Nemožná
Chjo.
Jako by byl spíš večer, něž ráno... tichá mlha, úplně jsem se zarazila ve dvěřích, když jsem šla do schránky pro noviny. Pejda budíčkoval až ve čtvrt na osm a stejně bych mohla dnešek prospat. Vůbec teď spim divně. Tvrdě jak dřevo, ale furt jsem unavená.
Možná je to všechno podle tý hlášky našeho fyzikáře: "No jo, podzim. Vy máte depresi, že medvědi můžou spát a vy ne." (Já vim, že půlka z vás už to četla na ksichtě, ale tak pro tu druhou půlku.)
A já mám dneska nějakej blbej a hodně dezorganizovanej a pitomej pocit. Už jsem si povrchově poklidila, páč jsem doufala, že mi to nastartuje. A zrevidovala jsem diář. Ale stejně jsem nějaká rozložená a nejde mi zapnout, tak snad zabere, když to tady vysypu do kyberprostoru.
Píšu. Už fakt ty práce píšu, teda teď hlavně Tympanony. A bojim, že nestíhám. Ale důležitý je, že to aspoň trochu jde. Mám text o Autunu. Pustím se do Conques. A do problému Me fecit. A ještě nevím, jak zpracuju ty "mimookruhový" místa. No...
Příští tejden bude zasekanej. Zítra večer jdu na koncert Klíče. V pondělí a v úterý sloužim, v úterý jenom do půl druhý. Ve středu doktorka. Že jsem měla už poněkolikátý na Bloodconu málo železa, mě znepokojuje. A taky ve středu Gwenčajovna. Ve čtvrtek přednášim na FC. V sobotu taky. A chtěla bych tam bejt i jindy, ale nevím, jak mi to sebekázeň dovolí. A chci tam v kostýmu a zároveň nechci a chci na Garetha a zároveň nechci a jsem na zastřelení.
Další úterý, třicátýho, ještě sloužim a tím pokladnická práce končí. Pro letošek. Jako baví mi to, ale nic tam neudělám... až bude po škole, bude mi to otravovat míň.
Na období "po škole" už mám ostatně celej seznam "to do" a "to read". Strašně se těšim. A proto to musím zvládnout. Už nesmim přetahovat. Ne. Chci volno. Na konci února a v březnu. Úplnej klid. Svoje věci. Uch.
Obě práce musím odevzdat do Mikuláše. Zkontrolovaný, opravený, úpravný, svázaný. Takže na samotný psaní mám tak maximálně ještě tři tejdny. Auvajs. Ale zas můžu profesorům dát text a zatímco budou louskat, můžu dělat obrázky. Jenom musím dostatečně kopat do Royta, aby to zkontroloval včas. U Suchánka se nebojim, ten funguje celkem obratem.
Mikuláš se zdá za dlouho. Neni. V novinách i v sámošce už votravujou s Vánocema. A imaginární konec světa je prej za nějaký přesný dva měsíce. A to je daleko po Mikulášovi. Auvajs.
Ale budu mít pak v prosinci vánoční oddychovej čas. Budu moct péct. Hvít.
Já to zvládnu, já to zvládnu. Nesmim prokrastinovat. Korálkování večer v pelechu u televize mi musí stačit. A pejsčí procházky. Jinak to chce datlit.
Uch. Ale stejně se pokouším držet svůj optimismus za šos.
Zdravim!
Z.
p.s. a včera jsem měla asi zatmění, když jsem se Tess ani vo ty koně nepostarala.
Jako by byl spíš večer, něž ráno... tichá mlha, úplně jsem se zarazila ve dvěřích, když jsem šla do schránky pro noviny. Pejda budíčkoval až ve čtvrt na osm a stejně bych mohla dnešek prospat. Vůbec teď spim divně. Tvrdě jak dřevo, ale furt jsem unavená.
Možná je to všechno podle tý hlášky našeho fyzikáře: "No jo, podzim. Vy máte depresi, že medvědi můžou spát a vy ne." (Já vim, že půlka z vás už to četla na ksichtě, ale tak pro tu druhou půlku.)
A já mám dneska nějakej blbej a hodně dezorganizovanej a pitomej pocit. Už jsem si povrchově poklidila, páč jsem doufala, že mi to nastartuje. A zrevidovala jsem diář. Ale stejně jsem nějaká rozložená a nejde mi zapnout, tak snad zabere, když to tady vysypu do kyberprostoru.
Píšu. Už fakt ty práce píšu, teda teď hlavně Tympanony. A bojim, že nestíhám. Ale důležitý je, že to aspoň trochu jde. Mám text o Autunu. Pustím se do Conques. A do problému Me fecit. A ještě nevím, jak zpracuju ty "mimookruhový" místa. No...
Příští tejden bude zasekanej. Zítra večer jdu na koncert Klíče. V pondělí a v úterý sloužim, v úterý jenom do půl druhý. Ve středu doktorka. Že jsem měla už poněkolikátý na Bloodconu málo železa, mě znepokojuje. A taky ve středu Gwenčajovna. Ve čtvrtek přednášim na FC. V sobotu taky. A chtěla bych tam bejt i jindy, ale nevím, jak mi to sebekázeň dovolí. A chci tam v kostýmu a zároveň nechci a chci na Garetha a zároveň nechci a jsem na zastřelení.
Další úterý, třicátýho, ještě sloužim a tím pokladnická práce končí. Pro letošek. Jako baví mi to, ale nic tam neudělám... až bude po škole, bude mi to otravovat míň.
Na období "po škole" už mám ostatně celej seznam "to do" a "to read". Strašně se těšim. A proto to musím zvládnout. Už nesmim přetahovat. Ne. Chci volno. Na konci února a v březnu. Úplnej klid. Svoje věci. Uch.
Obě práce musím odevzdat do Mikuláše. Zkontrolovaný, opravený, úpravný, svázaný. Takže na samotný psaní mám tak maximálně ještě tři tejdny. Auvajs. Ale zas můžu profesorům dát text a zatímco budou louskat, můžu dělat obrázky. Jenom musím dostatečně kopat do Royta, aby to zkontroloval včas. U Suchánka se nebojim, ten funguje celkem obratem.
Mikuláš se zdá za dlouho. Neni. V novinách i v sámošce už votravujou s Vánocema. A imaginární konec světa je prej za nějaký přesný dva měsíce. A to je daleko po Mikulášovi. Auvajs.
Ale budu mít pak v prosinci vánoční oddychovej čas. Budu moct péct. Hvít.
Já to zvládnu, já to zvládnu. Nesmim prokrastinovat. Korálkování večer v pelechu u televize mi musí stačit. A pejsčí procházky. Jinak to chce datlit.
Uch. Ale stejně se pokouším držet svůj optimismus za šos.
Zdravim!
Z.
p.s. a včera jsem měla asi zatmění, když jsem se Tess ani vo ty koně nepostarala.