*slz*
Já bych asi měla napsat, jakej byl Točník. Momentálně nemám střevo. Bude muset stačit, že byla zima, nesnášela jsem děti a stejně všechno přežila.
S jednou chvilkou se ale musím podělit. V sobotu večír, už už jsem se chystala jít od ohně spát, páč Králik už byla pryč a pozvolna začaly vládnout nekalé živly a alkohol... Když tu. Když tu objevil se u ohně Hop, chvíli zpíval trošku s náma a poslouchal historky... a pak si půjčil kytaru. Zahrál dvě tři, hezky, hopovitě, krásně. Byla jsem dojatá, páč Hop s kytarou, toť obrázek mého prvního mamutího tábora, mého nováčkovského roku. V jeho podání jsem poznávala všechny ty oddílový písničky. Když skončil a povídal, že už si žádnou další z hlavy nepamatuje, prohlásila jsem, že hrával Toulavýho. Tehdá jsem tu písničku vzala do srdce a víc ji nepustila. Vždycky jsem se na chviličku se zpěvem podívala na hvězdy. Hop tentokrát prohlásil, že Toulavýho už z hlavy taky neumí a kytaru vrátil Questymu. Zlomeček času bylo ticho. Pak Toulavýho začal hrát Questy. První sloku jsem nemohla odzpívat, zaháněla jsem slzy.
Byla jsem a jsem mu pořád hrozně vděčná.
Beze slova, jen tak, z dobrýho srdce je na mě hodnej. Jednou dvakrát i pochválil. Spoléhá na mě, ví, že může. Přes to, jak zlá jsem byla a že to bylo hned dvakrát. Nemám nikoho jinýho, s kým bych oboustranně zaručeně věděla, že to zkrátka nejde a zároveň bych si s ním potichu tak vyhověla. Nahlas občas ne, třeba se někdy úplně nepochopíme, ale potichu a v ohledech... chňu. Nějak to ani neumím říct. Jen jsem se chtěla o něco hezkého podělit.
S jednou chvilkou se ale musím podělit. V sobotu večír, už už jsem se chystala jít od ohně spát, páč Králik už byla pryč a pozvolna začaly vládnout nekalé živly a alkohol... Když tu. Když tu objevil se u ohně Hop, chvíli zpíval trošku s náma a poslouchal historky... a pak si půjčil kytaru. Zahrál dvě tři, hezky, hopovitě, krásně. Byla jsem dojatá, páč Hop s kytarou, toť obrázek mého prvního mamutího tábora, mého nováčkovského roku. V jeho podání jsem poznávala všechny ty oddílový písničky. Když skončil a povídal, že už si žádnou další z hlavy nepamatuje, prohlásila jsem, že hrával Toulavýho. Tehdá jsem tu písničku vzala do srdce a víc ji nepustila. Vždycky jsem se na chviličku se zpěvem podívala na hvězdy. Hop tentokrát prohlásil, že Toulavýho už z hlavy taky neumí a kytaru vrátil Questymu. Zlomeček času bylo ticho. Pak Toulavýho začal hrát Questy. První sloku jsem nemohla odzpívat, zaháněla jsem slzy.
Byla jsem a jsem mu pořád hrozně vděčná.
Beze slova, jen tak, z dobrýho srdce je na mě hodnej. Jednou dvakrát i pochválil. Spoléhá na mě, ví, že může. Přes to, jak zlá jsem byla a že to bylo hned dvakrát. Nemám nikoho jinýho, s kým bych oboustranně zaručeně věděla, že to zkrátka nejde a zároveň bych si s ním potichu tak vyhověla. Nahlas občas ne, třeba se někdy úplně nepochopíme, ale potichu a v ohledech... chňu. Nějak to ani neumím říct. Jen jsem se chtěla o něco hezkého podělit.