Rupture
Miss Collet nebyla zlá. Nebyla ani škodolibá a pomstychtivá. Byla však ve svém projevu velmi povrchní a nikdy se nenaučila patřičné toleranci k lidem odlišným. Dětství strávila jen ve společnosti sloužícího personálu bez pořádné guvernantky a dlouhé hodiny relativního osamění vyplnila plytkým sledováním svých vlastních zájmů a přání, která musela být automaticky plněna. Přitom se nenaučila zdravé průraznosti, ale jen bezcílnému vyžadování pozornosti, která jí scházela. Chyběly jí i veškeré znalosti nad rámec běžných základních accomplishments.
Určitý pocit méněcennosti se s ní táhl po celý dosavadní život. Bylo zřejmé, že neovlivňoval jen její projev. Miss Collet jako by se hroutila sama do sebe. Bylo přímo vidět, že by si přála zmizet, schovat se před světem uvnitř sebe samé, kde však nenalézala nic, co by ji naplňovalo. Na poměry své doby byla nepřiměřeně štíhlá. Obědvala punč, večeřela víno a hrozinky. Nebylo to tím, že by toužila po štíhlé kráse. Pokud byla sama, uvědomovala si svou nelehkou pozici a připadala si zbytečná. Nebo se jí spíše zdálo zbytečné se jakkoliv více živit a opečovávat, pokud nemohla péči a pozornost žádat od svých blízkých. Přes všechnu ostentativní odtažitost způsobenou skutečnou nejistotou se totiž dokázala v kruhu přátel uvolnit a hrát na velmi společenskou notu. Stále si však byla vědoma toho, že sama není nijak výjimečnou a snažila se tedy šikovně přichytit k osobám více hodným obdivu.
Byla nyní velmi pyšná na to, že dokázala v krátkém čase okouzlit jednoho z nejpříjemnějších a nejnadanějších mladých pánů v okolí a považovala to za svůj velký osobní výkon. Pramálo už jí záleželo na tom, že se mu nedokáže vyrovnat a že si navzájem rozumějí jen v nemnoha směrech, což si snad zkraje uvědomovala jen ona sama.
Nikdo si nebyl jist, co vlastně dobře zajištěného a přemýšlivého Mr Hasslea na Miss Collet zaujalo. Patřili však k sobě dříve, než si to kdo vůbec uvědomil. Postačil k tomu nedlouhý hovor na výročním jarním plese.
Pravdou bylo, že Mr Hassle se zkrátka okouzlit nechal a byl spokojen, že nadále není sám. Matky mladých slečen ho propříště přestaly obtěžovat a on sám se zpočátku těšil, že bude mít vždy s kým vést konverzaci na zajímavá témata.
Jen pozvolna, jako v nepatrných okamžicích prozření ze sna, si uvědomoval, že toho s Miss Collet má společného méně, než se mu zkraje jara zdálo. Tyto chvíle ho vždy hluboce zasáhly a zachvacoval ho již zmiňovaný pocit chladné temnoty, v níž se zoufale ztrácel. Nechával však tyto okamžiky vždy rychle odplynout a dovolil své milé slečně, aby je překryla svým tlacháním a zahnala je jediným zasněným pohledem.
Drobné kapky nejistoty a nedůvěry, jichž notně přibylo na Letní slavnosti v Heatherborough, však časem naplnily pomyslný pohár po okraj a Mr Hassle dospěl k přesvědčení, že jeho vztah s Miss Collet nemá budoucnost. Každý z nich trávil svůj čas na jiných místech a v jiné společnosti. Když se Mr Hassle vydával na nedlouhé cesty na venkov, kde se těšil z čerstvého vzduchu, lovu, jízdy a jiných sportů, nebyla Miss Collet příliš ochotná ho doprovázet. Společný čas, který takto ztrácela, pak dokázala ještě mladému muži do očí vyčítat. Na bujará setkání se svými přáteli však měla času a prostředků vždy požehnaně a Mr Hasslea byla navýsost ochotná k této zábavě přizvat.
Jednou vprostřed léta však její pozvání zastihlo svého adresáta v Bathu, kam se musel vypravit z dosti vážných zdravotních důvodů. Nemohl se dost dobře z lázní vzdálit a své slečně se včas a patřičně omluvil. Dočkal se však jen strohé a nevybíravé odpovědi na svůj lístek. Miss Collet si dovolovala zpochybnit důvody jeho absence a naznačila, že se ji Mr Hassle znovu pokouší zanedbávat. Později se řečený pán doslechl, že si z něj mladá dáma obratem tropila mezi svými přáteli posměch a velmi nepřístojně rozebírala jeho chování. Mr Hassle definitivně prozřel ve velmi krátké chvíli. Miss Collet již od něj neměla slyšet ani slova a ačkoliv později nebyl ochoten uznat, že dobře ví, co se za jejich rupture skrývalo, nejvíce se zlobil sám na sebe za svou záměrnou zaslepenost a za planou víru v naději na zlepšení charakteru zmíněné mladé dámy.
Určitý pocit méněcennosti se s ní táhl po celý dosavadní život. Bylo zřejmé, že neovlivňoval jen její projev. Miss Collet jako by se hroutila sama do sebe. Bylo přímo vidět, že by si přála zmizet, schovat se před světem uvnitř sebe samé, kde však nenalézala nic, co by ji naplňovalo. Na poměry své doby byla nepřiměřeně štíhlá. Obědvala punč, večeřela víno a hrozinky. Nebylo to tím, že by toužila po štíhlé kráse. Pokud byla sama, uvědomovala si svou nelehkou pozici a připadala si zbytečná. Nebo se jí spíše zdálo zbytečné se jakkoliv více živit a opečovávat, pokud nemohla péči a pozornost žádat od svých blízkých. Přes všechnu ostentativní odtažitost způsobenou skutečnou nejistotou se totiž dokázala v kruhu přátel uvolnit a hrát na velmi společenskou notu. Stále si však byla vědoma toho, že sama není nijak výjimečnou a snažila se tedy šikovně přichytit k osobám více hodným obdivu.
Byla nyní velmi pyšná na to, že dokázala v krátkém čase okouzlit jednoho z nejpříjemnějších a nejnadanějších mladých pánů v okolí a považovala to za svůj velký osobní výkon. Pramálo už jí záleželo na tom, že se mu nedokáže vyrovnat a že si navzájem rozumějí jen v nemnoha směrech, což si snad zkraje uvědomovala jen ona sama.
Nikdo si nebyl jist, co vlastně dobře zajištěného a přemýšlivého Mr Hasslea na Miss Collet zaujalo. Patřili však k sobě dříve, než si to kdo vůbec uvědomil. Postačil k tomu nedlouhý hovor na výročním jarním plese.
Pravdou bylo, že Mr Hassle se zkrátka okouzlit nechal a byl spokojen, že nadále není sám. Matky mladých slečen ho propříště přestaly obtěžovat a on sám se zpočátku těšil, že bude mít vždy s kým vést konverzaci na zajímavá témata.
Jen pozvolna, jako v nepatrných okamžicích prozření ze sna, si uvědomoval, že toho s Miss Collet má společného méně, než se mu zkraje jara zdálo. Tyto chvíle ho vždy hluboce zasáhly a zachvacoval ho již zmiňovaný pocit chladné temnoty, v níž se zoufale ztrácel. Nechával však tyto okamžiky vždy rychle odplynout a dovolil své milé slečně, aby je překryla svým tlacháním a zahnala je jediným zasněným pohledem.
Drobné kapky nejistoty a nedůvěry, jichž notně přibylo na Letní slavnosti v Heatherborough, však časem naplnily pomyslný pohár po okraj a Mr Hassle dospěl k přesvědčení, že jeho vztah s Miss Collet nemá budoucnost. Každý z nich trávil svůj čas na jiných místech a v jiné společnosti. Když se Mr Hassle vydával na nedlouhé cesty na venkov, kde se těšil z čerstvého vzduchu, lovu, jízdy a jiných sportů, nebyla Miss Collet příliš ochotná ho doprovázet. Společný čas, který takto ztrácela, pak dokázala ještě mladému muži do očí vyčítat. Na bujará setkání se svými přáteli však měla času a prostředků vždy požehnaně a Mr Hasslea byla navýsost ochotná k této zábavě přizvat.
Jednou vprostřed léta však její pozvání zastihlo svého adresáta v Bathu, kam se musel vypravit z dosti vážných zdravotních důvodů. Nemohl se dost dobře z lázní vzdálit a své slečně se včas a patřičně omluvil. Dočkal se však jen strohé a nevybíravé odpovědi na svůj lístek. Miss Collet si dovolovala zpochybnit důvody jeho absence a naznačila, že se ji Mr Hassle znovu pokouší zanedbávat. Později se řečený pán doslechl, že si z něj mladá dáma obratem tropila mezi svými přáteli posměch a velmi nepřístojně rozebírala jeho chování. Mr Hassle definitivně prozřel ve velmi krátké chvíli. Miss Collet již od něj neměla slyšet ani slova a ačkoliv později nebyl ochoten uznat, že dobře ví, co se za jejich rupture skrývalo, nejvíce se zlobil sám na sebe za svou záměrnou zaslepenost a za planou víru v naději na zlepšení charakteru zmíněné mladé dámy.