Návštěvy kult.akcí a podobně
Frida: Renáta Mrózková
Rivera: Ivo Jambor
Kristina: Lucie Martináková - Hloužková
Matka: Dana Krajevskaja
Otec: Vadim Tsepelev
Smrt: Mikina Kawamura
Smrtka: Lena Iliina
Bolest: Jan Seitl a Andrej Šarajev
Měsíc: Andrea Hrbková
Slunce: Dmitrij Savakov
Čínská fotografka: Lucie Rojková
Pěkný balet, ale ne klasický na špičkách:) a byl tam můj Japoneček za smrtku, v bleděmodrém kostýmu, na který byla namalovaná kostra:)
Balet je o životě Fridy Kahlo, mexické malířky první poloviny dvacátého století řekněmě, manželky malíře Rivery (byl o tom film s Hayek a s Molinou).
Koukala jsem, v jak dobré kondici je Jambor, pěkné piruety, ale halt jsem měla chuť na úplně nejklasičtější balet, to po Černé labuti v pondělí. Nejlíp na Lebedinoje ozero:))
Ale byla jsem šíleně ospalá...těžko se mi to přemáhalo.
Balet to je pěkný, uvažovala jsem, že bych ho ještě navštívila, až bude v bdělejším stavu. Jestli takový stav nastane.
Scéna vycházela z jasných barev obrazů Fridy Kahlo a taky asi z takových těch jihoamerických indiánských motivů. Vzadu na jevišti byly takové různě se posouvající průzory, scéna se měnila změnami , přesouváním takových jako okýnek, taky se měnila barva světla, které bylo v těch průzorech, případně na scéně. Jinak tam bylo ještě takové vozítko, poháněné nožně, na začátku a taky postel na kolečkách (na konci, jak tam leží zemřelá Frida, zapálili na stříšce té postele takové plamínky... no plamínky, když už o ní mluvím, tak tam bylo postupně tolik dýmu, že jsem skoro nespílala v duchu kašlajícím jedincům, byly jsme na druhém balkoně a i tam to bylo k nesnesení). Ze stropu při jedné scéně visely loutky- kostlivci, jak se tam objevili, tak jim z hlav vyprskly jiskry, taky Frida v nějaké scéně tancuje s takovou loutkou kostlivce, pak ji zase zavěsí na háček a ona vyjede nahoru. byla tam i scéna, jak jsou Riverovi v Americe, průzory hezky naznačily mrakodrapy a taky tam byly takové kostýmy z vyšší společnosti z třicátých či dvacátých let. Hudba (a zpěv) obvykle takové jihoamerické rytmy. Na scéně taky byl na začátku a konci sbor převlečený za zdravotníky, což odpovídá, dle filmu aspoň měla Frida během života velké zdravotní problémy.Frida i vizuálně tak jako odpovídala těm jejím známým portrétům či jak vypadala ve filmu. červená mašle ve vlasech. Nosila kostým, který připomínal jakože korzet.t
Našla jsem tady recenzi na Pellea a Melisandu, se Simonkem...
Dessay and Naouri are stalwarts of the French tradition, but Simon Keenlyside (photo Uwe Arens) fits in extremely well, for he has taken the role of Pelléas so many times, it's almost his trademark. His diction's perfect, capturing the Gallic twists like a native speaker. Nice, clean and suitably charming. If this performance was less complex than his creation of the part in Berlin five years ago, that's because his Berlin performance was exceptional, not at all easy to match.
In live performance a singer should be judged in context, not pinned down like a lab specirmen. In the context of this performance, Keenlyside concentrated on the three-way relationship between Pelléas, Mélisande and Golaud, which is much more central to the psychological truth in the opera than a straightforward tale of thwarted love. For this reason, I appreciated Keenlyside's performance a great deal because he let the opera take precedence over the role. If Pelléas et Mélisande is a psychodrama of the subconcious, as Maetrelinck intuirted, the emphasis is on Mélisande and the effect she has on those around her. Pelléas and Golaud are after all brothers and close, though they have different fathers. Too much emphasis on Pelléas distorts the balance. Incidentally, Keenlyside was wearing an elbow brace and careful not to move his arm. He has a long history of "battle injuries" both on stage and off. I hope he'll mend soon.
Chudáček:)
Má prý zlomenou ruku.
Tady recenze na další představení P a M.
"Simon Keenlyside, playing Pelléas in a thrillingly boyish way, shows Mélisande a way out, a way to live and flourish, through an embrace of play and sensual touch. Mélisande’s voice, learning new intimate tricks, suggests a reversal of fortunes is in the offing. But her husband Golaud’s bruisingly abusing hands, impeccably sung and acted by Laurent Naouri, refuses to let her go. Keenlyside’s Pelléas was exquisite. No other singer of his age could so convincingly reconfigure themselves to the impulsive swings of a boy."
Měsíc nad řekou - Fráňa Šrámek - 20.4.2011 - Moravské divadlo Olomouc
Jan Hlubina: Jaroslav Krejčí
Josef Roškot: Zdeněk Černín j.h.
Villy Roškot: Jiří Suchý z Tábora
paní Hlubinová: Ivana Plíhalová
Slávka Hlubinová: Tereza Richtrová
Růžena Pavlátová: Vendula Fialová
Pečárka: Roman Vencl
Nepochopila jsem takový paraván (kulisu), v něm byly dveře, byl na něm nalepený papír a ten postupně odpadával, kdo to odlupoval? Pod tím byla minimálně zčásti paravánu zrcadlová skla a herci se tam pak zrcadlili, jinak byl na scéně stůl, židle, houpací křeslo, občas předvedli zatemněné scéně nahoře měsíc, taky byl hukot vody občas:)
Velice se mi líbila Tereza Richterová, povedená byla Plíhalová jako taková naivní mamička:) a i ostatní. Legrační Pečárka s ryb.pruty, a tak, málem neprošel dveřma.
Pěkné, dojemné, občas legrační.
Dnes v noci bylo první představení Trubadúra v MET s Dmitrim coby Lunou:)