13. Hra na schovávanou
Fandom: Budeč
Postavy: Miroslav Doležal
Poznámka: Jeden a půl porce pokračování
Předchozí kapitola: 12. Překážka
~
První past pro soldatesku tlustého špeha sklapla naprázdno. Po tom se už tuplem domů neodváží. V muzeu by ho taky našli a ohrozit kohokoli dalšího tím, že se u něj schová, bylo pro Mirka nepřijatelné.
Potřebuje bezpečný úkryt, kde by mohl přečkat odpoledne.
Našponovaný úhel čelisti povolil. Vždyť ho vlastně má… Mezi sběrnou v Jateční a meandrem Vltavy bylo to místo. Dominanta sila čnící z podrostu nízkých bud.
Mirek ho obkroužil ignoračním polem a vylezl po žebříku do sýpky. Kdysi tam natahali i bedýnky na sezení. Cítil po sobě, že jeho pronásledovatel slídí někde kolem. Rychle vtáhl dovnitř nohy, nečekaně neskladné v tomhle stísněném prostoru nad náspem.
Pohlcen vzpomínkami uprostřed vší té minulosti tak trochu pozapomněl na svých dospělých stodevadesát...
Začínal se potit.
Skrz děravou střechu to pražilo a až na občasné zaskřípění červotočem a hnilobou prožraných prken pod jeho keckami bylo ticho. Nahrbeně seděl v nejzazším koutě a čekal…
~
Následující kapitola: 14. Přímá linka
Postavy: Miroslav Doležal
Poznámka: Jeden a půl porce pokračování
Předchozí kapitola: 12. Překážka
~
První past pro soldatesku tlustého špeha sklapla naprázdno. Po tom se už tuplem domů neodváží. V muzeu by ho taky našli a ohrozit kohokoli dalšího tím, že se u něj schová, bylo pro Mirka nepřijatelné.
Potřebuje bezpečný úkryt, kde by mohl přečkat odpoledne.
Našponovaný úhel čelisti povolil. Vždyť ho vlastně má… Mezi sběrnou v Jateční a meandrem Vltavy bylo to místo. Dominanta sila čnící z podrostu nízkých bud.
Mirek ho obkroužil ignoračním polem a vylezl po žebříku do sýpky. Kdysi tam natahali i bedýnky na sezení. Cítil po sobě, že jeho pronásledovatel slídí někde kolem. Rychle vtáhl dovnitř nohy, nečekaně neskladné v tomhle stísněném prostoru nad náspem.
Pohlcen vzpomínkami uprostřed vší té minulosti tak trochu pozapomněl na svých dospělých stodevadesát...
Začínal se potit.
Skrz děravou střechu to pražilo a až na občasné zaskřípění červotočem a hnilobou prožraných prken pod jeho keckami bylo ticho. Nahrbeně seděl v nejzazším koutě a čekal…
~
Následující kapitola: 14. Přímá linka