Resin Stories 2.
Ok, chcete víc? A unesete lehký, jemný a nadmíru cudný resinový slash? Tedy... téměř slash? A chcete to i s patřičnou zvukovou kulisou? Mám vás ráda, lidi.
Račte do ateliéru. Je noc. A počasí, které se Kaiovi pranic nelíbí. Těm ostatním je to celkem fuk. Nebo ne?
Dobře, já vím. Je to tu bezpečné. Ona snad ví, co dělá. Nebo aspoň dělá, že ví, co dělá. Jakmile se poprvé zablesklo a v zahradě se začaly ozývat ty odporný zvuky, okamžitě vypnula a vypojila notebook. Zhasla světla. Rozsvítila pár svíček. Klidně si nalila nějaké šílený švestkový svařák a zachumlala se na spací plošině pod deku. S knížkou.
Tedy, něco vám řeknu... Takhle v noci a za bouřky je ateliér pěkně děsivý místo. Zvláštní. Ve dne vám všechny ty trčící bezprizorní torza, končetiny a sklenice plný očí přijdou celkem normální. Tedy, relativně normální... Ale přidejte tmu, hromy a blesky a vturánu se to tu promění v kabinet doktora Caligariho.
"Můžu zůstat nahoře?" zeptal se Jack. "Chci průběžně kontrolovat barometr! Můžu?"
Oči mu úplně svítily nadšením. Ten kluk není normální...
"Jasně," řekla Alice. "Kajetáne?"
"Jo... ," vymáčkl jsem ze sebe. Předstírat, že je všechno v pořádku bych nedokázal, ani kdyby mě za to platili.
"Hodláš se tam dole klepat strachy, nebo si vylezeš k nám nahoru?"
"Přespíme tady," ozval se mi za zády Normanův hlas. Byl naprosto klidný. To já si leknutím málem stříkl do textilu. Cítil jsem, jak mi ve tmě položil ruku na rameno.
"Bože můj," zasmál se tiše, "ty jsi vážně sralbotka, víš to?"
Tedy... Je netopýří bobek nudný?
"To není k smíchu. Vyděsils mě."
"Promiň. Vlezeš si ke mě?"
Ehm.
Co? Žádné předsudky?
Opravdu řekl to, co jsem slyšel?
"Jsi si jistý, že... "
"Že co?"
"No, že ti to po včerejšku nebude... nepříjemný, nebo tak něco."
Už jste někdy pokládali nějakou otázku a už v polovině vám začala připadat úplně stupidní?
Norman vzdychl.
"Já myslel, že jsme si to vysvětlili. Neblázni, bylo to jen nedorozumění. Opravdu není důvod cítit se kvůli tomu nějak... nekomfortně."
"Asi máš pravdu. Já..."
Jsem idiot. Bůh mi odpusť, jsem fakt naprostej idiot. A víc už ho milovat nemůžu.
"Byla to jen pusa."
"Můžeme ji pokládat za zcela a pouze přátelskou."
"Už to nikdy neudělám," plácl jsem spontánně další pitomost. Zkrátka se to nedalo zadržet.
Venku uhodil další blesk - tentokrát nepříjemně blízko. Světlo ozářilo jeho bledý obličej, který vždycky vypadal trochu zasmušile - než jste se podívali blíž. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Byl v tom světle skoro strašidelnej... Dokonce i teď, v tom svým srandovním proužkovaným pyžamu. Hlavou mi bleskla mlhavá vzpomínka na to, jak jsem četl tu hrůzostrašnou historku na oficiálních stránkách a pak se pár dní budil z nočních můr a ptal se Alice, jestli tu něco takhle příšernýho doopravdy chce mít... To bylo před tím.
To jsem ještě nevěděl, že k nám putuje ten nejúžasnější muž, jakého jsem kdy potkal. Neměl jsem ani tušení, jak neuvěřitelně v tom za pár týdnů budu lítat. Že postačí pár dní a jeho charisma smete moje předsudky a pochybnosti jako hurikán.
"Kde je Jack?" zeptal se klidně.
"Kde asi. Nahoře u svých přístroječků... Šílenej pilot. Ten kluk nemá pudu sebezáchovy ani za mák."
Zasmál se. Jeho ruka lehce zavadila o mojí. Dost na to, abych podvědomě ustrnul.
"Takových je nás víc. Nemám pravdu?" řekl tiše.
"Dobrou, kluci," ozval se zhora Alicin bezstarostný hlas. "Zhasínáme."
Vážení, myslím, že jsem na gauči pod Normanovou kostkovanou dekou v životě nebyl tak rychle. Bylo sice nad slunce jasnější, že dnes hned tak neusnu, ale víte co? Ve chvíli, kdy se vedle mě uvelebil a jeho perfektní kolenní kloub se kdesi v hloubce pod dekou bezděčně opřel o můj, jako by se tak příšerná bouřka o něco vzdálila.
"Dobrou noc, Kaii," vydechl mi do ucha.
"... brou," dokázal jsem špitnout.
Počkal jsem, až usne a teprve pak ho objal. Zcela a pouze jen přátelsky. Samosebou...
Thunder Storm Sounds .mp3
Found at bee mp3 search engine
