aneb Pokračování včerejších testů. Brousila jsem, leštila, průběžně drbala s viktoriánským spojencem na drátě/zelené kytce a nakonec vyrazila ven. Do parku. Původně bylo v plánu vyříznout zas nějakou formu.
(Ony ty pohledy kolemjdoucích, co se snaží na dálku vymžourat, jestli ten divnej lemur fakt drží v ruce žiletku, někdy fakt stojí za to. Zde bych nahlížející ekology měla ujistit, že všechen binec si zas vychovaně odnesu domů...:D Předevčírem jsem se v zápalu tvůrčího nadšení lehce řízla do kýty, ale všimla jsem si toho až doma. Vůbec jsem to necítila. Zvláštní.) Tedy, na formu jsem se dnes vykašlala. Sochat druhou, mnohem menší kebulku vyrazím za chvíli. Chci vám ukázat jednu fotku. Z původní snahy vyfotit pro Arengil v plenéru TEN odstín claye, který v místnosti v životě nevyfotím, se totiž nakonec vyklubalo něco jako piknik. Piknik se záhadnou bytostí, která se narodila teprve předevčírem, chybí jí tělo, je nedokonalá jako já, ale stejně ji mám ráda...
A ještě jeden ostýchavý nosatý profil...
Zbytek obrázků se společně s dalším sochacím šílenstvím časem objeví na rajčeti, budete-li chtít.