Expedice HABABI ´08
Původně jsem sem chtěla napsat něco o Festivalu Fantazie, o jeho průběhu a o dojmech z něj, ale to už za mě jistě udělali jiní, takže jen stručně: Řada přednášek se mi líbila, některé se mi líbily s výhradami, vím i o těch, které se povedly méně, ale každopádně za tím vším bylo vidět spousty příprav a práce, které jen do toho nadšenci dovedou dát. A tím bych to shrnula.
Další velká zkušenost byl Egypt. Všude bordel, staveniště, poušť. A datlové palmy. Čerstvé datle jsou docela dobré. Horší bylo dotěrné "Česky cholka, cheski!" A moře, málem bych zapomněla. To bylo okouzlující, dokud ho nezkalila vlna německých a ruských hlučných mládežníků. Korály - jedna báseň a ty ryby! Úžasné. Skoro jsem záviděla potápěčům, kteří se nořili do magické hlubiny dál, než jsem se mohla se šnorchlem odvážit. Cesta na ostrov lodí by byla bývala báječná, kdyby jich vedle sebe neplulo pět - všechny napěchované turisty. Obědvali jsme rybičky na grilu, několikrát jsme zastavili na širém moři poblíž korálů a potápěli se k nim, pak kvůli nám naháněli delfíny (pískali na ty chudáky, aby se nám předváděli, dělali hotové manévry), přistání na pohádkové pláži ostrova Giftun (ten je jen holá poušť, i slunečník tam mají, parchanti, za bakšiš). Cesta zpátky byla rychlá, z pobřeží zaznělo i kus utržené melodie salátu muezzina.
Alláhu Akbar ...
Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh ...
Ve středu byl krizový den - ať už z jídla, vody, nebo ze slunce jsem jaksi ochořela, okolnosti nebudu popisovat, nebylo to hezké na pohled. Místní felčar mě poslal do nemocnice El Salem v Hurgadě, kde jsem strávila dva dny nepříliš příjemnými procedurami, po kterých mi doteď zůstaly památné modřiny. Pak mě beze slova propustili, vůbec jsem se vlastně nedozvěděla, co mi je, nadto mi zadrželi pas. Prý kvůli jakýmsi průtahům s pojišťovnou. Pas měli ještě den před odletem. Začínaly jsme propadat vzteku. Nakonec nám ho vydali, ale musela jsem zas do nějaké jiné nemocnice na vyšetření (netuším proč). Tam nám málem vynadali, proč jsme šli do nemocnice El Salem, místo ke smluvnímu lékaři (podotýkám, že o nějakém smluvním lékaři nám delegát ani nikdo jiný neřekl ani slovo), pak mě chtěli vyšetřovat, tak jsem radši řekla, že mi nic není, jen aby mě už nikdo nemučil. Málem nás odtamtud nechtěli pustit. Teprve když jsme řekly, že za několik hodin odlétáme, nás milostivě odvezli zpátky do hotelu. Takže do Egypta už nikdy. A už vůbec ne s EXIM TOURS!