Rozpitváníčko Period dramas
Na Danain podnět přehrávám z FB i sem, páč to tu bude líp k vidění a nalezení a páč někteří nemají FB.
Jane Austen
Mansfield Park - jak chudá příbuzná přes mnohé peripetie ke štěstí a k manželovi přišla :) Nejstarší dcera z chudé rodiny námořníka (Fanny Price) je dána na vychování k urozené tetě a její rodině Bertramových. A la Popelka má dvě povýšené sestřenice, k tomu ještě dva bratrance, do mladšího Edmunda je téměř od začátku zamilovaná. Do příběhu se namotají noví sousedé - sourozenci Crawfordovi - Henry nakonec svede protivnější (a už vdanou!) sestřenici Mariu, Mary Crawfordová se snaží klofnout Edmunda. Všechno ale dobře dopadne a Edmundovi dojde, že má Fanny taky rád.
Adaptace:
- 1983: šestidílná minisérie, Fanny hraje Sylvestra le Touzel, dost podrobná, ale taky dobově unylá verze, i přes rozsáhlost má své mouchy. Přesto podává příběh dost věrně i s epizodkami, které se jinde nevidí (spor Fanniných sester o stříbrný nožík, haha).
- 1999: filmová verze, Fanny hraje Frances O´Connor, Edmunda Jonny Lee Miller. Osobně moje oblíbená, ale obecně kritizovaná pro nepříliš věrné podání, připodobnění mladé Fanny mladé Austenové (píše historky) a šílené zkratky (např. úplně chybí dějová linie Fannina bratra Williama, jejich vztah je nahrazen vztahem se sestrou Susan). Pořád se ale drží linie důležitých událostí a zahrané je to úžasně.
- 2007: film, Fanny hraje Billie Piper, Edmunda Blake Ritson. K oběma hercům mám averzi, takže předem osobně hodnoceno záporně. Děj je možná o maličko věrnější, některé detaily jsou až moc podtrženy, ale taky to má své pořádné kiksy, Fanny se chová jako slepice, nevypadá dobově, Crawfordovi zase nejsou tak děsní, jak by měli být... zkrátka slabší odvar. Závěrečné scény jsou naprosto tragické.
Pride and prejudice - asi je všeobecně známo o čem to celé je - rodina Bennetových má pět dcer a rodinný statek má zdědit jejich bratranec pan Collins, dcery je tedy třeba výhodně provdat. Darcy a Lizzy, Bingley a Jane, Wickham a Lydia, Collins a Charlotte Lucas, Georgina Darcyová, Kitty a Mary Bennetovy - vše snad známo.
Adaptace:
- 1940: film s Laurencem Olivierem jako Darcym. Díky vysokému rozpočtu byl dokonce děj historicky posunut o pár desetiletí, aby mohly mít ženské postavy bohaté viktoriánské róby místo empírových „košilek“. Film je ovšem také dobově jednoduchoučký, spousta scén je úplně desinterpretována, akcentována je komická složka příběhu. Rozhovory jsou staženy na minimum, například rozhovor Jane a Lizzy o vztahu k Darcymu je stažen na prosté „Jane, I think I love him!“
- 1979: pětidílná minisérie, ač jsem ji viděla, velký dojem z ní nemám. Celkem se drží příběhu, trpí klasickými omezeními své doby (kamera je dost mizerná).
- 1995: šestidílná minisérie BBC, Jennifer Ehle a Collin Firth v hlavních rolích. Zpočátku jsem ji nemusela, teď už ji spíš cením. Z velké většiny se drží knižní předlohy (až na pár výjimek - Darcyho plavecké vystoupení apod.), výkony herců jsou skutečně obdivuhodné, zpracování velice dobré.
- 2005: profláknutá filmová verze s Keirou Knightley a Matthewem MacFaydenem, na pokoukání moc pěkná, co do věrnosti už horší. Potíž je samozřejmě v krátkosti času, který je filmu vymezen. Přesto je tu obsaženo všechno zásadní z knihy, zas taková tragédie to není. Jen dialogy a „úvahové“ pasáže jsou prostě zkráceny (tím víc pak trpí např. ta verze s českým dabingem, co byla nedávno na primě. Umírala jsem.)
- Bride and Prejudice, Lost in Austen, Pride & Prejudice - A Latter Day Comedy - různě (ne)povedené zmršeniny - verze bollywoodská (ujde, pobaví a písničky jsou chytlavé, jak jinak), verze s moderní mařenou na místě Lizzy (snaží se držet příběh podle knihy, přitom je vše jinak - na první kouknutí ke zvracení, pak už je to trochu lepší) a naprosto odporná moderní verze z Hollywoodu. Nechci vědět o existenci dalších takových veledýl.
Sense and sensibility - o neveselém osudu sester Dashwoodových a jejich maminky. Tato rodina je vystrnaděna ze svého sídla nemilými příbuznými a nezbývá než čekat, kde se objeví nějací nápadníci. Nejstarší rozumná Elinor nakonec okouzlí vzdáleného příbuzného Edwarda Ferrarse, mladší naivní a emotivní Marianne nakonec prohlédne a místo padoucha Willoughbyho se sblíží se seriozním plukovníkem Brandonem.
Adaptace:
- 1995: hvězdně obsazený film (Ema Thompson, Hugh Grant, Kate Winslet, Alan Rickman a spousta dalších), dost věrně se drží předlohy, ale zase je kvůli délce samozřejmě pár věcí vypuštěno. Přesto asi nejpodstatnější věc, která chybí, je Willoughbyho vysvětlovací návštěva, když je Marianne na smrt nemocná, což není žádná škoda. Celkově velice kvalitní a hezky koukatelné.
- 2008: třídílná minisérie. Jeden z mála případů, kdy minisérie není lepší než film. Obsazení méně známými herci, zbytečné pitvání se v nepodstatných scénách, příběh nenapíná, nedrží pozornost diváka, je rozvolněný až moc.
Emma - jak si bohatá a chytrá slečna tak dlouho hrála se vztahy jiných, až všechno zmotala a sama málem přišla o lásku. Naštěstí to, jako vždycky, dobře dopadlo. Hrozně fajn příběh, ačkoliv by se člověk knížkou umlátil, jak si říká: „hloupá Emma, hloupá!“
Adaptace:
- 1996: film s Gwynneth Paltrow, veselý, pěkný, ale místy až zbytečně komický a zjednodušený. Na Emmino dohazovačství je kladen obrovský důraz a její duševní průpovídky jsou občas až moc vtíravé. Dívat se na to dá, ale žádná bomba to není.
- 1996: film s Kate Beckinsale (ano, natočili v jednom roce dvě Emmy), umírněná verze, hezky venkovsky klidná, Emma působí někdy až málo průrazně, ale je dán prostor pasážím, které trochu víc přibližují povahu jednotlivých postav. Je hezký, ale nijak extra nezaujme.
- 2009: čtyřdílná minisérie s úžasnou Romolou Garai a s Jonny Lee Millerem. Větší prostor minisérie samozřejmě působí blahodárně na obsažené scény, ačkoliv některé detaily stále chybí nebo jsou příběhy pokráceny. Herecké výkony velice zdařilé, postavy pěkně vystiženy, velice věrná adaptace, rozhodně doporučuji.
Persuasion - o Anně Elliotové, která je už moc stará na vdávání (je jí přece sedmadvacet!) a která se po letech setkává s námořním důstojníkem, kterého kdysi byla nucena odmítnout. Že ani její starší sestra není vdaná jejího sebestředného otce pravděpodobně netrápí, protože má dost starostí se sebou a s naháněním vdovy Clayové. Přitažlivým námořníkům se navíc pod nohy motají Anniny rozmilé mladší příbuzné, Anně zase nadbíhá mazaný vzdálený bratranec. Dojemný happy end ovšem samozřejmě přijde.
Adaptace:
- 1995: kouzelná a místy až divadelně věrná filmová verze, hlavní hvězdou je asi Ciarán Hinds coby Wentworth. Z provedení kouká nízký rozpočet, Annina sestra a tatínek jsou místy až protivně pitomí, ale hlavní linie je taková pěkně něžná a umírněná. Vcelku přiměřeně povedená adaptace.
- 2007: film se Sally Hawkins a Rupert Penry-Jonesem, krásně zahraný i natočený, většina postav se skutečně chová tak, jak by měla (až na Annin závěrečný běh po Bathu) a člověk jim všechny emoce naprosto věří. Vzhledem k útlosti předlohy se i do filmu vešla naprostá většina podstatných scén a příliš mnoho k dokonalosti nechybí.
Northanger Abbey - o mladém děvčeti neprozřetelně vrženém do víru zábav Bathu a ovlivněném četbou gotických románů (zejména paní Radcliffové). Catherine Morland potká potíží od hamižných nápadníků a proradných dívek mnoho a sama si ještě přidává starostí díky své bujné představivosti.
Adaptace:
- z osmdesátých let (tuším 1983): špatně dostupná záležitost, kde se všechny postavy včetně budoucího Catherinina manžela honosí úžasnou trvalou. Viděla jsem pouze závěr a i ten je halen v hororové umělé mlze. Upřímně řečeno, bojím se tuto verzi shánět.
- 2007: krásné filmové zpracování s Felicity Jones a JJ Feildem. Kamera místy pokulhává, ale většina příběhu je hezky podána. Některé scény bohužel chybí, film nedal tvůrcům dost prostoru (chybí návštěva na faře Henryho Tilneyho a mnohé veselé slovní hříčky, kterými Henry Catherine potrápil), ale herci jsou naprosto úžasní, kladné i záporné postavy jsou bezvadně vystiženy. Velice doporučuji.
Charlotte Brontë
Jane Eyre - příběh snad velice známý. Osiřelá Jane Eyre je nejdřív vychovávána u své tety Reedové, pak v Lowoodské škole, vždy v nedobrých podmínkách. Čerstvě dospělá se pak stává guvernantkou Adele, schovanky Edwarda Rochestera. Ten ji později požádá o ruku, zjistí se ovšem, že je již ženatý. Jane uteče z Thornfieldu a shodou okolností se dostane ke svým příbuzným Riversovým (o kterých neměla tušení). Přes další obsáhlé peripetie přichází očekávaný happy end, Jane se provdá za ovdovělého a těžce raněného Rochestera.
Adaptace:
- 1934: filmová verze z dávných dob (pravděpodobně první, která se vůbec zachovala - ale byly i starší filmy), kde je Jane blonďatá a pěkně prostořeká, z příběhu je mnoho scén vynecháno, ale na dobu vzniku jde o celkem zdařilé dílo.
- 1943: oproti předchozímu filmu výrazně povedenější stará verze, části jsou dokonce provedeny jako Janino vyprávění. Tentokrát si není příliš podobný Rochester, bohužel. Závěrečná část je dost výrazně zkrácená (hlavně pobyt u Riversových).
- 1972: čtyřdílný černobílý český seriál s Janem Kačerem coby Rochesterem, co se týče kamery dost nekvalitní, ale snaha byla. Mnoho podstatného je vystřiženo na úkor dlouhých pohledů do krajiny (doplněných jakýmisi verši) a zbytečných podrobností, které mnohdy ani nesouvisejí s knihou.
- 1973: pětidílná minisérie se Sorchou Cusack v roli Jane. Pěkně podrobně provedeno, zařazeno i Janino „vyprávění“ a duševní pochody. Většina herců zahrála skvěle, oproti adaptacím Austenové ze stejné doby jde o výrazně povedenější kousek. Nejvýraznější potíž je snad jen v tom, že Jane vypadá poněkud staře.
- 1996: film s Charlottou Gainsbourg. Naprostá většina je velice pěkně provedená, postavy zpravidla vypadají a jednají tak, jak by měly. Problém činí závěrečná čtvrthodinka, kdy je celá anabáze Janina útěku, požáru Thornfieldu a Janina dědictví stažena do kratičkého úseku a obrána o veškerou překvapivost (Jane se např. s Riversovými už zná, Thornfield začne hořet v momentě, kdy Jane - navíc s Rochesterovým vědomím - odjíždí...).
- 1997: televizní film s Ciaránem Hindsem v roli Rochestera, pěkně a celkem věrně podaný, ačkoliv Rochester je místy až moc agresivní a emotivní scény až moc... emotivní. Jinak velice dobře koukatelné a jde o jedinou verzi, kde jsem ochotná preferovat St.John Riverse před Rochesterem, protože ho hraje Rupert Penry-Jones.
- 2006: má nejoblíbenější verze s Ruth Wilson a Toby Stephensem, čtyřdílná minisérie, dosti věrná a dosti povedená. Kamera je výborná, obsazení také (ačkoliv Blanche Ingram je už poněkolikáté blonďatá, což nemá být... co se dá dělat, Christina Cole ji hraje skvěle), všem částem příběhu je dán patřičný prostor. Thornfield je mimochodem tentýž, jako ve verzi z roku 1996 - použitý hrad je pokládán za ten, který skutečně inspiroval Charlottu Brontë.
- 2011: k verzi s téměř teenagerským obsazením jsem měla bohužel výhrady už předem. Naneštěstí se mi obavy potvrdily. Přestože recenze tento film vyzdvihují jako povedený a velice věrný předloze, nemohu souhlasit. Příběh začíná od druhé třetiny knihy, k předchozímu ději se vrací vzpomínáním, které je nakonec tak dlouhé, že divák zapomene, že hrdinka vzpomíná. Mia Wasikowska je spíš typ na renesanční dívku podle da Vinciho (navíc se nechala slyšet, že NEMÁ ráda Period dramas), Jamie Bell je zase na Rochestera moc velký frajer. Celkově u mě tato verze skončila v momentě, kdy má Jane halucinaci, že k ní do školy u Riversových přišel Rochester a ona se na něj vrhla. Nakonec je to jen St.John, o nějakém příbuzenství není řeči...
Na závěr nutno říci, že kamera ani kostýmy nejsou příliš povedené a příběh působí poněkud roztříštěným dojmem. Ano, jsem zlá, ale obávám se, že to tak prostě je.
Shirley - příběh, který se bohužel ještě nedočkal filmového zpracování. Pěkná a působivá historie milé mladé Caroline a jejího milovaného majitele manufaktury. Do příběhu se namotává světem protřelá, ale čestná Shirley, kterou si továrník chce vzít pro peníze, a vzbouřilí tovární dělníci. Happy end na sebe naštěstí nenechá čekat.
Emily Brontë
Wuthering Heights - musím se přiznat, že na čtení předlohy jsem si ještě netroufla. Třeba pak změním názor, zatím soudím, že autorka v době psaní utrpěla nějaké trauma, které ji donutilo napsat o vztazích tak nehezkých a lidech tak strašidelných.
Adaptace:
- 1993: film s Juliette Binoche, od začátku poněkud hororový. Provedení je celkem slušné, kamera a lokace pěkné. Hororová a lehce nadpřirozená nálada se však filmu po celou dobu nepouští.
- 2009: oproti předchozímu dává tento film větší důraz na pokřivené povahy jednotlivých postav hraničící místy s šílenstvím, nekrofilní scénu snad radši nekomentovat. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsou na sebe všichni zkrátka zlí. Zpracování je ale docela dobré, kostýmy se lehce nedrží doby.
V tomto případě jsem každopádně zaujatá, takže prosím: nechytat za slovo a nezlobit se, možná mě to přejde.
Elizabeth Gaskell
North and South - prý je to stejný příběh jako Pýcha a předsudek... no, vlastně jen v té hlavní linii (žádných pět sester, bohajeho) a odehrává se v prostředí manufakturního města. Rodinné zázemí hrdinů - Margaret Hale z jihoanglické rodiny pastora a Johna Thorntona, majitele bavlnářské fabriky - je poněkud drsnější než u postav Austenové... a tedy asi realističtější. Krom nezbytné lovestory je přítomná i pohnutá historie dělnické vrstvy a jedné nepovedené stávky.
Adaptace:
- 1975: prý existuje, ale není nikde k sehnání a nejsou k ní ani obrázky, našla jsem jen jeden maličkatý. Ráda bych to viděla, hraje tam totiž (v paruce) Patrick Stewart, tedy Jean-Luc Picard, tedy profesor Xavier.
- 2004: krásná čtyřdílná minisérie s Danielou Denby-Ashe a Richardem Armitagem. Nejen díky Thorntonovi velmi koukatelné zpracování. Ačkoliv ani do čtyř dílů se z knížky nevešlo všechno, provedené je to velice dobře, věrohodně a působivě. Ani na několikeré podívání neomrzí, kamera je skvělá, kostýmy úžasné, herci se snažili. Doporučuju moc.
Cranford - zatím jsem jen četla knížku (zato jsem se u ní nahlas smála i v tramvaji), takže adaptace nemůžu posoudit. Zdá se ale, že ta nejnovější - minisérie - bude velice pěkná. Jde o historky a události z jednoho chudého maloměstečka plného dam a starých panen (většina mužů se tam ze záhadných důvodů neuchytí - buď umřou, nebo odjedou za obchodem, do války či do světa) podaných s nadhledem a přitom s posměšnou podrobností. Stojí za přečtení a snad i za pokoukání, ačkoliv některé části knihy mají takovou atmosféru, jakou lze jen těžko zachytit ve filmu.
Wives and Daughters - příběh o ovdovělém lékaři a jeho dceři, o maceše a zas její povedené dcerce, o pletkách v provinčním městečku a o dvou šlechtických rodinách v okolí. Tady se zas musím přiznat, že jsem zatím nečetla knížku (která bohužel nevyšla v PPC) a knížka sama je navíc nedokončená, takže jakákoliv adaptace se musí vyrovnávat s otázkou závěru příběhu.
Adaptace:
- 1999: až na onen problematický závěr velice povedená minisérie, herecké výkony sice místy slabší, ale jiné naopak vskutku zářivé. Kamera je na rok vzniku až překvapivě dobrá. Bohužel nemůžu posoudit obsažnost scén a věrnost předloze, ale celkově se mi líbilo, ačkoliv až na druhé podívání.
Mary Barton - další knížka, která se (velmi bohužel) nedočkala větší pozornosti filmařů. Opět jeden ze sociálních románů Elizabeth Gaskell, který se tentokrát věnuje přímo hrdinům z dělnické vrstvy v továrním městě. O krásnou Mary Barton z postupně chudnoucí rodiny se zajímá nejen synek z rodiny spřátelené, Jem Wilson, ale taky synek místního továrníka. Toho jedné noci kdosi zastřelí a vina padá na Jema. Mary se ho snaží zachránit a sehnat svědka, který by ho u soudu očistil. To se nakonec podaří, ale okolnosti případu nejsou nijak radostné (nebudu spoilerovat vraha). Do základní linie se vplétají ještě příběhy několika Maryiných přátel a její ztracené, padlé a znovunalezené tety. Velice doporučuji k přečtení - je to napínavé, místy dobrodružné i smutné a konec není ani tak moc happy, jak by člověk chtěl a čekal.
Cousin Phillis - útlá knížečka také bez filmových zpracování, hezky čtivá, ačkoliv příběh je trošku slabší. Příběh naivního ale učeného děvčete ze samoty , jejího snaživého bratrance a jednoho dobrodruha. Na atmosféru působivé, jinak, jak jsem pravila, poněkud slabší. Aspoň na první čtení.
Charles Dickens
Little Dorrit - musím se přiznat, že knížku jsem zatím nečetla. Asi bych to docela potřebovala, protože některá zákoutí seriálu z r. 2008 jsem pochopila až napodruhé a napotřetí a stejně jsem si ty vztahy musela nakreslit. Čtrnáctidílný seriál je pěkně natočený a obsazený dost dobrými herci, atmosféra chudších čtvrtí Londýna je úžasně vykreslená, zloun Rigaud je vyloženě ohavný. Příběh je poměrně spletitý, ale základem je cesta ke štěstí Amy Dorrit, dcery děsivě zadluženého šlechtice, který je nucen přebývat ve vězení pro dlužníky. Dorritčini sourozenci jsou vyloženě na zastřelení, ale Amy ze záhadných důvodů zaměstná postarší přísná dáma, obchodnice s látkami. Záhad kolem Amy postupně přibývá, některé zápletky příběhu jsou skutečně pořádně zapletené, ale naštěstí se po nějakém tom zbohatnutí i krachu dočkáme alespoň uspokojivého příjemného konce.
Existují snad ještě jedna či dvě další adaptace, které jsem zatím neposháněla a neviděla.
Jane Austen
Mansfield Park - jak chudá příbuzná přes mnohé peripetie ke štěstí a k manželovi přišla :) Nejstarší dcera z chudé rodiny námořníka (Fanny Price) je dána na vychování k urozené tetě a její rodině Bertramových. A la Popelka má dvě povýšené sestřenice, k tomu ještě dva bratrance, do mladšího Edmunda je téměř od začátku zamilovaná. Do příběhu se namotají noví sousedé - sourozenci Crawfordovi - Henry nakonec svede protivnější (a už vdanou!) sestřenici Mariu, Mary Crawfordová se snaží klofnout Edmunda. Všechno ale dobře dopadne a Edmundovi dojde, že má Fanny taky rád.
Adaptace:
- 1983: šestidílná minisérie, Fanny hraje Sylvestra le Touzel, dost podrobná, ale taky dobově unylá verze, i přes rozsáhlost má své mouchy. Přesto podává příběh dost věrně i s epizodkami, které se jinde nevidí (spor Fanniných sester o stříbrný nožík, haha).
- 1999: filmová verze, Fanny hraje Frances O´Connor, Edmunda Jonny Lee Miller. Osobně moje oblíbená, ale obecně kritizovaná pro nepříliš věrné podání, připodobnění mladé Fanny mladé Austenové (píše historky) a šílené zkratky (např. úplně chybí dějová linie Fannina bratra Williama, jejich vztah je nahrazen vztahem se sestrou Susan). Pořád se ale drží linie důležitých událostí a zahrané je to úžasně.
- 2007: film, Fanny hraje Billie Piper, Edmunda Blake Ritson. K oběma hercům mám averzi, takže předem osobně hodnoceno záporně. Děj je možná o maličko věrnější, některé detaily jsou až moc podtrženy, ale taky to má své pořádné kiksy, Fanny se chová jako slepice, nevypadá dobově, Crawfordovi zase nejsou tak děsní, jak by měli být... zkrátka slabší odvar. Závěrečné scény jsou naprosto tragické.
Pride and prejudice - asi je všeobecně známo o čem to celé je - rodina Bennetových má pět dcer a rodinný statek má zdědit jejich bratranec pan Collins, dcery je tedy třeba výhodně provdat. Darcy a Lizzy, Bingley a Jane, Wickham a Lydia, Collins a Charlotte Lucas, Georgina Darcyová, Kitty a Mary Bennetovy - vše snad známo.
Adaptace:
- 1940: film s Laurencem Olivierem jako Darcym. Díky vysokému rozpočtu byl dokonce děj historicky posunut o pár desetiletí, aby mohly mít ženské postavy bohaté viktoriánské róby místo empírových „košilek“. Film je ovšem také dobově jednoduchoučký, spousta scén je úplně desinterpretována, akcentována je komická složka příběhu. Rozhovory jsou staženy na minimum, například rozhovor Jane a Lizzy o vztahu k Darcymu je stažen na prosté „Jane, I think I love him!“
- 1979: pětidílná minisérie, ač jsem ji viděla, velký dojem z ní nemám. Celkem se drží příběhu, trpí klasickými omezeními své doby (kamera je dost mizerná).
- 1995: šestidílná minisérie BBC, Jennifer Ehle a Collin Firth v hlavních rolích. Zpočátku jsem ji nemusela, teď už ji spíš cením. Z velké většiny se drží knižní předlohy (až na pár výjimek - Darcyho plavecké vystoupení apod.), výkony herců jsou skutečně obdivuhodné, zpracování velice dobré.
- 2005: profláknutá filmová verze s Keirou Knightley a Matthewem MacFaydenem, na pokoukání moc pěkná, co do věrnosti už horší. Potíž je samozřejmě v krátkosti času, který je filmu vymezen. Přesto je tu obsaženo všechno zásadní z knihy, zas taková tragédie to není. Jen dialogy a „úvahové“ pasáže jsou prostě zkráceny (tím víc pak trpí např. ta verze s českým dabingem, co byla nedávno na primě. Umírala jsem.)
- Bride and Prejudice, Lost in Austen, Pride & Prejudice - A Latter Day Comedy - různě (ne)povedené zmršeniny - verze bollywoodská (ujde, pobaví a písničky jsou chytlavé, jak jinak), verze s moderní mařenou na místě Lizzy (snaží se držet příběh podle knihy, přitom je vše jinak - na první kouknutí ke zvracení, pak už je to trochu lepší) a naprosto odporná moderní verze z Hollywoodu. Nechci vědět o existenci dalších takových veledýl.
Sense and sensibility - o neveselém osudu sester Dashwoodových a jejich maminky. Tato rodina je vystrnaděna ze svého sídla nemilými příbuznými a nezbývá než čekat, kde se objeví nějací nápadníci. Nejstarší rozumná Elinor nakonec okouzlí vzdáleného příbuzného Edwarda Ferrarse, mladší naivní a emotivní Marianne nakonec prohlédne a místo padoucha Willoughbyho se sblíží se seriozním plukovníkem Brandonem.
Adaptace:
- 1995: hvězdně obsazený film (Ema Thompson, Hugh Grant, Kate Winslet, Alan Rickman a spousta dalších), dost věrně se drží předlohy, ale zase je kvůli délce samozřejmě pár věcí vypuštěno. Přesto asi nejpodstatnější věc, která chybí, je Willoughbyho vysvětlovací návštěva, když je Marianne na smrt nemocná, což není žádná škoda. Celkově velice kvalitní a hezky koukatelné.
- 2008: třídílná minisérie. Jeden z mála případů, kdy minisérie není lepší než film. Obsazení méně známými herci, zbytečné pitvání se v nepodstatných scénách, příběh nenapíná, nedrží pozornost diváka, je rozvolněný až moc.
Emma - jak si bohatá a chytrá slečna tak dlouho hrála se vztahy jiných, až všechno zmotala a sama málem přišla o lásku. Naštěstí to, jako vždycky, dobře dopadlo. Hrozně fajn příběh, ačkoliv by se člověk knížkou umlátil, jak si říká: „hloupá Emma, hloupá!“
Adaptace:
- 1996: film s Gwynneth Paltrow, veselý, pěkný, ale místy až zbytečně komický a zjednodušený. Na Emmino dohazovačství je kladen obrovský důraz a její duševní průpovídky jsou občas až moc vtíravé. Dívat se na to dá, ale žádná bomba to není.
- 1996: film s Kate Beckinsale (ano, natočili v jednom roce dvě Emmy), umírněná verze, hezky venkovsky klidná, Emma působí někdy až málo průrazně, ale je dán prostor pasážím, které trochu víc přibližují povahu jednotlivých postav. Je hezký, ale nijak extra nezaujme.
- 2009: čtyřdílná minisérie s úžasnou Romolou Garai a s Jonny Lee Millerem. Větší prostor minisérie samozřejmě působí blahodárně na obsažené scény, ačkoliv některé detaily stále chybí nebo jsou příběhy pokráceny. Herecké výkony velice zdařilé, postavy pěkně vystiženy, velice věrná adaptace, rozhodně doporučuji.
Persuasion - o Anně Elliotové, která je už moc stará na vdávání (je jí přece sedmadvacet!) a která se po letech setkává s námořním důstojníkem, kterého kdysi byla nucena odmítnout. Že ani její starší sestra není vdaná jejího sebestředného otce pravděpodobně netrápí, protože má dost starostí se sebou a s naháněním vdovy Clayové. Přitažlivým námořníkům se navíc pod nohy motají Anniny rozmilé mladší příbuzné, Anně zase nadbíhá mazaný vzdálený bratranec. Dojemný happy end ovšem samozřejmě přijde.
Adaptace:
- 1995: kouzelná a místy až divadelně věrná filmová verze, hlavní hvězdou je asi Ciarán Hinds coby Wentworth. Z provedení kouká nízký rozpočet, Annina sestra a tatínek jsou místy až protivně pitomí, ale hlavní linie je taková pěkně něžná a umírněná. Vcelku přiměřeně povedená adaptace.
- 2007: film se Sally Hawkins a Rupert Penry-Jonesem, krásně zahraný i natočený, většina postav se skutečně chová tak, jak by měla (až na Annin závěrečný běh po Bathu) a člověk jim všechny emoce naprosto věří. Vzhledem k útlosti předlohy se i do filmu vešla naprostá většina podstatných scén a příliš mnoho k dokonalosti nechybí.
Northanger Abbey - o mladém děvčeti neprozřetelně vrženém do víru zábav Bathu a ovlivněném četbou gotických románů (zejména paní Radcliffové). Catherine Morland potká potíží od hamižných nápadníků a proradných dívek mnoho a sama si ještě přidává starostí díky své bujné představivosti.
Adaptace:
- z osmdesátých let (tuším 1983): špatně dostupná záležitost, kde se všechny postavy včetně budoucího Catherinina manžela honosí úžasnou trvalou. Viděla jsem pouze závěr a i ten je halen v hororové umělé mlze. Upřímně řečeno, bojím se tuto verzi shánět.
- 2007: krásné filmové zpracování s Felicity Jones a JJ Feildem. Kamera místy pokulhává, ale většina příběhu je hezky podána. Některé scény bohužel chybí, film nedal tvůrcům dost prostoru (chybí návštěva na faře Henryho Tilneyho a mnohé veselé slovní hříčky, kterými Henry Catherine potrápil), ale herci jsou naprosto úžasní, kladné i záporné postavy jsou bezvadně vystiženy. Velice doporučuji.
Charlotte Brontë
Jane Eyre - příběh snad velice známý. Osiřelá Jane Eyre je nejdřív vychovávána u své tety Reedové, pak v Lowoodské škole, vždy v nedobrých podmínkách. Čerstvě dospělá se pak stává guvernantkou Adele, schovanky Edwarda Rochestera. Ten ji později požádá o ruku, zjistí se ovšem, že je již ženatý. Jane uteče z Thornfieldu a shodou okolností se dostane ke svým příbuzným Riversovým (o kterých neměla tušení). Přes další obsáhlé peripetie přichází očekávaný happy end, Jane se provdá za ovdovělého a těžce raněného Rochestera.
Adaptace:
- 1934: filmová verze z dávných dob (pravděpodobně první, která se vůbec zachovala - ale byly i starší filmy), kde je Jane blonďatá a pěkně prostořeká, z příběhu je mnoho scén vynecháno, ale na dobu vzniku jde o celkem zdařilé dílo.
- 1943: oproti předchozímu filmu výrazně povedenější stará verze, části jsou dokonce provedeny jako Janino vyprávění. Tentokrát si není příliš podobný Rochester, bohužel. Závěrečná část je dost výrazně zkrácená (hlavně pobyt u Riversových).
- 1972: čtyřdílný černobílý český seriál s Janem Kačerem coby Rochesterem, co se týče kamery dost nekvalitní, ale snaha byla. Mnoho podstatného je vystřiženo na úkor dlouhých pohledů do krajiny (doplněných jakýmisi verši) a zbytečných podrobností, které mnohdy ani nesouvisejí s knihou.
- 1973: pětidílná minisérie se Sorchou Cusack v roli Jane. Pěkně podrobně provedeno, zařazeno i Janino „vyprávění“ a duševní pochody. Většina herců zahrála skvěle, oproti adaptacím Austenové ze stejné doby jde o výrazně povedenější kousek. Nejvýraznější potíž je snad jen v tom, že Jane vypadá poněkud staře.
- 1996: film s Charlottou Gainsbourg. Naprostá většina je velice pěkně provedená, postavy zpravidla vypadají a jednají tak, jak by měly. Problém činí závěrečná čtvrthodinka, kdy je celá anabáze Janina útěku, požáru Thornfieldu a Janina dědictví stažena do kratičkého úseku a obrána o veškerou překvapivost (Jane se např. s Riversovými už zná, Thornfield začne hořet v momentě, kdy Jane - navíc s Rochesterovým vědomím - odjíždí...).
- 1997: televizní film s Ciaránem Hindsem v roli Rochestera, pěkně a celkem věrně podaný, ačkoliv Rochester je místy až moc agresivní a emotivní scény až moc... emotivní. Jinak velice dobře koukatelné a jde o jedinou verzi, kde jsem ochotná preferovat St.John Riverse před Rochesterem, protože ho hraje Rupert Penry-Jones.
- 2006: má nejoblíbenější verze s Ruth Wilson a Toby Stephensem, čtyřdílná minisérie, dosti věrná a dosti povedená. Kamera je výborná, obsazení také (ačkoliv Blanche Ingram je už poněkolikáté blonďatá, což nemá být... co se dá dělat, Christina Cole ji hraje skvěle), všem částem příběhu je dán patřičný prostor. Thornfield je mimochodem tentýž, jako ve verzi z roku 1996 - použitý hrad je pokládán za ten, který skutečně inspiroval Charlottu Brontë.
- 2011: k verzi s téměř teenagerským obsazením jsem měla bohužel výhrady už předem. Naneštěstí se mi obavy potvrdily. Přestože recenze tento film vyzdvihují jako povedený a velice věrný předloze, nemohu souhlasit. Příběh začíná od druhé třetiny knihy, k předchozímu ději se vrací vzpomínáním, které je nakonec tak dlouhé, že divák zapomene, že hrdinka vzpomíná. Mia Wasikowska je spíš typ na renesanční dívku podle da Vinciho (navíc se nechala slyšet, že NEMÁ ráda Period dramas), Jamie Bell je zase na Rochestera moc velký frajer. Celkově u mě tato verze skončila v momentě, kdy má Jane halucinaci, že k ní do školy u Riversových přišel Rochester a ona se na něj vrhla. Nakonec je to jen St.John, o nějakém příbuzenství není řeči...
Na závěr nutno říci, že kamera ani kostýmy nejsou příliš povedené a příběh působí poněkud roztříštěným dojmem. Ano, jsem zlá, ale obávám se, že to tak prostě je.
Shirley - příběh, který se bohužel ještě nedočkal filmového zpracování. Pěkná a působivá historie milé mladé Caroline a jejího milovaného majitele manufaktury. Do příběhu se namotává světem protřelá, ale čestná Shirley, kterou si továrník chce vzít pro peníze, a vzbouřilí tovární dělníci. Happy end na sebe naštěstí nenechá čekat.
Emily Brontë
Wuthering Heights - musím se přiznat, že na čtení předlohy jsem si ještě netroufla. Třeba pak změním názor, zatím soudím, že autorka v době psaní utrpěla nějaké trauma, které ji donutilo napsat o vztazích tak nehezkých a lidech tak strašidelných.
Adaptace:
- 1993: film s Juliette Binoche, od začátku poněkud hororový. Provedení je celkem slušné, kamera a lokace pěkné. Hororová a lehce nadpřirozená nálada se však filmu po celou dobu nepouští.
- 2009: oproti předchozímu dává tento film větší důraz na pokřivené povahy jednotlivých postav hraničící místy s šílenstvím, nekrofilní scénu snad radši nekomentovat. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsou na sebe všichni zkrátka zlí. Zpracování je ale docela dobré, kostýmy se lehce nedrží doby.
V tomto případě jsem každopádně zaujatá, takže prosím: nechytat za slovo a nezlobit se, možná mě to přejde.
Elizabeth Gaskell
North and South - prý je to stejný příběh jako Pýcha a předsudek... no, vlastně jen v té hlavní linii (žádných pět sester, bohajeho) a odehrává se v prostředí manufakturního města. Rodinné zázemí hrdinů - Margaret Hale z jihoanglické rodiny pastora a Johna Thorntona, majitele bavlnářské fabriky - je poněkud drsnější než u postav Austenové... a tedy asi realističtější. Krom nezbytné lovestory je přítomná i pohnutá historie dělnické vrstvy a jedné nepovedené stávky.
Adaptace:
- 1975: prý existuje, ale není nikde k sehnání a nejsou k ní ani obrázky, našla jsem jen jeden maličkatý. Ráda bych to viděla, hraje tam totiž (v paruce) Patrick Stewart, tedy Jean-Luc Picard, tedy profesor Xavier.
- 2004: krásná čtyřdílná minisérie s Danielou Denby-Ashe a Richardem Armitagem. Nejen díky Thorntonovi velmi koukatelné zpracování. Ačkoliv ani do čtyř dílů se z knížky nevešlo všechno, provedené je to velice dobře, věrohodně a působivě. Ani na několikeré podívání neomrzí, kamera je skvělá, kostýmy úžasné, herci se snažili. Doporučuju moc.
Cranford - zatím jsem jen četla knížku (zato jsem se u ní nahlas smála i v tramvaji), takže adaptace nemůžu posoudit. Zdá se ale, že ta nejnovější - minisérie - bude velice pěkná. Jde o historky a události z jednoho chudého maloměstečka plného dam a starých panen (většina mužů se tam ze záhadných důvodů neuchytí - buď umřou, nebo odjedou za obchodem, do války či do světa) podaných s nadhledem a přitom s posměšnou podrobností. Stojí za přečtení a snad i za pokoukání, ačkoliv některé části knihy mají takovou atmosféru, jakou lze jen těžko zachytit ve filmu.
Wives and Daughters - příběh o ovdovělém lékaři a jeho dceři, o maceše a zas její povedené dcerce, o pletkách v provinčním městečku a o dvou šlechtických rodinách v okolí. Tady se zas musím přiznat, že jsem zatím nečetla knížku (která bohužel nevyšla v PPC) a knížka sama je navíc nedokončená, takže jakákoliv adaptace se musí vyrovnávat s otázkou závěru příběhu.
Adaptace:
- 1999: až na onen problematický závěr velice povedená minisérie, herecké výkony sice místy slabší, ale jiné naopak vskutku zářivé. Kamera je na rok vzniku až překvapivě dobrá. Bohužel nemůžu posoudit obsažnost scén a věrnost předloze, ale celkově se mi líbilo, ačkoliv až na druhé podívání.
Mary Barton - další knížka, která se (velmi bohužel) nedočkala větší pozornosti filmařů. Opět jeden ze sociálních románů Elizabeth Gaskell, který se tentokrát věnuje přímo hrdinům z dělnické vrstvy v továrním městě. O krásnou Mary Barton z postupně chudnoucí rodiny se zajímá nejen synek z rodiny spřátelené, Jem Wilson, ale taky synek místního továrníka. Toho jedné noci kdosi zastřelí a vina padá na Jema. Mary se ho snaží zachránit a sehnat svědka, který by ho u soudu očistil. To se nakonec podaří, ale okolnosti případu nejsou nijak radostné (nebudu spoilerovat vraha). Do základní linie se vplétají ještě příběhy několika Maryiných přátel a její ztracené, padlé a znovunalezené tety. Velice doporučuji k přečtení - je to napínavé, místy dobrodružné i smutné a konec není ani tak moc happy, jak by člověk chtěl a čekal.
Cousin Phillis - útlá knížečka také bez filmových zpracování, hezky čtivá, ačkoliv příběh je trošku slabší. Příběh naivního ale učeného děvčete ze samoty , jejího snaživého bratrance a jednoho dobrodruha. Na atmosféru působivé, jinak, jak jsem pravila, poněkud slabší. Aspoň na první čtení.
Charles Dickens
Little Dorrit - musím se přiznat, že knížku jsem zatím nečetla. Asi bych to docela potřebovala, protože některá zákoutí seriálu z r. 2008 jsem pochopila až napodruhé a napotřetí a stejně jsem si ty vztahy musela nakreslit. Čtrnáctidílný seriál je pěkně natočený a obsazený dost dobrými herci, atmosféra chudších čtvrtí Londýna je úžasně vykreslená, zloun Rigaud je vyloženě ohavný. Příběh je poměrně spletitý, ale základem je cesta ke štěstí Amy Dorrit, dcery děsivě zadluženého šlechtice, který je nucen přebývat ve vězení pro dlužníky. Dorritčini sourozenci jsou vyloženě na zastřelení, ale Amy ze záhadných důvodů zaměstná postarší přísná dáma, obchodnice s látkami. Záhad kolem Amy postupně přibývá, některé zápletky příběhu jsou skutečně pořádně zapletené, ale naštěstí se po nějakém tom zbohatnutí i krachu dočkáme alespoň uspokojivého příjemného konce.
Existují snad ještě jedna či dvě další adaptace, které jsem zatím neposháněla a neviděla.