Anachronický bonus
... pro Křečka. A částečně i pro Prevíty, neboť ostatním čtenářům to vůbec nic neřekne. Jenže Křečík byl (opět) neuvěřitelně nadšenej a milej a já tohle zkrátka udělat musím. Kvůli PC, WvW, tubě s měsíčkovým krémem a otázce: "Co je Love Parade?". Podrobnosti ze mě nedostanete.XD Omlouvajík.
To nejkrásnější na nočních můrách
Stáli za dveřmi, dva mladí opálení kluci v nátělnících a odrbaných kraťasech. Ztělesněné léto. Tvořili nádherný protiklad a moc jim to spolu slušelo, což byla první věc, které by si člověk s jistou, zcela specifickou představivostí všiml. Drželi se za ruce. Vlastně trpěli neustálý nutkáním se jeden druhého aspoň trochu dotýkat. Ujišťovat se, že jsou tady. Každý psycholog vám řekne, že vztah, vzniklý v krizi, jen málokdy vydrží, ale pro ně to nějak neplatilo. Pořád tu nějak byli. Kluk s fotografickou brašnou a hubený blonďatý mladík v tričku s nápisem LOVE PARADE 2007.
Hodně důležité datum. A hodně důležité tričko - tedy alespoň pro něj. Soukromý žertík a mile anachronický dárek v jednom. (Bude ho nosit, dokud se úplně nerozpadne.)
Kvůli Průvodkyni, která - když došlo na pověstné lámání chleba - řekla: "Promiň, takhle ven nemůžeš. Seženu ti něco současnějšího. Nakonec pochybuju, že by Archiváři nechali tvůj... ehm, původní ohoz na pokoji. Zaručeně ti ho dřív nebo později vyrvou. Milujou tyhle morbidní věcičky."
A on - šokován Peterovým Jinde a Jindy - dokázal jen kývnout. Protože na uniformě už mu nezáleželo ani za mák. Protože za oknem svítilo slunce, Peterova ruka v dlani příjemně hřála a daleko odsud, kdesi v ulicích Berlína, tepala ozvěna davového šílenství, které si tehdy nedokázal ani představit. A potom vyšli ven...
...a pak se dveře otevřely dokořán.
"No to je dost," řekla Herdekbaba, "že se taky ukážete. "
"Shorty," zvedl ji Peter se smíchem do náručí, a pak ji opatrně, neřku-li gentlemansky zase postavil a klidně přihlížel, kterak nelítostně muchlá Wolfa. Podobné manévry ho zpravidla uváděly do rozpaků, ale snášel to celkem trpělivě. Měl Shorty rád.
"To je strašný," vrčela nenaloženě, zatímco mu cuchala vlasy. "Ty už jsi zase hubenější."
"To není..."
"Aby nebyl, když mu pokaždý musím doslova odervat ruce od skript, případně od encyklopedií, aby se sakra taky trochu najedl, nebo dokonce vyspal."
"Přehání."
"Možná," změřila si ho Herdekbaba zkoumavým pohledem, "ale stejně padej ke stolu. Oběd bude za chvíli."
Zasmál se a dal jí ostýchavý polibek na tvář. A pak se společně protáhli do lahodně vlahého šera doktorčina bytu.
Některá Vlákna se zkrátka navazují. Navzdory okolnostem to jednoduše NĚJAK funguje, ať chceme nebo ne. A na nočních můrách - věděl Wolf - je nejkrásnější to, že se z nich dřív nebo později probudíte.
Konec