Sen o černé planetě
Přílet proběhl dobře, když vytěsníme dojmy z této cizí planety, černější než vesmírné nebe nad ní. Navzdory nepřítomnosti vzduchu zde naše senzory zaznamenaly život v podobě bílých králíků, jejichž rozměry se pohybují mezi dvěma centimetry a několika desítkami metrů. Jediné, co po nich obvykle zůstane, je otisk nohy. Na vlastní oči jsme zatím viděli jen ty nejmenší exempláře. Naštěstí není na palubě žádný Angličan. Vlastně jeden - ztracený v útrobách planety, v noře velkého bílého králíka. Hodinky neměl. V době, kdy vám píšu tyto řádky, právě dáváme dohromady záchrannou výpravu.
Dnes jsme poprvé zanorovali a ukázalo se, jak nepřipravené nás planeta zastihla. Máme jen omezené množství vzduchu. První vize se týká podivně známé krajiny, kterou si nějak nedokážu zařadit (s konotací rajské zahrady), jíž projíždím na koni. ...Proč kůň? Netuším. Snad spřízněnost cabalus - cabala?
Proberu se, sotva se otřu o kmen sluncem vyhřáté jabloně, která byla ve skutečném světě před více než deseti lety poražena. Mělo to snad co do činění se Stromem života?
Vize fungují tak, že vysají z vašeho mozku podprahové informace, ze kterých vám pak namíchají ten správný snový koktejl. Nory jsou pak těhotné významy...
Z téhle jsme se ještě dokázali vrátit.
Piloti černých kostek, jak nazýváme své moduly, musí být velmi imunní vůči fantazii, aby nebyli smeteni s sebou, jak se patrně stalo předešlé výpravě. Druhá nora šla podstatně hlouběji, vizi dominuje ponuré příšeří a těžká depresivní hudba. Potkávám první známou tvář, ale uvědomím si, že je to jen výplod mého mozku a zachovám klid. Proplétám se mezi dalšími přízraky v narudle osvětleném podzemí. Podsvětní symboly už mi začínají lézt krkem. Ale neztrácím naději. Cítím, že hledaný je blízko, jako by byl někde zavřený... Padne na mě strach. Násilím se vytrhnu ze "sna" a vydávám ukvapený povel okamžitě opustit noru. Možná příliš rychle.
Náš člověk tam stále někde je. Bude třeba se pro něj ponořit znovu. Někteří ho už odepsali. Já ne. Modul se dal znovu do pohybu - zbývá už jen málo vzduchu (zadržujeme dech) a poslední nora mě vypouští vstříc probuzení. Jsem v pasti.
Dnes jsme poprvé zanorovali a ukázalo se, jak nepřipravené nás planeta zastihla. Máme jen omezené množství vzduchu. První vize se týká podivně známé krajiny, kterou si nějak nedokážu zařadit (s konotací rajské zahrady), jíž projíždím na koni. ...Proč kůň? Netuším. Snad spřízněnost cabalus - cabala?
Proberu se, sotva se otřu o kmen sluncem vyhřáté jabloně, která byla ve skutečném světě před více než deseti lety poražena. Mělo to snad co do činění se Stromem života?
Vize fungují tak, že vysají z vašeho mozku podprahové informace, ze kterých vám pak namíchají ten správný snový koktejl. Nory jsou pak těhotné významy...
Z téhle jsme se ještě dokázali vrátit.
Piloti černých kostek, jak nazýváme své moduly, musí být velmi imunní vůči fantazii, aby nebyli smeteni s sebou, jak se patrně stalo předešlé výpravě. Druhá nora šla podstatně hlouběji, vizi dominuje ponuré příšeří a těžká depresivní hudba. Potkávám první známou tvář, ale uvědomím si, že je to jen výplod mého mozku a zachovám klid. Proplétám se mezi dalšími přízraky v narudle osvětleném podzemí. Podsvětní symboly už mi začínají lézt krkem. Ale neztrácím naději. Cítím, že hledaný je blízko, jako by byl někde zavřený... Padne na mě strach. Násilím se vytrhnu ze "sna" a vydávám ukvapený povel okamžitě opustit noru. Možná příliš rychle.
Náš člověk tam stále někde je. Bude třeba se pro něj ponořit znovu. Někteří ho už odepsali. Já ne. Modul se dal znovu do pohybu - zbývá už jen málo vzduchu (zadržujeme dech) a poslední nora mě vypouští vstříc probuzení. Jsem v pasti.