My Boss, My Hero
Aneb když se debil chce stát šéfem…
Nikdy bych nevěřila, že ze spojení yakuzy, totálního debila a střední školy může vzniknout něco opravdu vtipného. Nemyslím „vtipného“ na bázi - haha, to je ale trapárna, ale opravdu vtipného - založeného na humorných situacích, dialozích a skvělém hereckém výkonu hlavního hrdiny.
Sakaki Makio celých 27 let svého života, směřuje k jedinému cíli. A to stát big bossem yakuzy. Předpoklady má k tomu víc, než výborné - je starším synem současného bosse, přezdívku „Tornádo“ nezískal pro to, že by rychle běhal, ale protože dokáže rozmašírovat na kaši desítky protivníků najednou. Jako správný nemorální yakuzák si libuje v ženském pohlaví, cigaretách, alkoholu, pudingu a občasném rozflákání něčího xichtu. Žije si svůj spokojený život s bandou svých nejvěrnějších a otci tak maximálně odsekává a uklání se. Kdyby byl věděl, co na něho fotřík nachystal, tak by k němu byl za a) rozhodně milejší a za b) by utekl hodně daleko - tak na severní pól. Jenže to tušit nemohl, nejen protože není jasnovidec, ale hlavně proto, že Makio má jeden zásadní problém - jeho mozek není schopen fungovat v kuse dýl než 90 sekund. Což je v pohodě, pokud za vás myslí někdo jiný. Ale jako boss obrovského gangu byste měli být schopni být myslet sami - dlouho.
Tatík je ale fikaný a navíc si vážně přeje, aby se starší synek stal jeho nástupcem, takže se rozhodne Makia poslat do školy - veřejné střední
obyčejné státní školy do posledního ročníku. A dá mu trochu kruté ultimátum - odmaturuješ/budeš boss; neprojdeš/bydlíš pod mostem… Ubohý 27letý Makio Sakiko je tedy hozen napospas malým žralokům, kteří ho naprosto nechápou, on nechápe je, nechápe učivo (je problém, když jeden neumí ani pořádně číst), musí se nechat šikanovat o tři hlavy menším smradem a chovat se slušně. Nestane se nic nečekaného, když si Maki (jeho nová přezdívka) udělá kamaráda prvního, pak druhého, a nakonec se i zamiluje do jedné své sladké (o 10 let mladší) spolužačky.
Děj je vcelku předvídatelný, ale přesto se v My Boss, My Hero objevilo pár momentů, které mě překvapily. První výtku bych poslala směr konec - ten byl, hmm hloupý - očekávatelný, ale hloupý. Trošku shodil celkový, jinak velmi dobrý, dojem z doramy.
S klidným svědomím si troufám říct, že celý seriál víceméně stál na výkonu hlavního hrdiny Sakakiho alias Nagase Tomoyi. That man has a talent, for sure… Nagase kromě toho, že je Johny´s, tak má neuvěřitelnou mimiku obličeje a zajímavý hlasový rozsah (od lehce ustrašeného tónu hlasu po totálně nasraný hrubý hlas). Navíc jeho postava je přesně ta, díky které bude řvát smíchy, ať už kvůli němu samotnému nebo kvůli situaci do jaké se dostal. Dalším panem na seznamu je Sakurakoji Jun, pravidelně volaný Sakura-něco, první, kdo vzal Makia na milost a nesmál se mu, alespoň ne moc. Hrál ho Tegoshi Yuya (další z Johny´s boys). To byl prostě dokonalý prototyp středoškoláka, jen byl občas moc přechytračelý… A samozřejmě velice sladký… V roli hlavní ženské hrdinky se objevila Aragaki Yui. Pro tuto slečnu mám od dob Koizory sice velkou slabost, ale tady mi šíleně lezla na nervy. Sice role naivní rozkošné šestnáctky ji šla dobře, hrát se moc snažit nemusela a ona za to vlastně asi ani nemohla - shame on scriptwriter… Výtka číslo dvě - yakuzák a naivní školačka?!?! Spolu?!?!
Kdo mě ale totálně zabil, nutil se mně smát (mimo Sakika) byl určitě Manabe Kazuya - oddaný poskok svého šéfa Makia. Johny´s boys všude kam se podívám (ne, že bych si stěžovala), v jeho roli se objevil Tanaka Koki. Ten občas s těma držkama trumfnul i Nagaseho a vůbec mu ta role výborně sedla - mohl řvát, mohl nadávat a kluka, co umí zašívat, bych chtěla do domů.
My Boss, My Hero je 100% školní komedie, a to komedie s velkým K. U většiny scén jsem umírala smíchy, ale která mě pobavila hodně, byla, když byl Makio na srazu svého klanu, řešili nějaký závažný problém, a do toho mu neustále zvonil telefon, jak mu jeho spolužáci posílali smsky. Kterým on samozřejmě nerozuměl XD Nebo závody o 12 super pudingů…
Na doramu My Boss, My Hero se určitě stojí za to podívat - dobré obsazení, děj utíká rychle, nikdo nic nenatahuje a je to vtipné…