Jenom abych kvíkla...
...a abyste byli v obraze - ležim v učení. Jo, tentokrát už opravdu, jako vždycky mě zmohla desetidenní lhůta. Před velkejma zkouškama to funguje - postupky oboje 10 dní, bakalářská státnice z dějin umění 10 dní, maturita velmi přibližně taky.
Ale mám strach. Mám strach, že na magisterský státnice (a obzvláště z frániny) to nebude stačit. Fonetika mě baví, což o to, syntax by mě bavila, kdybych jí rozumněla aspoň česky, ale ta normativka, bože, ta normativka. Literaturu a teorii literatury snad nějak zvládnu, to si zopakováním snad vytáhnu odněkud z mozku. Komise je půl napůl stravitelná, byly by i horší varianty. Snad budou pánové trochu ješitní a kousek toho užvaní sami. A soudružce učitelce musím podmáznout pár devotných úsměvů, no.
Takže tak, v úterý 19. června (na tatínkovy narozeniny!), teoreticky od půl jedný, se coná tato (ne)slavná událost. Modlím se, abych prošla, protože to chci mít prostě z krku. Je to pocitově nejtěžší státnice z těch tří. Těším se, až budu moct všechny studijní materiály zavřít do krabic a nechat posednout prachem.
Jo a stejně jsem vnitřně hysterická - nestíhám diplomku na historii. Vedoucí mi řekl, že o prázdninách to nikdo číst nebude. A po státnici a před Festivalem mám volnejch jen asi šest dnů. To nemám šanci dát, rozhodně ne tak, aby mě vedoucí nezastřelil. Sakra. Stejně ho budu muset zkontaktovat a on mě zastřelí předem. Au! Já se cejtim tak blbě! Maminka měla pravdu, tatínek měl pravdu, všichni měli pravdu, měla jsem to napsat v zimě, když nebyly povinnosti. Začínám uvažovat, jestli mi katedra historie dovolí oddělit státnici a obhajobu. Běžně se to nedělá. Au au au.
No, každopádně, tak jsem na tom. Šprtám, nekomunikuju, pardon... a protentokrát nemám chuť na jídlo. Závažný.
A špóruju s časem, takže musím nějak vyvážit zítřejší brainstorm s Aff a Tess(budu nechutně omezovat na nejkratší nutnou dobu), středeční čajovnu (sorry lidi, asi odpadne), čtvrteční koncert (zaboha se mi tam nechce, ale jde o rodinnou záležitost) a sobotní DMD piknik (vidím to stále hůř).
Jsem blbá, ale evidentně mi nepomáhá, když mi všichni kolem říkají "začni dřív". Nejde. Neumim. Chjo.
Mějte se,
Z.
Ale mám strach. Mám strach, že na magisterský státnice (a obzvláště z frániny) to nebude stačit. Fonetika mě baví, což o to, syntax by mě bavila, kdybych jí rozumněla aspoň česky, ale ta normativka, bože, ta normativka. Literaturu a teorii literatury snad nějak zvládnu, to si zopakováním snad vytáhnu odněkud z mozku. Komise je půl napůl stravitelná, byly by i horší varianty. Snad budou pánové trochu ješitní a kousek toho užvaní sami. A soudružce učitelce musím podmáznout pár devotných úsměvů, no.
Takže tak, v úterý 19. června (na tatínkovy narozeniny!), teoreticky od půl jedný, se coná tato (ne)slavná událost. Modlím se, abych prošla, protože to chci mít prostě z krku. Je to pocitově nejtěžší státnice z těch tří. Těším se, až budu moct všechny studijní materiály zavřít do krabic a nechat posednout prachem.
Jo a stejně jsem vnitřně hysterická - nestíhám diplomku na historii. Vedoucí mi řekl, že o prázdninách to nikdo číst nebude. A po státnici a před Festivalem mám volnejch jen asi šest dnů. To nemám šanci dát, rozhodně ne tak, aby mě vedoucí nezastřelil. Sakra. Stejně ho budu muset zkontaktovat a on mě zastřelí předem. Au! Já se cejtim tak blbě! Maminka měla pravdu, tatínek měl pravdu, všichni měli pravdu, měla jsem to napsat v zimě, když nebyly povinnosti. Začínám uvažovat, jestli mi katedra historie dovolí oddělit státnici a obhajobu. Běžně se to nedělá. Au au au.
No, každopádně, tak jsem na tom. Šprtám, nekomunikuju, pardon... a protentokrát nemám chuť na jídlo. Závažný.
A špóruju s časem, takže musím nějak vyvážit zítřejší brainstorm s Aff a Tess(budu nechutně omezovat na nejkratší nutnou dobu), středeční čajovnu (sorry lidi, asi odpadne), čtvrteční koncert (zaboha se mi tam nechce, ale jde o rodinnou záležitost) a sobotní DMD piknik (vidím to stále hůř).
Jsem blbá, ale evidentně mi nepomáhá, když mi všichni kolem říkají "začni dřív". Nejde. Neumim. Chjo.
Mějte se,
Z.