Aktuální zprávy z pumího doupěte...
Vezmu to stručně. Sama už jsem z toho dnešního stresu, obvolávání a všeho kolem mrtvá.
A děkuju za držení palečků. :-*
- Dopoledne mi odpadl odvoz do Blanska a já sháněla mermomocí nějakého hodného řidiče. Nakonec se našel kamarád Ríša, ale měl jet do Brna vrátit kamarádovi auto. Tak jsem zjistila, kam chodí Iva s kočičkama a zavolala tam. Hned mě paní veterinářka objednala na půl druhou. Měla jsem mezitím menší panickej záchvat , že to nezvládneme s Aiminou. Nakonec jsem se šla vydýchat na čerstvý vzduch na balkon a zlepšilo se to. Chudák Ivuš dneska musela trpět mými hystericko-panickými výlevy.
- Tímto moooc děkuji za podporu a hlavně za výdrž lásko. :-* Bez tebe bych to prostě nezvládla.
- Odpoledne jsme tam zajeli a bohužel po ultrazvuku nám veterinářka oznámila, že je tam jedno koťátko mrtvé a jedno ještě tak tak přežívající. Doporučila rovnou operaci a že by ji mohla zrovna i vykastrovat. Děsila jsem se ceny. A právem, ale na tu jsem byla už psychicky připravena. Přeci jen. Šlo o zdraví Aiminky. Nakonec mě to stálo skoro dva tisíce. Teda mamku, ale já jí to budu muset splatit. Aspoň, že v tom jsou započítané i léky a vše okolo. I límec, co máme vypůjčený. Za ten dostaneme po vrácení stovku zpátky. :)
- Nejhorší bylo to čekání.V ordinaci jsem se jim rozbrečela kvůli koťátkům. Ptala se mě totiž, jestli budeme moct to jedno, kdyby přežilo dokrmovat. Nakonec jsme se domluvily, že mi po operaci zavolá, jak to vypadá. Odjela jsem k Ivě a celou cestu se snažila uklidnit. Popovídaly jsme si chvilku s Ivuščinou mamkou. Já se už i trochu uklidnila. Chvilku jsem drátkovala a pak jen koukala do blba. Pak jsme se s ivou najedly. Bylo to moje první pořádný jídlo. Z nervů jsem nebyla schopná ani pořádně jíst. Uprostřed jídla mi volala veterinářka. Kočička je v pořádku, koťátka dvě mrtvá a jedno tak na půl slaboučké. to říkala, že uspala, páč to bylo hodně slaboučké. :( Dokonce v ní našla i zbytek po nějakém nevyvitém koťěti. Muselo to delší dobu v ní být už mrtvé. :( Vysvětlila mi, co a jak s kočkou po operaci a já jen děkovala.
- V sedm hodin už jsem přešlapovala před ordinací a čekala, až mi kočičku vrátí. Dali mi pro ni antibiotika a papír s popiskem. kamarád pepa nás pak zavezl domů. za 20 minut jsme byli doma, což je drsný, páč bus jezdí asi 40 minut a to nepočítám cestu šalinou. :-D
- Aimuška tu te´d pocupitává...občas sebou pleskne na zem a zkouší se zbavit límce, ale má smůlu. je to připevněno dosti záludně. dalo mi zabrat, než jsem jí ho sundala, aby se mohla napít vody.
A děkuju za držení palečků. :-*