Název: Sám sebou
Fandom: stále
tato kniha.Rating: +13
Shrnutí: Přístavní grázlík je cynický. Drsný. Neschopný pražádného kloudného citového vzruchu. Nebo ne?
Varování: opět všechno to, co v předloze nenajdete - pokud ovšem nebudete číst mezi řádky. Ti hoši nejsou vzorní a rozhodně nehovoří spisovnou češtinou. Také mají myšlénky, které by jim modré
(
Read more... )
Chci přidat komentář. Jenže čas proti mně hraje nečistou hru, potom co prostudoval pravidla a poslal je obloukem do stoupy.
Chci přidat komentář. LJ výpis mi sežral lemurovo entry. Nevzdávám se a hledám.
Přidávám komentář.
"Máme vrsty, chápeš? Jsme jako cibule."
"A proč ne tiramisu? Tiramisu má taky vrstvy."
A Foglar má taky vrstvy. Nikdo by neřekl, co se za tím příběhem o čestném kamarádství, ještě čestnějším životě a cvaklém vybarvování modrých políček (našla jsem svůj sešit z dávnověku, jsou tam) může schovat. A tak se jde kopat dál. Hlouběji. A narazí se na netušené...
Třeba na vrstvy Michala Stránského. Drsňáka. Grázla. Obyčejnýho kluka, ze kterýho najednou stáhli peřinu... A on musí rychle najít něco, do čeho by se oblíkl, aby mohl dál bejt TEN důstojnej, drsnej. Jenže ani neví, jestli se chce oblíkat - protože když se ohlídne, tak vedle něj leží... Lexa.
(A může mu pomoct vědomí, že v přístavu o pár set kilometrů dál se pravděpodobně dějě něco hodně podobnýho.)
Reply
Děkuji.
Reply
P.S.: Pořád tu jsem, i když vypadám, že držím bobříka mlčení.
Reply
Leave a comment