achjo, nevím, co vlastně napsat k tomu Zlatu Rýna,
je to opera, kterou jsem předtím neslyšela celou, skoro notu jsem neznala. i když je tam pasáž, co se pořád vrací, ta mi připadala taková známá, jako by ji občas někdo vykradl.
takže jsem se těžko chytala, nemám výhrad, Terfela jsem ráda viděla i slyšela. Zvuk v kině mi přišel naslabo, nevýrazný, a jako by tam tiše něco do hudby skřípalo nebo tak. Kostýmy mě většinou moc nenadchly, Fricka měla pěkné zelené lehoučké šaty (Stephanie Blythe), ale tu růžičku si fakt ve výstřihu odpustit mohli:-)
pěvecky se mi to asi líbilo, ale nestrhávalo mě to. asi to není má hudba.
pokud jde o zvuk, poslouchám teď nějakou starší nahrávku ze Zlata Rýna, ta hudba se mi líbí. Na poslech bez dalšího je to moc příjemné. V tom kině mi to tak pěkně neznělo, taky mě rozptylovalo, že jsem nenarazila na tu příručku. Asi to byla spíš technická otázka než že by tahle nahrávka byla o tolik lepší, než co zpívali v MET včera :-(
a to to teď poslouchám na pc s repráky podezřelého technického stavu.
scéna: takové pláty, které se různě nasvěcovaly a prohýbaly, občas po nich sjel dolů nějaký pěvec, sklouzl až pod podlahu jeviště a vyhrabal se na jeviště, jak sjížděla Freia, tak jsem měla obavy, jestli to přežije, ty rusalky z Rýna zřejmě zpívaly zavěšené na lanech.
na začátku byl rozhovor s Brynem Terfelem (Wotan), na jeho konci velšsky (zřejmě) zdravil fanoušky. byla to řeč jak z jiného konce vesmíru:-) Povídal, že tamhle sedí kolegyně Blythe s ranní kávou:-)) ale to už bylo pěkně odpoledne i v New Yorku.
v inscenaci zpívali dva skuteční bratři, bratři Croftové, Loge byl tenor Richard Croft, Donner, jeden z bratrů Fricky a Frei byl Dwayne Croft, poměrně atraktivní individuum, na které jsem přišla v inscenacích na MET playeru, zpíval tam ve dvou Mozartech (Cosi, Nozze).
Jo, vlastně to bylo pěkné, ale ne moc můj cup of ... cofffee,v mém případě:-)
mám od Wagnera radši Lohengrina a Mistry pěvce, hlavně Lohengrina. a ten Lohengrin s Kaufmannem ještě před chvilkou bbc nebyl, to mě tak štve!
v tom Zlatu Rýna je pro mě skoro hezčí , když tam nikdo nezpívá a jenom hraje orchestr, to jsou nejpěknější pasáže.
před představením, což můj doprovod obzvlášť dopalovalo, byl dokument, jak se opera chystala, jak se víly učily lozit po těch kulisách, a všechno možné, tj. se to zdržovalo a doprovod vyhrožoval opuštěním kina, neb to prý už nesnese.
nesmím zapomenout na Velkou pardubickou:-)
takže jsem se těžko chytala, nemám výhrad, Terfela jsem ráda viděla i slyšela. Zvuk v kině mi přišel naslabo, nevýrazný, a jako by tam tiše něco do hudby skřípalo nebo tak. Kostýmy mě většinou moc nenadchly, Fricka měla pěkné zelené lehoučké šaty (Stephanie Blythe), ale tu růžičku si fakt ve výstřihu odpustit mohli:-)
pěvecky se mi to asi líbilo, ale nestrhávalo mě to. asi to není má hudba.
pokud jde o zvuk, poslouchám teď nějakou starší nahrávku ze Zlata Rýna, ta hudba se mi líbí. Na poslech bez dalšího je to moc příjemné. V tom kině mi to tak pěkně neznělo, taky mě rozptylovalo, že jsem nenarazila na tu příručku. Asi to byla spíš technická otázka než že by tahle nahrávka byla o tolik lepší, než co zpívali v MET včera :-(
a to to teď poslouchám na pc s repráky podezřelého technického stavu.
scéna: takové pláty, které se různě nasvěcovaly a prohýbaly, občas po nich sjel dolů nějaký pěvec, sklouzl až pod podlahu jeviště a vyhrabal se na jeviště, jak sjížděla Freia, tak jsem měla obavy, jestli to přežije, ty rusalky z Rýna zřejmě zpívaly zavěšené na lanech.
na začátku byl rozhovor s Brynem Terfelem (Wotan), na jeho konci velšsky (zřejmě) zdravil fanoušky. byla to řeč jak z jiného konce vesmíru:-) Povídal, že tamhle sedí kolegyně Blythe s ranní kávou:-)) ale to už bylo pěkně odpoledne i v New Yorku.
v inscenaci zpívali dva skuteční bratři, bratři Croftové, Loge byl tenor Richard Croft, Donner, jeden z bratrů Fricky a Frei byl Dwayne Croft, poměrně atraktivní individuum, na které jsem přišla v inscenacích na MET playeru, zpíval tam ve dvou Mozartech (Cosi, Nozze).
Jo, vlastně to bylo pěkné, ale ne moc můj cup of ... cofffee,v mém případě:-)
mám od Wagnera radši Lohengrina a Mistry pěvce, hlavně Lohengrina. a ten Lohengrin s Kaufmannem ještě před chvilkou bbc nebyl, to mě tak štve!
v tom Zlatu Rýna je pro mě skoro hezčí , když tam nikdo nezpívá a jenom hraje orchestr, to jsou nejpěknější pasáže.
před představením, což můj doprovod obzvlášť dopalovalo, byl dokument, jak se opera chystala, jak se víly učily lozit po těch kulisách, a všechno možné, tj. se to zdržovalo a doprovod vyhrožoval opuštěním kina, neb to prý už nesnese.
nesmím zapomenout na Velkou pardubickou:-)