Nesmírná moc Zmijozelu - třináctá část
„Tys je pozvala?“ zeptala se jí Ginny nevěřícně. Seděly spolu u Tří košťat, hovor doma, ať už u ní nebo u Ginny, by nebyl to nejvhodnější. Drahoušci byli občas příšerně podezřívaví a Draco s Harrymu by se jejím problémem zase až moc dobře pobavili, což jim dopřát nehodlala.
„Ne, nejsem tak šílená, to opravdu ne, ale… zatím tady nebyli a chtěli už vědět, jak bydlím. Můžu za to, že rodiče chtějí vidět, kde bydlím?“
Ginny ji soucitně poplácala po rameni.
„No třeba nebudou moc vyvádět, no,“ povzdechla si nadějeplně.
„Ale… nejsi si tím jistá, že ne?“ ušklíbla se Ginny. Té se to směje.
„Vypadám, že bych si byla jistá?“
„Co kdyby na chvíli… nemůžeš se tvářit, že žiješ sama?“
„Jo, to můžu, ale… znáš to.“
„Jsou příšerní,“ konstatovala Ginny o jejích spolubydlících. O rodičích ne, to by si nedovolila. A o jejích spolubydlících to ostatně plně platí.
„Hm.“
„Nemůžeš se nějak vymluvit?“
„Ne. Přijedou pozítří.“
„Tak ty dva prostě na chvilku vystěhuješ.“
„Blázníš?“ Dovedla si představit, co by ji čekalo. Severusovo trucování a Luciusova žárlivost. A taky by se jistě spikli proti ní. Věčně se sice hádají, jako například, co se bude jíst a co se bude dělat a proč se nemůže zůstat v klidu doma, to jo, ale jakmile mají společný zájem, dokážou se s rychlostí přímo ďábelskou spolčit. Nemá na ně. Nemáte na dva Zmijozelce, kteří mají o nějakých dvacet let víc životních zkušeností (a jakých) než vy.
„No a co teda s nima? Co řekneš rodičům?“
„Nic. Nic. Nemám co. Já se zblázním.“
„Ale jdi, jistě se to dá nějak řešit.“
„Jo? Severus se nevystěhuje, protože nesnáší, když se mu hýbá s věcma. Taky bude tvrdit, že má zrovna teď rozdělanej nějakej lektvar, kterej nemůže ani na chvilku odstavit.“ On totiž má pořád rozdělanej nějakej lektvar, kterej nemůže ani na chvilku odstavit. Severus si totiž v jejich společném domě vybudoval laboratoř, jejíž vybavení předčilo i laboratoře u Munga. Lucius tvrdil, že ani Cissina údržba ho nestála tolik peněz jako provoz jejich nynější domácnosti, a to výhradně díky příšerně nákladné Severusově laboratoři. Což byla nestoudná lež, Severus se na financování jejich sladkého života bohatě podílel, neboť na patentech svých lektvarů vydělal nehoráznou hromadu peněz. Od té doby, co skončil s prací pro Albuse a pro Voldemorta a konečně měl čas na svoje experimenty, jeho příjmy se zestonásobily. Nejmíň.
„Tak to potom nevím… ale neříkalas, že jsou tví rodiče strašně konzervativní?“
„JO. Hrozně.“ Jasně, oni tvrdí, že proti alternativnímu životnímu stylu nic nemají, že jsou liberálové, že každý o sobě může rozhodovat, každý je svobodný, nezávislý na mínění jiných ... pokud se to ovšem netýká přímo jí, jejich dcery. Nejspíš by nebyli nadšení ani z toho, že s někým žije, aniž by byla vdaná. Ale tohle…
„Ale co … tak vystěhuješ jenom Luciuse, jenom se přece na pár dní nastěhuje na Malfoy Manor.“ Luciusovo sídlo se stálo přestavovalo, ale některé jeho části byly bez problémů obyvatelné. Tedy pro lidi s normálními potřebami, u Luciuse si tím tak jista nebyla. „A Severus zůstane. To snad přežijou, když … plnoletá jsi už byla.“
„To nejde,“ zaúpěla. Tohle byl ještě horší nápad.
„Proč ne?“ nechápala Ginny.
Proč asi. „Žárlí.“
„Kdo jako?“
„Lucius přece.“
„Ale… na Severuse taky?“
„Hlavně na Severuse.“
„Tak jakto…?“
„Když jsme pohromadě, tak je v klidu. Ale takhle… rozuměj, ono by ho to hrozně zranilo, víš? Myslel by, že … se rozcházíme. Že ho vynecháváme, víš?“
„Chudáček citlivej,“ zakroutila Ginny očima.
„Náhodou je citlivej, jenom to většinou maskuje líp než Severus. A mí rodiče budou stejně celí pryč, i když si doma nechám jenom Severuse.“
„Ale pořád lepší, než jim je představovat oba, ne? Kde je problém? Jenom pošleš Luciuse na pár dní pryč…“
Nemůžete poslat Othella na pár dní pryč, když Othello ví, že v jeho nepřítomnosti bude v jeho domě přebývat s dámou jeho srdce právě Cassio. A nejenom v domě, ale v jeho ložnici. A její Othello je nejenom žárlivý, ale taky paranoidní. Léta služby Temnému pánovi mu na optimismu a důvěře k lidem nepřidala.
„Takový rady mi nepomůžou, Ginny.“
„A už jsi jim to řekla?“
„Zatím ne.“
„Tak proto.“
„Co?“
„Přišli mi celkem v klidu, když jsem se pro tebe stavovala. A proč jsi jim to neřekla? Rodiče ti přijedou pozítří, tak máš nejvyšší čas.“
„Severus tvrdil, že dostal migrénu, kdykoli jsem se dřív zmínila, že by se s mými rodiči mohl seznámit. Samozřejmě ne jako můj … partner, to jsem si mu navrhnout netroufla. Jenom normálně seznámit. Prozatím. A Luciuse jim ani představit nemůžu. Už ho sice hodně dávno přešly ty jeho předsudky vůči kouzelníkům mudlovského původu…“
„To evidentně,“ rýpla si Ginny.
„… ale mudly zrovna dvakrát nemusí. Velmi mírně řečeno. Občas říká … prostě občas je nezdvořilý. Některé jeho řeči… no rozhodně by si ho pro ně moji rodiče neoblíbili.“ Lucius byl sice inteligentní a šarmantní, ale měl asi tolik taktu jako člověk, který před svými černošskými hosty začne s nelíčeným zaujetím a přes několikero důrazných upozornění a mrknutí a kopanců pod stolem rozebírat, oč přesně je průměrná inteligence barevných nižší než u bělochů. On snad ani netuší, co ji na tom zlobí. Někdy ho v zoufalství podezírala, že tu prostoduchost jenom předstírá. Není přece možný, že by byl až tak zabedněnej.
Je to možný.
„Aha.“
„No a proto jsem je s rodiči ještě neseznámila. Jak jsi to vlastně pověděla vašim ty?“
„Našli nás jednou u Harryho,“ odkašlala si Ginny významně, „a vzali to celkem s humorem. No a Ciss a Lucius, ti jsou v pohodě úplně.“
„Ty se máš.“ Jo, co by asi Lucius mohl Dracovi vytknout. A Ciss je prostě nesmírně tolerantní, jinak by s Luciusem nevydržela devatenáct let nebo kolik. Cissy tvrdí, že kdyby to bylo o měsíc víc, byla by kandidátkou na svatořečení.
„Tak to udělej stejně.“
„To jistě. Otec by dostal infarkt a matka by už na mě v životě nepromluvila.“
„Jo, tak to potom nevím.“
„Zůstanou doma, já už to vidím, nedostanu je z domu,“ zoufala si.
„Vadilo by tvým rodičům, kdybys tvrdila, že u tebe žijou v podnájmu? Nebo ty u nich? To by jim přece nevadilo.“
„Jakože bydlím u dvou mužských, sama, v nájmu? To že by jim nevadilo?“
„Co kdyby… co kdybys jim vysvětlila, že jsou gayové? Že žijí spolu a ty jsi jenom nájemník… to už snad dnes přece … navíc by nežili zrovna s tebou, takže … to by snad překousli, ne?“
„Mí rodiče možná jo, ale Severus a Lucius?“
„Dej jim na výběr. Ať sami řeknou, jak to chtěj udělat.“
„To oni mají jasno. Severus mi řekne, ať je nezvu, jestli ho nechci mít na svědomí, Lucius, že je mu jedno, co si o něm nějací mudlové myslí. Chápeš? Zrovna oni mi tak pomůžou.“
„Nedá se je nějak odlákat? Nemusej vědět, že budeš mít návštěvu. Jsou to jenom dva dny.“
„Severus odmítá cestovat, nejradši je zalezlej doma, každá návštěva ho otravuje a taky se podle toho vždycky tváří.“ Aby ta návštěva nemyslela, že je vítaná. „Prosím tě, to ho neznáš? A Lucius by sice do společnosti rád, ale jenom, pokud mě bude mít bezpečně pod dozorem. Beze mě nevytáhne paty, když nezbytně nemusí.“
„Tak ho pozvem k nám.“
„To bude mít Harry radost.“
„Harry do toho tak má co mluvit, je to Dracův otec a konec.“
„Bude z toho ale nadšenej Draco? Lucius mu pořád mluví do života …“
„Já už to Dracovi nějak vysvětlím,“ nabídla se Ginny. „Můžem třeba před Luciusem předstírat, že máme s Dracem nějaký problémy, víš, ve vztahu, a Lucius bude nadšenej, že nám do toho může kibicovat.“
„No.“ To by vyjít mohlo, Lucius radí rád. Rád a neustále. A přes zuřivé protesty svých obětí.
„Nevím, jak na to Lucius vůbec přišel, že může dělat manželskýho poradce,“ zakroutila Ginny hlavou, „ale to on si myslí, že rozumí všemu, nejenom manželskýmu poradenství.“
„No, no,“ zastala se pomlouvaného Luciuse.
„Podívej, jak dopadl s Cissou.“
Pěkných pár nevěr, a to na obou stranách, manželství z rozumu, domluveného rodiči. Zůstali spolu jenom kvůli Dracovi a teď se Cissa vdala za Remuse. Ano, někomu mohlo přijít legrační, že Lucius po tom všem tak vehementně nabízí své rady v této oblasti. Hodně legrační. I když je pravda, že Lucius s Narcissou celý ty roky docela slušně vycházel, spolupracovali, byli prostě sehraný tým, no a teď žije Lucius ve velmi funkčním vztahu, zasnila se. Jenom na chvilku.
„Co ale se Severusem?“ vzpomněla si na další svoje milované břemeno.
„Co kdyby ho Sirius vytáhl na nějakej ten jejich tah?“
Nechvalně proslulé Siriusovy tahy jí obvykle byly silně proti mysli, navíc Seviho to vždycky tak nepřirozeně rozveselí, až ji to děsilo. Ještě jí z něj Sirius udělá alkoholika…
„Koukni, už neučí, má svou firmu, tak si může vzít dovolenou, ne?“
Jestliže padne do spárů Siriusovi, bude možná pryč i týden.
„Luna je na cestách, po Tibetu,“ pokračovala Ginny, „Sirius je sám doma, jistě ti se Severusem rád pomůže.“
Ano, Sirius již jistě přemýšlí, jak nejlépe by manželčiny absence zneužil. Může mu Severuse svěřit? Severus přes svou špionskou minulost neobyčejně snadno podléhal Siriusovým šíleným nápadům. A potom jí vyčítal, že Siriuse nezahnala od jejich prahu. Jako by jí to dovolil. Jako by nebyl dávno dospělej.
„Ale nesměl by vědět, že se po něm chce pomoc.“
„Máš pravdu,“ zamyslela se Ginny, „nejhorší je, když se Sirius snaží pomoct.“
***
This blog is in no way related to J.K. Rowling, Scholastic Books, Bloomsbury Publishing or Warner Bros. All images and material related to the J.K. Rowling novels is (c) Scholastic Books (US), and Bloomsbury Publishing (UK). All material related to the "Harry Potter" films is (c) Warner Bros.
Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.
„Ne, nejsem tak šílená, to opravdu ne, ale… zatím tady nebyli a chtěli už vědět, jak bydlím. Můžu za to, že rodiče chtějí vidět, kde bydlím?“
Ginny ji soucitně poplácala po rameni.
„No třeba nebudou moc vyvádět, no,“ povzdechla si nadějeplně.
„Ale… nejsi si tím jistá, že ne?“ ušklíbla se Ginny. Té se to směje.
„Vypadám, že bych si byla jistá?“
„Co kdyby na chvíli… nemůžeš se tvářit, že žiješ sama?“
„Jo, to můžu, ale… znáš to.“
„Jsou příšerní,“ konstatovala Ginny o jejích spolubydlících. O rodičích ne, to by si nedovolila. A o jejích spolubydlících to ostatně plně platí.
„Hm.“
„Nemůžeš se nějak vymluvit?“
„Ne. Přijedou pozítří.“
„Tak ty dva prostě na chvilku vystěhuješ.“
„Blázníš?“ Dovedla si představit, co by ji čekalo. Severusovo trucování a Luciusova žárlivost. A taky by se jistě spikli proti ní. Věčně se sice hádají, jako například, co se bude jíst a co se bude dělat a proč se nemůže zůstat v klidu doma, to jo, ale jakmile mají společný zájem, dokážou se s rychlostí přímo ďábelskou spolčit. Nemá na ně. Nemáte na dva Zmijozelce, kteří mají o nějakých dvacet let víc životních zkušeností (a jakých) než vy.
„No a co teda s nima? Co řekneš rodičům?“
„Nic. Nic. Nemám co. Já se zblázním.“
„Ale jdi, jistě se to dá nějak řešit.“
„Jo? Severus se nevystěhuje, protože nesnáší, když se mu hýbá s věcma. Taky bude tvrdit, že má zrovna teď rozdělanej nějakej lektvar, kterej nemůže ani na chvilku odstavit.“ On totiž má pořád rozdělanej nějakej lektvar, kterej nemůže ani na chvilku odstavit. Severus si totiž v jejich společném domě vybudoval laboratoř, jejíž vybavení předčilo i laboratoře u Munga. Lucius tvrdil, že ani Cissina údržba ho nestála tolik peněz jako provoz jejich nynější domácnosti, a to výhradně díky příšerně nákladné Severusově laboratoři. Což byla nestoudná lež, Severus se na financování jejich sladkého života bohatě podílel, neboť na patentech svých lektvarů vydělal nehoráznou hromadu peněz. Od té doby, co skončil s prací pro Albuse a pro Voldemorta a konečně měl čas na svoje experimenty, jeho příjmy se zestonásobily. Nejmíň.
„Tak to potom nevím… ale neříkalas, že jsou tví rodiče strašně konzervativní?“
„JO. Hrozně.“ Jasně, oni tvrdí, že proti alternativnímu životnímu stylu nic nemají, že jsou liberálové, že každý o sobě může rozhodovat, každý je svobodný, nezávislý na mínění jiných ... pokud se to ovšem netýká přímo jí, jejich dcery. Nejspíš by nebyli nadšení ani z toho, že s někým žije, aniž by byla vdaná. Ale tohle…
„Ale co … tak vystěhuješ jenom Luciuse, jenom se přece na pár dní nastěhuje na Malfoy Manor.“ Luciusovo sídlo se stálo přestavovalo, ale některé jeho části byly bez problémů obyvatelné. Tedy pro lidi s normálními potřebami, u Luciuse si tím tak jista nebyla. „A Severus zůstane. To snad přežijou, když … plnoletá jsi už byla.“
„To nejde,“ zaúpěla. Tohle byl ještě horší nápad.
„Proč ne?“ nechápala Ginny.
Proč asi. „Žárlí.“
„Kdo jako?“
„Lucius přece.“
„Ale… na Severuse taky?“
„Hlavně na Severuse.“
„Tak jakto…?“
„Když jsme pohromadě, tak je v klidu. Ale takhle… rozuměj, ono by ho to hrozně zranilo, víš? Myslel by, že … se rozcházíme. Že ho vynecháváme, víš?“
„Chudáček citlivej,“ zakroutila Ginny očima.
„Náhodou je citlivej, jenom to většinou maskuje líp než Severus. A mí rodiče budou stejně celí pryč, i když si doma nechám jenom Severuse.“
„Ale pořád lepší, než jim je představovat oba, ne? Kde je problém? Jenom pošleš Luciuse na pár dní pryč…“
Nemůžete poslat Othella na pár dní pryč, když Othello ví, že v jeho nepřítomnosti bude v jeho domě přebývat s dámou jeho srdce právě Cassio. A nejenom v domě, ale v jeho ložnici. A její Othello je nejenom žárlivý, ale taky paranoidní. Léta služby Temnému pánovi mu na optimismu a důvěře k lidem nepřidala.
„Takový rady mi nepomůžou, Ginny.“
„A už jsi jim to řekla?“
„Zatím ne.“
„Tak proto.“
„Co?“
„Přišli mi celkem v klidu, když jsem se pro tebe stavovala. A proč jsi jim to neřekla? Rodiče ti přijedou pozítří, tak máš nejvyšší čas.“
„Severus tvrdil, že dostal migrénu, kdykoli jsem se dřív zmínila, že by se s mými rodiči mohl seznámit. Samozřejmě ne jako můj … partner, to jsem si mu navrhnout netroufla. Jenom normálně seznámit. Prozatím. A Luciuse jim ani představit nemůžu. Už ho sice hodně dávno přešly ty jeho předsudky vůči kouzelníkům mudlovského původu…“
„To evidentně,“ rýpla si Ginny.
„… ale mudly zrovna dvakrát nemusí. Velmi mírně řečeno. Občas říká … prostě občas je nezdvořilý. Některé jeho řeči… no rozhodně by si ho pro ně moji rodiče neoblíbili.“ Lucius byl sice inteligentní a šarmantní, ale měl asi tolik taktu jako člověk, který před svými černošskými hosty začne s nelíčeným zaujetím a přes několikero důrazných upozornění a mrknutí a kopanců pod stolem rozebírat, oč přesně je průměrná inteligence barevných nižší než u bělochů. On snad ani netuší, co ji na tom zlobí. Někdy ho v zoufalství podezírala, že tu prostoduchost jenom předstírá. Není přece možný, že by byl až tak zabedněnej.
Je to možný.
„Aha.“
„No a proto jsem je s rodiči ještě neseznámila. Jak jsi to vlastně pověděla vašim ty?“
„Našli nás jednou u Harryho,“ odkašlala si Ginny významně, „a vzali to celkem s humorem. No a Ciss a Lucius, ti jsou v pohodě úplně.“
„Ty se máš.“ Jo, co by asi Lucius mohl Dracovi vytknout. A Ciss je prostě nesmírně tolerantní, jinak by s Luciusem nevydržela devatenáct let nebo kolik. Cissy tvrdí, že kdyby to bylo o měsíc víc, byla by kandidátkou na svatořečení.
„Tak to udělej stejně.“
„To jistě. Otec by dostal infarkt a matka by už na mě v životě nepromluvila.“
„Jo, tak to potom nevím.“
„Zůstanou doma, já už to vidím, nedostanu je z domu,“ zoufala si.
„Vadilo by tvým rodičům, kdybys tvrdila, že u tebe žijou v podnájmu? Nebo ty u nich? To by jim přece nevadilo.“
„Jakože bydlím u dvou mužských, sama, v nájmu? To že by jim nevadilo?“
„Co kdyby… co kdybys jim vysvětlila, že jsou gayové? Že žijí spolu a ty jsi jenom nájemník… to už snad dnes přece … navíc by nežili zrovna s tebou, takže … to by snad překousli, ne?“
„Mí rodiče možná jo, ale Severus a Lucius?“
„Dej jim na výběr. Ať sami řeknou, jak to chtěj udělat.“
„To oni mají jasno. Severus mi řekne, ať je nezvu, jestli ho nechci mít na svědomí, Lucius, že je mu jedno, co si o něm nějací mudlové myslí. Chápeš? Zrovna oni mi tak pomůžou.“
„Nedá se je nějak odlákat? Nemusej vědět, že budeš mít návštěvu. Jsou to jenom dva dny.“
„Severus odmítá cestovat, nejradši je zalezlej doma, každá návštěva ho otravuje a taky se podle toho vždycky tváří.“ Aby ta návštěva nemyslela, že je vítaná. „Prosím tě, to ho neznáš? A Lucius by sice do společnosti rád, ale jenom, pokud mě bude mít bezpečně pod dozorem. Beze mě nevytáhne paty, když nezbytně nemusí.“
„Tak ho pozvem k nám.“
„To bude mít Harry radost.“
„Harry do toho tak má co mluvit, je to Dracův otec a konec.“
„Bude z toho ale nadšenej Draco? Lucius mu pořád mluví do života …“
„Já už to Dracovi nějak vysvětlím,“ nabídla se Ginny. „Můžem třeba před Luciusem předstírat, že máme s Dracem nějaký problémy, víš, ve vztahu, a Lucius bude nadšenej, že nám do toho může kibicovat.“
„No.“ To by vyjít mohlo, Lucius radí rád. Rád a neustále. A přes zuřivé protesty svých obětí.
„Nevím, jak na to Lucius vůbec přišel, že může dělat manželskýho poradce,“ zakroutila Ginny hlavou, „ale to on si myslí, že rozumí všemu, nejenom manželskýmu poradenství.“
„No, no,“ zastala se pomlouvaného Luciuse.
„Podívej, jak dopadl s Cissou.“
Pěkných pár nevěr, a to na obou stranách, manželství z rozumu, domluveného rodiči. Zůstali spolu jenom kvůli Dracovi a teď se Cissa vdala za Remuse. Ano, někomu mohlo přijít legrační, že Lucius po tom všem tak vehementně nabízí své rady v této oblasti. Hodně legrační. I když je pravda, že Lucius s Narcissou celý ty roky docela slušně vycházel, spolupracovali, byli prostě sehraný tým, no a teď žije Lucius ve velmi funkčním vztahu, zasnila se. Jenom na chvilku.
„Co ale se Severusem?“ vzpomněla si na další svoje milované břemeno.
„Co kdyby ho Sirius vytáhl na nějakej ten jejich tah?“
Nechvalně proslulé Siriusovy tahy jí obvykle byly silně proti mysli, navíc Seviho to vždycky tak nepřirozeně rozveselí, až ji to děsilo. Ještě jí z něj Sirius udělá alkoholika…
„Koukni, už neučí, má svou firmu, tak si může vzít dovolenou, ne?“
Jestliže padne do spárů Siriusovi, bude možná pryč i týden.
„Luna je na cestách, po Tibetu,“ pokračovala Ginny, „Sirius je sám doma, jistě ti se Severusem rád pomůže.“
Ano, Sirius již jistě přemýšlí, jak nejlépe by manželčiny absence zneužil. Může mu Severuse svěřit? Severus přes svou špionskou minulost neobyčejně snadno podléhal Siriusovým šíleným nápadům. A potom jí vyčítal, že Siriuse nezahnala od jejich prahu. Jako by jí to dovolil. Jako by nebyl dávno dospělej.
„Ale nesměl by vědět, že se po něm chce pomoc.“
„Máš pravdu,“ zamyslela se Ginny, „nejhorší je, když se Sirius snaží pomoct.“
***
This blog is in no way related to J.K. Rowling, Scholastic Books, Bloomsbury Publishing or Warner Bros. All images and material related to the J.K. Rowling novels is (c) Scholastic Books (US), and Bloomsbury Publishing (UK). All material related to the "Harry Potter" films is (c) Warner Bros.
Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners. The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work. No copyright infringement is intended.