východními končinami.
“Omlouvám se, drahá Blanche. Chápu vaše starosti. Vskutku nerada bych viděla, kterak si Mr Hassle balí kufry ve prospěch země cara Vladimira. Ovšem nepřikládala bych tomuto zaujetí o mnoho větší váhy než oněm předchozím,” neodpustila si Susan narážku na řadu dam, které v poslední době jejich společného přítele zaujaly.
“Toto může být vážnější, věřte mi,” oponovala Mrs Meadows a hluboce si povzdechla.
“Snad bych nakonec byla raději, kdyby byla uspěla některá z nich. Alespoň by se teď nechystal na cesty.”
“Dávejte pozor, co si přejete, má milá,” usmála se poněkud nahořkle Miss Burnwood.
“Vzpomeňte na ne tak dávné doby, kdy jsme musely poslouchat jalové štěbetání Miss Bray.”
Mrs Meadows se viditelně otřásla.
“Nechtějte mi nyní připomínat takové okamžiky. Nebo dobu Miss Collette.”
“To jistě nechci. Avšak tam aspoň náš milý Mr Hassle poznal, kterak si s dámou snadno může zlámat vaz,” odpověděla tentokrát poněkud ublíženě Susan.
“Ale nemusíme chodit tak daleko. Není to tak dávno, co hrozilo snad i jiné cestování. Na západ, do West Indies,” nadhodila.
Mrs Meadows zmateně pohlédla do tváře své přítelkyně.
“Miss Santos, přece, vzpomínáte? Ta dáma, co se snažila založit ženský divadelní orchestr. To bylo nějakého nadšení. A co z toho? Mr Hassle se mohl touto dobou učit španělsky v Santiagu,” zašklebila se Susan.
Výraz nejhlubšího zoufalství ve tváři její přítelkyně začal nepatrně povolovat.
“A můžete rovnou navázat s Miss Joannou Ursini. Dnes si sám Mr Hassle podle jména stěží vzpomene, o kom je řeč. A přitom právě ona by možná nebyla nejhorší volbou. Nebo Miss Cornelia. Tolik chvály na adresu její plesové róby. Od muže jsem jaktěživa nic takového neslyšela. A přece - zase nic z toho,” ukončila svůj rychlý výčet posledních podložených klípků Miss Burnwood.
“A to Miss Cornelia ještě od posledně přišla o svého nápadníka,” dodala, než se Mrs Meadows stihla nadechnout k odpovědi.
“Vskutku? To ale patrně není dobré znamení,” poznamenala k poslední jmenované.
Susan jen pokrčila rameny.
“Jistě máte pravdu, že jeho zájem o dámskou společnost je stejně nestálý, jako jiná jeho zaujetí. Kromě hudby obecně, samozřejmě,” poznamenala Mrs Meadows a na chvíli se zamyslela. Znovu přejela pohledem celý sál.
“Skutečně se však obávám, že tento případ může být vážný.”
“Jsem ochotná tomu věřit, má milá. Přece jen ho znáte lépe, než já. Ale pokud by mu v cestě do Ruska přece jen nezabránila zhoršující se situace na kontinentě, můžeme se pokusit zasáhnout do celé věci osobně,” nadhodila Susan napůl škodolibě, napůl s jistou zastřenou obavou.
“Ano?”
“Jistě.”
Susan si opřela lokty o područku křesla Mrs Meadows a spiklenecky se usmála.
“Získat doporučující dopis není nikterak snadné. A kníže Norikov mi od posledních závodů v Ascotu ještě pořád cosi dluží…”